Slavnostní křest druhého vydání

V symbolických prostorách Městské knihovny se v pondělí 23. října 2006 uskutečnil slavnostní křest druhého vydání Slovníku nespisovné češtiny z nakladatelství Maxdorf. První vydání z května 2006 se setkalo s takovým zájmem čtenářů, že bylo během léta zcela rozebráno. Druhé vydání bylo revidováno a doplněno, takže obsahuje přes 14 000 hesel.

Slovník se snaží postihnout také historii slov a jejich etymologii (původ). Zařazeny jsou v něm také výrazy starého argotu, tedy jazyka zlodějů, žebráků, prostitutek a pasáků. Tento jazyk dílem mizí, dílem přešel do vězeňského slangu a v nemalé míře také do obecné češtiny. Zajímavá je v této souvislosti také brněnská městská mluva, jejíž jádro (tzv. plotňáčtina) má rovněž původ v klasickém argotu a je tak bezesporu jeho nejvitálnějším dědicem.

Rozsáhlou oblastí jsou profesní a zájmové slangy, od řemeslnického či železničářského až např. po slang hudebníků či pracovníků médií. Málo známá je např. mluva světských nebo cirkusový slang. Aktuální oblast představuje slang současné mládeže, včetně slangu uživatelů drog. Mnohé čtenáře zaujme slang sportovní nebo motoristický (včetně slangu motorkářského), méně veselou stránku naší doby ilustruje slang policistů.

Za kolektiv autorů promluvil hlavní editor slovníku Jan Hugo, který zúčastněným přiblížil, kdy se zrodila myšlenka na vytvoření Slovníku a jak se postupně „přetvářel“ až do dnešní podoby. Závěrem vyzval prostřednictvím novinářů čtenáře, aby se stali spolutvůrci dalších vydání a posílali další výrazy, návrhy a své připomínky na webové stránky www.slangy.cz.

Kmotrem slovníku se stal zakladatel divadla Semafor, český herec, textař, básník a výtvarník v jedné osobě – Jiří Suchý, který s humorem jemu vlastním ocitoval řadu výrazů, které jej ve Slovníku nespisovné češtiny zaujaly – např. podržtažka, putála, špátle a zejména pak „mako jako pako“, tedy člověk, který stále jen pracuje. Nespisovné výrazy označil za druh poezie, i když někdy poněkud drsný.

Závěrem Jiří Suchý popřál Slovníku nespisovné češtiny úspěšnou cestu k co největšímu počtu čtenářů. Čtenářům pak popřál, aby se Slovník stal součástí jejich života a „pohltil“ je stejně jako jeho.