abfal1 – odpad, odpadky, odtok vody. Takovej abfal, to si zas vodvezte zpátky! [A] něm. Abfall odpad, ab- od, pryč, fallen padat
abfal2 – cirkus. hraný, předstíraný pád, někdy jen náznak pádu, srov. padák [A] něm. Abfall pokles, ab- dolů, fallen padat
abgang – cirkus. odchod ze scény (z manéže) po skončení výstupu [A] něm. Abgang odchod, ab- od, gehen jít
abgébovat se – zadat si v něčem, angažovat se v něčem s rizikem nepříjemností (obv. abgébovat se kvůli někomu, někdy také abgébovat se s někým). Tohle bylo naposled, co jsem se kvůli vám abgéboval. [A] něm. sich abgeben zadat si s něčím, zahazovat se, ab- pryč, za, geben dát, dávat
abhérka – film. zkouška zvuku [A] něm.+ Abhörprobe t/v, abhören odposlouchávat, hören poslouchat, Probe zkouška
ábíčko – časopis ABC (mladých techniků a přírodovědců). Standa klukům kupuje ábíčko, ale myslim, že ho čte akorát von sám.
ablézovat – vystřídat ve službě. Stál jsem tam ještě celej další den, než přivezli chlapa, aby mě ablézoval. – Kolik máš hodin? Já se nemůžu dovolat centrály. Mě nejdou nějak dlouho ablézovat. (J. Hašek) [A] Jindra 1921; výraz kdysi běžný v profesích se službou či směnami; něm.+ ablösen t/v, ab- od, pryč, lösen uvolnit, pustit
ablézr – střídající pracovník ve službě, někdy též přeneseně. Jaks byl na té montáži, tak pré tvoja stará měla v šláfcimře nejakého ablézra. [A] něm.+ Ablöser t/v, ablösen vystřídat, uvolnit
ábr – ale. Žádný ábr, koukej se sbalit a jít. [A] něm. aber t/v
ábrcetle – stará panna, stará protivná žena [Z] Rippl 1937 udává pravděpodobný původ z něm. Haberzettel, avšak bez dalšího vysvětlení, Bartoš (1913) také uvádí abatyše stará klepna
abrichtka – řem. rovnačka, srovnávačka (hoblovka či fréza pro úpravu tloušťky prkna apod.), srov. obrichtovačka [A] něm. Abrichthobel nebo Abrichtmaschine srovnávací fréza, abrichten rovnat, hladce hoblovat, ab- dolů, pryč, richten rovnat, srovnat
abrichtovat – 1. řem. obrábět, perfektně upravit povrch (dřeva), např. pro vsazení jednoho dílu do druhého 2. vycvičit, vydrezírovat, též o násilné ideologické převýchově. Celou dobu je tam zkoušeli abrichtovat. [A] Jindra 1921; něm. abrichten drezírovat zvíře, u lidí má tradičně hanl. podtext, např. o výcviku dětí zlodějů; též obrábět dřevo, hladce zhoblovat povrch, ab- od, pryč, richten urovnat, nastavit, řídit
absa – viz absík. To je normální, aby absa bydlel tady na rotě?
absík – voj. dř. absolvent vysoké školy ve vojenské základní službě, srov. absa, kolejnička, špagát. Absíka nezašijou, ale pohrozej mu tim. A pak mu daj podepsat spolupráci. [A] přesněji absolvent vojenské katedry na vysoké škole; do zač. 90. let
abso – viz absík [A] asi pod vlivem slovenštiny
absolvenťák – hudeb. absolventský koncert. Ty chceš na absolvenťáku fakt hrát toho Smetanu?
absťák – abstinenční syndrom, též přen. touha po něčem či po někom. Pane doktore, Lucka měla zase absťák, kdy k vám můžeme přijet. – Von je pryč dva dny a já už mám absťák.
absurdistán – hanl. špatně fungující stát nebo politické zřízení charakterizované byrokracií, korupcí a preferováním zájmů vlivných skupin, srov. kakánie, kafkárna, kocourkov. Ten Klajner ukázal na kameru ty smlouvy, a pak normálně telefonát šéfredaktorovi, ten to samozřejmě shodil ze stolu, tohle podle tebe jako neni absurdistán? [A] analogicky k Afghánistán, Kazachstán aj.; dnes užíváno též v angl., něm. aj., obv. v rámci kritiky vlastní vlády; jde asi o další ze slov, které dala čeština ostatním jazykům; poprvé se stalo známějším díky článku Prague Summer of ’89: Journey to Absurdistan, který otiskl newyorský The Nation 18. září 1989, všeobecně se uznává, že slovo vzniklo v kruzích českých disidentů
abšíd – divad. rozloučení, poslední pozvání na divadelní hru v určitém místě (*štaci), též odměna, kterou obdržel herec, který chodil zvát [A] u kočovných společností chodili herci zvát na představení po domech, kde rozdávali tzv. cedule; odv. abšídka soupis provozovaných her a herců, abšídář kdo roznášel abšídky; něm. Abschied rozloučení ab- od, roz, scheiden rozejít se
abštajg, abštajk – 1. utajovaný byt pro milostné schůzky, hodinový hotel. Jezdil s ní do hotelu Richard, to bejval známej abštajk. 2. pokoj, kam si prostitutka vodí zákazníky. Vodila holku nejdřív do toho hotelu, kde dělala, a někdy ve dvaavosumdesátym jí udělala abštajk z toho malýho pokoje s voknem na Černokosteleckou. [A] něm. Absteige laciný, obv. hodinový hotel, Absteigquartier přechodný byt, resp. utajovaný byt pro milostné schůzky; absteigen sestoupit, dř. též přechodně se ubytovat na cestě, tj. vlastně sestoupit z koně, ab- dolů, steigen sestoupit
abštand – odstup, obv. držet si abštand. Vždycky si držel abštand, nikdy si s nikym netykal, ale byl to férovej chlap. – Drž si vod nich abštand, culej se, ale sou to bestie, musej se tě bát! [A] něm. Abstand t/v, ab- od, pryč, stehen stát, postávat
abtajl – cirkus. obytný vůz (*vostavák), dnes obv. obytná část cirkusového vozu [A] něm. Abteil oddíl, kupé, ab- od, Teil díl
abzac – 1. řem. osazení, ústupek, stupeň, patka 2. odbyt (zboží) [A] Jindra 1921; něm. Absatz t/v, absetzen prodávat, zajišťovat odbyt, ab- od, pryč, setzen klást, dávat
abzéglung – cirkus. napnutí a připevnění plachty cirkusového stanu [A] něm. Absegelung t/v, Segel plachta
ačelit, hačelit – svět. zůstat, posedět. Ačelíme tu až do rána. – Hač adaj. (Poseď tady.) [Z] Podzimek 1937; rom. ačel zůstat (dnes ve slov. romštině ačhel)
áčko – 1. označení třídy ve škole (třetí A) 2. trasa A pražského metra, srov. béčko, céčko 3. vynikající vlastnost, srov. béčko 4. vitamin A 5. absence. Ještě jedno áčko a vyhodím tě. 6. alkohol, srov. alkáč 7. drog. algena (lék proti bolesti) 8. cirkus. jištění, poskytnutí záchrany při nebezpečném čísle | 1,2SSČ
adaj, adava – svět. sem, zde, tu. Tachti adaj (pojď sem). Adaj mulasí (zde straší) [Z] Podzimek 1937; rom. adaj sem, zde
adam: na adama – bez šatů, nahý, srov. naostro, srov. eva [A] vlastně v rouše Adamově
adamky – dř. plavky s vázáním na straně
ádékář – absolvent dělnických kursů; časté v 50. až 70. letech min. stol., dnes jen historický význam. Vzdělání už nemá žádnou váhu, jako ádékář se dneska můžeš stát i ředitelem výzkumáku. (n) [A] podle zkratky ADK
adié – sbohem, též ve smyslu rozejít se s někým, propustit někoho ze zaměstnání. Počkáme, až vodevzdá ten katalog, a pak adié, už ho mám fakt plný zuby. | SSČ/hovor.
adler – cirkus. nejvyšší můstek pod střechou cirkusového stanu [A] něm. Adler orel
admina – škol. psaní na stroji, předmět technika administrativy
adrenalinový – nebezpečný, resp. vzrušující nebezpečím; užívá se pro to, co jsme vyzkoušeli nebo chceme zkusit. Ten padák dole na černý je dost adrenalinovej.
adresa – svět. otisky prstů, srov. podepsat se [Z] Podzimek 1937
adria, adrie – nemocnice [Z] Rippl 1926, Nováček 1929, kdysi rozšířený argot. výraz, zejm. v souvislosti s léčbou pohlavních chorob
adzúro – viz azúro
afekt – divad. přehánění, přehrávání, nepřirozený projev. Tak ještě jednou a bez toho afektu! [A] v odborné terminologii se jako afekt označuje krátkodobá emoce (na rozdíl od nálady, která označuje emoci dlouhodobou)
afiš – cirkus. plakát, upoutávka na představení [A] fr. affiche t/v
afro – druh účesu běžný v subsaharské Africe, někdy také přen. o vlasech, které vzdorují pokusům o učesání, srov. endžíla. Vona je trochu švihlá, už jí je přes padesát a furt nosí afro a kristusky. – Já to afro nerozčešu, přece takhle nemůžu jít do práce.
agi – cirkus. krasojízda vkleče na jednom koleni s druhou nohou napnutou (jde vlastně o baletní figuru "holubička")
agoška – agentura, obv. reklamní. Já se tady na to vykašlu, kámoš začal dělat v jedný docela skvělý agošce, a jejich šéf by mě prej rád viděl.
ahojky – pozdrav na uvítanou i na rozloučenou, častěji mezi ženami, event. ve snaze o přátelský výraz, srov. čauky. Ahojky, je pravda, že přijedete s kapelou k nám do Třebíče? (w) [A] zdrob. z ahoj; proti běžné mluvě mnohem častější na internetu při chatování
achtlik – ostrav. malá sklenička na tvrdý alkohol, resp. odpovídající dávka alkoholu, srov. panák, štamprle, ochtl [A] dosl. osminka, něm. achtel osmina (dnes se uvádí obv. osmina litru)
aida – AIDS. Je to na tuty voboják, to se nebojíš, že vod něj chytíš aidu?
air cognac – vaječný koňak (vysl. ajr koňak). Jeden smutný ajznboňák pil na pátém nástupišti Air Cognac … (J. Nohavica, Pijte vodu) [A] viz ajrkoňak
ajbiška – vulg. ženské přirození [A] uvádí např. Rippl 1937, Nováček 1929 uvádí jako brněn.; ajbiš lid. ibišek, z něm. Eibisch t/v
ajcem trajcem – utvrzující fráze. Ajcem trajcem, že je to pravda. [A] pův. zaklínací formule ať jsem zatracen se oslabila v ať jsem trajcen (strach, aby vyslovená kletba nepřivolala skutečnou záhubu duše, srov. zatrolený, zatrachtilý), odtud rýmované ajcem trajcem (Machek)
ajerkoňak – vaječný koňak, viz ajrkoňak. Dala bych si jednu vídeňskou kávu a skleničku ajerkoňaku. [A] něm. Eierkognak t/v, Eier vajíčka (j. č. Ei), Kognak koňak
ajfelovka, ajfelka – štíhlá žena příliš vysoké postavy. V ksichtě je hezká, ale počkej až vstane, je to hrozná ajfelovka. [A] podle Eiffelovy věže v Paříži
ajfr – zápal, úsilí, někdy též spěch. Ten, když něco dělá, tak je to vždycky nejdřív hroznej ajfr, ale pak to vyšumí do ztracena. – To je ňákej ajfr! Kolik za to může mít slíbený? [A] něm. Eifer zápal, horlivost, píle či úsilí, eifern usilovat o něco
aji – morav. také
ajmr – kbelík, v trampském slangu kdysi plátěný kbelík na vodu [A] něm. Eimer kbelík, vědro, srov. ompr
ajncka – škol. známka výborně, jednička, srov. ajnska [A] něm. eins jedna
ajnclík – 1. vězeň. samotka … a že mě zavřeli za to na čtrnáct dní do ajnclíku a dva dni jsem ležel jako lazar. (J. Hašek) 2. malý pokoj [A] něm. Einzelzimmer jednolůžkový pokoj, místnost (pouze) pro jednoho; einzeln jednotlivý, osamocený, o samotě, z ein jeden, Zimmer místnost
ajncvaj – raz dva, rychle, ihned, též ancvaj. Takovej, co nemá co ztratit, co tě sejme ajncvaj! (P. Jarchovský2) [A] něm. eins zwei jedna dvě
ajnfach – jednoduchý, snadný. Vono to není tak ajnfach, radši počkej, až přijdu. [A] něm. einfach jednoduchý, snadný, ein jeden, -fach zde označuje násobek
ajnfasovat – řem. zasadit, olemovat [A] Jindra 1921; něm. einfassen t/v, ein- směr dovnitř, fassen uchytit, zasadit
ajnska – škol. známka výborně, jednička [Z] Oberpfalcer 1934; něm. eins jedna
ajntet, ajnteto – hudeb. vystoupení jediného hudebníka [A] dosl. soubor o jednom hudebníkovi, žertovná analogie k výrazům kvartet, kvintet apod.; něm. ein jeden
ajntop, ajntopf – domácký pokrm připravený v jednom hrnci (často ze zbytků jídel). Jirku pozvat můžete, ale nic kvůli němu vyvářet nebudu, je pondělí, bude jenom ajntop. [A] něm. Eintopf t/v, ein jeden, Topf hrnec
ajntyplunk – argot. vloupání [Z] Nováček 1929; něm. arg. eintippeln vloupat se, ein- dovnitř, tippeln jít, srov. typlovat
ajrkoňak – vaječný koňak, *vaječňák, též ajerkoňak. Teta má skvělej recept na ajrkoňak, ale bohužel ho většinu vychlastá sama. – Prej abych v tom ajrkoňaku nechala rozpustit vajíčka i se skořápkou, to prej je lepší než šumivej vápník ze Švajcu. 80+ [A] něm. Eierkognak t/v, Eier vajíčka (j. č. Ei), Kognak koňak
ajroplán – letadlo. To podle smlouvy se tatínek nesmí chodit ani koupat, ani nesmí lítat ajroplánem … (B. Hrabal4)
ajrovka – automobil značky Aero. Když jsem byl malej, tak jsem s dědou v tý ajrovce párkrát jel.
ajska – železnice. Auťáky zabavili, tak se holt jezdilo ajskou. [A] viz ajznbon
ajtýk – odborník na počítače, resp. informatiku. Zas to spadlo, zavolej ajtýky. [A] ze zkr. IT informační technologie, angl. výsl. aj-tý
ajznbon – 1. železnice (obv. ve smyslu organizace). Voba jsme měli s Máňou většinu příbuznejch u ajznbonu, šak jsme se taky na dráze poznali. 2. železničář, častěji *ajznboňák [A] něm. Eisenbahn železnice, Eisen železo, Bahn dráha
ajznboňák – železničář. Já byl celej život ajznboňák, mně se z těch posprejovanejch vagonů zvedá kufr; na dráhu patří pevná ruka, žádná demokracie. [A] viz ajznbon
aka – známý také jako, alias; módní výraz [A] angl. zkr. a.k.a. tj. also known as také známý jako
akáda – 1. stud. Akademie výtvarných umění, Akademie múzických umění (dř. též obchodní akademie). Chodil tři roky na akádu, pak ho vyhodili, teď tvrdí, že z politickejch důvodů. 2. Akademická kavárna v Brně. Jak jsem byl posledně v Brně, tak jsem chtěl jít do Akády a von ti tam je nějakej krám s nábytkem! 3. akademické mistrovství (světa, republiky apod.). Já ti řikal, abys netrénoval na akádu, měls to načasovat na ten srpen.
akceptábl – přijatelný. Tahle cena pro něj nebude akceptábl, von zase až takovej trouba neni. [A] něm. akzeptabel přijatelný, pův. z lat. acceptabilis t/v
ákev – svět. shromáždění, tlačenice [Z] Podzimek 1937, Rippl 1926, kdysi rozšířený argot. výraz (pro kapsáře významná situace, dnes stejně jako v minulosti)
akorát – 1. pouze, jenom, přesně. Já u sebe mám akorát pajsku, sorry. 2. přesně, právě. Akorát jsem přišel, takže ještě nevim, zavolej tak za hoďku. [A] něm. hovor. akorat nebo akkorat právě, přesný, pečlivý, spis. akkurat pečlivý, viz akurátní | SSČ/ob.
akslágr – osové ložisko, ložisko nápravy [A] Jindra 1921; něm. Achslager t/v, Achse osa, Lager ložisko
aksna – techn. osa, náprava [A] něm. Achse osa
aktšlus – divad. závěr určitého celku (scény, obrazu, jednání), např. poslední věta [A] něm. Aktschluss závěr dějství, Akt jednání, Schluss konec, závěr
akurátní – kdo si potrpí na přesnost, pečlivý, přesný. Von je takovej akurátní, přijde na minutu přesně a taky mi dycky dává velký dýško. – To je v pořádku, že je akurátní, ale nemusí tím každýho buzerovat. [A] něm. akkurat přesný, pečlivý, z it. accurato přesný, lat. accuratus pečlivý, cura péče, srov. kurýrovat
akva – argot. sdělení mezi kapsáři: "má v kapse u kalhot peněženku" [Z] Rippl 1926
akvárium – rozhl. prosklené studio
ála – alimenty, srov. aloše
albert – brněn. slunce, srov. oskar [A] Nováček 1929
aldamáš – přípitek nebo pohoštění na oslavu uzavřeného obchodu či dokončeného díla, srov. haldamáš. Takovej kšeft a von ani nebude aldamáš? [A] maď. áldomás přípitek na zdar koupě
aleluja – ve spojení do aleluja – stále, donekonečna, do omrzení
alexandr – vulg. mužské přirození [Z] Nováček 1929
algebra – učitelka matematiky [A] slang souč. mládeže
alguška – drog. algena (lék proti bolesti) [A] slang souč. mládeže
alieni – důchodci [A] slang souč. mládeže
alifer – karet. odmítnutí rozdaných karet, zneplatnění začátku hry | SSJČ/slang.
alík – svět. detektiv [Z] Podzimek 1937
alíky – alimenty, srov. aloše
alkáč – 1. alkoholik (též v polic. slangu). Hele, z vašeho primáře je už docela slušnej alkáč, jak to prosím tě dělá na sále? 2. méně obv. alkohol. Neměla jsem žádnej alkáč už tři tejdny, tak nekecej. [A] srov. něm. hovor. Alki alkoholik, zkrác. z Alkoholiker
alkoholka – polic. záchytná (protialkoholní) stanice, srov. záchytka
almara – 1. velká skříň 2. argot. nedobytný trezor, sejf 3. velká objemná žena, srov. machna, mašina. Nemůžu už jíst, byla by ze mě za chvíli almara. [A] druhý význam uvádí Rippl 1926 | 1SSČ/ob.
alois – med. zbytečná operace zdravého slepého střeva [A] srov. richard
alonž – cirkus. paruka s dlouhými vlasy (pod ramena) [A] fr. allongé prodloužený
aloše – alimenty, srov. ála, alíky
alotria – nezbednosti, rozpustilé kousky [A] řec. allotria od allótrios cizí, nepříslušný (Rejzek)
alternačka – divad. hra, ve které jsou role s dvojím obsazením, též střídání herců v takové roli (alternace)
altka – hudeb. altsaxofon, altový saxofon
amant – milenec. Má asi novýho amanta, podívej jak se strojí. – Myslím, že za Růženou přijel její bejvalej amant. [A] něm. hovor. Amant t/v, to z fr. amant milenec, lat. amans, amantis milující, amare milovat; odtud např. špan. amigo přítel
ambaláž – balení, též embaláž. To víš, italský zboží, pěkná ambaláž, ale za tejden zjistíš, že to je šmejd. [A] fr. emballage (vysl. ambaláž) obal, balle balík
ambažúra – 1. argot. chuť napít se, dobrá nálada, srov. mít na něco tah. Ten má ambažúru každej den. 2. hudeb. nátisk (u žesťových nástrojů) [Z] Rippl 1937 uvádí i další významy (alkohol, hlučná zábava), též odv. ambažúrovna krčma, putyka, stejně jako tvar anpažúra; rak. ambaschurl, z fr. embouchure, bouche ústa
ambo, ambo-jambo – karet. flek na hru i na sedmu (v mariáši) [A] lat. ambi dvojitý, na obě strany; ambo bývala v loterii výhra s dvěma uhádnutými čísly, srov. terno
ambulák – tramp. ambulanční uzel
ambuš – cirkus. prvek karetních triků, nenápadné vhození karty do klína [A] fr. embűche léčka
ámen – konec | SSČ/hovor.
Američan z Vysočan – člověk, který se dělá důležitým, vejtaha, srov. Angličan z Vysočan
amerika – 1. velké auto vyrobené v Americe (užíváno zejm. od 50. do 70. let minulého století), srov. bourák. Takovou ameriku bych nechtěl ani zadara, nic na to neseženeš a víš kolik to žere? 2. sport. hra na principu pingpongu pro více hráčů, kdy hráč po odpálení míčku obíhá na druhou stranu, též obíhačka. V pinčesu na mě nikdo nemá, ale na ameriku jsem pomalej. 3. mít ameriku – argot. mít bezstarostný život ve vězení, srov. havaj [A] poslední význam uvádí Oberpfalcer 1934, srov. havaj
amerikán – 1. Američan 2. řem. čelisťové sklíčidlo soustruhu, též univerzálka [A] druhý význam uvádí Hubáček 1981
ameriky – dř. zahraniční, zejm. americké cigarety. Za karton amerik ti to i nařeže, vodveze k vám nahoru a složí ti to za barák. (80+)
amík – Američan. Dyť ty amíci sou némlich stejný.
amina – 1. prostá či hloupá žena, srov. andula. 2. vězeň. amnestie. Amina má bejt vosumadvacátýho, ale jenom na politický. – Kluci, bourejte dveře, příde amina a bude mít širokou prdel. [A] oba příklady uvádí Suk 1993
amňa – vězeň. amnestie
amploa – cirkus. specializace na určité cirkusové číslo, na určitý druh zvířat apod. (základní předpoklad dosažení bravurnosti a zejm. spolehlivosti předvedení čísla). Měl amploa na lvy. [A] Kludský a Cibula 1970; asi z fr. emploi zaměstnání
ampus – řem. kovadlina [A] Jindra 1921; dř. běžný výraz s řadou výsl. obměn (ambus, ambos); něm. Amboss t/v, (ve staré němčině anaboz na čem člověk tluče, tj. podložka z oceli sloužící k zpracování kovů), am- na, s pomocí (čeho), bossieren špicovat, modelovat
amrhele – 1. peníze. Tak přestaň slibovat a ukaž, že budou taky ňáky amrhele. 2. stará protivná žena, srov. ábrcetle [A] amrhele je nář. označení druhu višní
amtovať – ostrav. úřadovat [A] něm. Amt úřad, nář. amten úřadovat, spis. amtieren
an – svět. pones, dej sem. An pašala. (Dej sem peníze.) [Z] Podzimek 1937; rom. anel nést, přinést, podat, an je rozk. způsob
an gró – 1. ve velkém, v celku. Tohle flikování tě nakonec vyjde dráž, měl by sis půjčit a předělat to an gró. 2. ve své podstatě [A] z fr. en gros (vysl. an gró) ve velkém, ve své podstatě, dále viz pozn. k heslu *gró
án zich – jak to je, samo o sobě [A] něm. an sich t/v
ance – brněn. drobné peníze [Z] Nováček 1929, anec kovový knoflík
anciáš – morav. lump, ničema, dř. neznaboh [A] dosl. antikrist
anclík – viz ajnclík, též samovazba
áncuk – oblek, šaty (též v ostrav. mluvě). Já už vod šestnácti nevyrost, tenhle áncuk mám vod biřmování a furt je pěknej. [A] něm. Anzug oblek, anziehen obléci, navléci, an- na, ziehen táhnout
ancvaj – viz ajncvaj
anča – 1. venkovská dívka, srov. andula. Prej že je to taková nezkušená anča, a zatim vod ní chytil muziku. 2. stud. anatomie (výraz studentů medicíny a zdravotních škol)
anděl: vůl jak anděl – velký hlupák, nadávka
andělíčkář – lékař provádějící ilegální potraty. Hele, můj brácha není žádnej andělíčkář, von to udělal jen jednou, no a měl smůlu.
andělíčkářka – žena provádějící (ilegální) potraty. Věděla to vod ňáký andělíčkářky, co s ní v padesátejch letech seděla. – Naše bejvalá vrchní sestra prej do vosumapadesátýho dělala andělíčkářku, dyť je taky na seznamech. [A] něm. Engelmacherin t/v, Engel anděl, machen dělat, dosl. posílá dušičky dětí mezi anděly; pův. označení ženy, ke které dávaly do péče své děti (obv. neprovdané) pracující ženy; andělíčkářka, která dostávala obv. jednorázový obnos, se pak snažila se těchto dětí co nejrychleji zbavit (např. jejich opakovaným zpocením a následným vystavením chladu); odtud pak také označení ženy provádějící potraty (snad častěji v rak. němčině; tuto činnost často provozovaly porodní asistentky); v něm. krimin. slangu Engelmacher někdy označuje střelnou zbraň
andre – svět. předložka s významem tam, v, do, též v souč. vězeň. mluvě, srov. adaj. Tachtí andro veš. (Jde do lesa.) – Vkydni mu andro muj. (Dej mu přes hubu.) [A] Podzimek 1937; rom. andre do, v (andre škola do školy), andro je spojení se členem mužského rodu "o" (andre o kher, tj. andro kher do domu)
androš – 1. dř. příslušník undergroundu, někdy také ve smyslu disident. Zavzpomínali jsme na starý časy, kdy jsme byli fakt androši a udělali jsme pro pár starejch kamarádů koncert v tom sklepě jako tehdy. 2. některé hudební projevy mimo hlavní proud. No je to androš, ale takovej hospodskej. [A] angl. underground podzemí
andula – 1. hloupá (pův. zejm. venkovská) dívka. Byla to taková andula, vůbec jí nedošlo, že ji chce jen vožrat a přefiknout. 2. letec. klasický dvojplošník sovětské výroby Antonov AN-2 po několik desetiletí užívaný k výcviku parašutistů. V Chrudimi mě dvakrát vzali do anduly, ale já se bál skočit.
ánfas – pohled zpředu. Pošlete nám svou fotku z ánfasu, nejlíp v plavkách, a zbytek už zařídíme sami. (w) [A] fr. en face (vysl. an fas) zpředu, face obličej
angažák – rozhl. honorář za prorežimní zprávu, obv. týkající se KSČ, jejích představitelů, stejně jako představitelů dalších komunistických stran [A] užíváno před r. 1989
angelit – argot. žebrat [Z] Rippl 1926, asi z *mangelit
anglán – Angličan
angličák – 1. kovový model osobního auta (i dalších dopravních prostředků či strojů) 2. sport. tělocvičný výkon, také *angličan 3. želez., doprav. dvojitá křižovatková výhybka, srov. angličan [A] pův. jen o modelech anglické značky Matchbox (dosl. krabička od sirek, předlohou pro ni byla krabička firmy Solo Sušice)
angličan – 1. sport. ve fotbale branka, kdy se míč do sítě odrazí od tyče (či od břevna) 2. doprav. dvojitá křižovatková výhybka [A] v řadě oborů se podobný termín užívá pro různé předměty nebo činnosti původem z Anglie či Velké Británie
Angličan z Vysočan – člověk, který se dělá důležitým, vejtaha [A] uvádí již Rippl 1937; po 2. světové válce (snad spolu s ústupem významu Británie) se začalo užívat spojení Američan z Vysočan
anglina – škol. angličtina. Tak Ondro, po dlouhý době jsem se za tebe na třídní schůzce nestyděla, matiku a fyziku máš za dvě a z angliny dokonce za jedna. [A] uvádí již Oberpfalcer 1934
angoráky – zarudlé oči. Vidělas, jaký má angoráky? Určitě bulela celou noc.
angr – cirkus. železný (dříve též dřevěný) kolík zaražený do země, k němuž jsou připevněna lana od napnuté cirkusové plachty, též ankr, kotva či piket [A] stejný termín uvádí Podzimek 1937 ve svět. argotu; něm. Anker kotva (možná pův. Ankerpflock kotvící kolík), ankern kotvit, Pflock kolík, roubík
ángrajfovat – řem. chytat, zabírat (o ozubeném kole) [A] Jindra 1921; něm. angreifen t/v, an- při, u, greifen chytit, uchopit
angrsten, angustrýn – svět. prsten, srov. kódr [Z] Podzimek 1937 (uvádí řadu dalších tvarů, např. gustýn); rom. angrusti prsten, to z angušt prst, avšak kontaminací s českým prsten
ángus – řem. nálitek [A] Jindra 1921, též ankus; něm. Anguss t/v, an- na, po, gießen lít
ani ň – vůbec nic. Už tam není ani ň. [A] snad od nic
ani náhodou, ani omylem – v žádném případě. Jako, že bych tu žádost podala já? Tak to ani náhodou.
animírka – zaměstnankyně nočního podniku, která má za úkol pobízet hosty ke konzumaci (alkoholu); běžně chápáno jako prostitutka [A] něm. Animierdame od animieren povzbuzovat, Dame dáma, paní, pův. z lat. animare oživovat, srov. reanimace
animo – chuť na něco, touha po něčem. Tak na Helenu si dej zajít animo, Lojza by tě zabil, až se vrátí. [A] Rippl 1926 uvádí také vnuknutí, inspirace aj.
ánina – škol. angličtina
ankr – cirkus. viz angr
ankrplotna – řem. základová deska, kotevní deska [A] Jindra 1921; něm. Ankerplatte t/v, Anker kotva, Platte deska
anšlág – cirkus. 1. úder, rána 2. typický úvod k defilé pouze na bicí nástroje, obv. v délce osmi taktů [A] něm. Anschlag t/v, schlagen udeřit
ánšlus – 1. připojení, obv. ve významu anexe Rakouska k Třetí říši v r. 1938. Karel odjel v pětatřicátým do Palestiny, a teta po ánšlusu do Anglie. 2. techn. připojení, přípoj, přípojka (dvou předmětů), spojení (vlaků ve stanici) [A] něm. Anschluss, připojení, anschließen připojit; schließen uzavřít, srov. šlus
ánštand – rozmíška, hádka, aféra. Měla jsem ánštand s pokladní v samoobsluze, napočítala mi dvakrát kafe. – Ten černoch ani neuměl vzorec benzenu, tak jsem ho vyhodil; druhej den volali rektorovi z ambasády, byl z toho hroznej ánštand, řekli, že jsem rasista. [A] rak. Anstand rozčilení, komplikace
anštandka – divad. představitelka hlavní ženské role [A] něm. Anstand dobré chování
Antek – ostrav. Polák
antík – antikvariát. To už seženeš akorát vobčas v antíku.
antiplář – argot. zrádce, udavač, bývalo časté ve vězeň. mluvě v podobném významu jako dnes bonzák, srov. antyples. Oblíbenec neboli antiplář dobře projde a ani neví, že je v polepšovně. (Vašek Káňa) [A] něm. arg. antippeln udat, tippeln jít, chodit, ve složeninách mnoho dalších významů
anton – policejní vozidlo typu dodávky určené pro převoz zadržených, klasicky zelený anton. Já bych se držel tady u Krakovský, u Muzea maj vodní děla a antony. (80+) [A] Rippl 1937 uvádí (vedle druhého významu "kat") možný původ podle berlínského vězení na Antonstrasse v býv. klášteře sv. Antonína (Antonikloster), nebo od čes. *antoušek; podobné názvy mívala i jiná města, v německy mluvících oblastech byl nejběžnější grüner Heinrich (zelený Jindřich), v Hamburku grüner August či v Berlíně (později) grüne Minna; skutečnost, že se příslušná vozidla obv. doplňovala přívlastkem zelený dává Wolf do souvislosti s tím, že grün (grean) mělo ve zločineckém prostředí význam špatný, nebezpečný aj. (viz pozn. u hesla *krén), fakt, že vozidla často měla zelenou barvu hodnotí jako shodu okolností, Greaner Tisch byl soud (dosl. zelený stůl) a Grüner Anton označoval snad původně berlínské vězení
antoušek – 1. ras, pohodný. Chtělo by to zase antouška, ale ne jen na zatoulaný, každýho bez náhubku, lup šup a byl by pokoj. 2. hlupák [A] Rippl 1937 uvádí původ podle kdysi prý populárního pražského rasa jménem Anton Schek (event. Scheck), popř. jako zdrobnělinu jeho křestního jména (Antoš > Antoušek), srov. anton
antouškárna – argot. policejní komisařství [A] Rippl 1926
ántré – 1. divad. první vstup herce na jeviště, dnes v běžné řeči příchod, nástup, úvod k něčemu. Olga si svůj příchod do sálu pečlivě připravila, milovala totiž efektní ántré. 2. představení či uvedení někoho, udělat ántré připravit někomu přijetí. Uděláš mi snad u šéfa trochu ántré, ať tam nejdu jen tak z ulice. [A] fr. entreé vstup
antyplář – argot. udavač, viz antiplář
antyples – svět. zrádce, denunciant, srov. bomzák, chochvalec, srov. antiplář [Z] Podzimek 1937; něm. arg. antippeln udat, viz typlovat
ánung, ánunk – ponětí, vědomí o něčem, tušení. To tě nenapadlo, že holka z takovýhle rodiny vo tom nebude mít ani ánunk? [A] něm. Ahnung tušení, ahnen tušit
anýzka – svět. košile, srov. gad [Z] Podzimek 1937 odvozuje z lat. camisa košile
anzug – ostrav. oblek, viz áncuk
apač – 1. argot. pražský Pepík (se zdůrazněním chvástavosti), v souč. vězeň. mluvě jeden z výrazů pro Romy 2. cirkus. fingovaný pohlavek, který dostává klaun ("dostává apače"), základní trik starých klauniád [A] první význam uvádí Rippl 1926, druhý Kludský a Cibula 1970
apačárna – argot. hospoda, vyhlášená putyka, obv. taková, kde se scházela galérka, v Brně plotna [Z] Rippl 1926, Nováček 1929 uvádí v brněn. argotu, přičemž zdůrazňuje fr. původ
apanáž – pravidelný peněžní příjem (nezávislý na práci) postačující k životu, přen. kapesné. Není apanáž vyplácená odcházejícím funkcionářům trochu vysoká? (m) [A] fr. apanage t/v
aparátčík – stranický pracovník, tedy kdo je nejen členem politické strany, ale také v ní pracuje na plný úvazek. Aparátčík na kraji? To má ale ještě něco vedle, ne? [A] rus. hovor. apparatčik t/v, jinak operátor (stroje apod.)
apatyka – lékárna [A] řec. apotheke; odtud též putyka a butyk | SSČ/ob.
apatykář – lékárník
apec1 – brněn. aparát, technické zařízení, obv. zvuková aparatura. Zatím tady máte tenhle starej apec, když budete slušně hrát, seženu lepší. [A] uvádí Rippl 1937; zkrác. z aparát
apec2 – brněn. záchod. Lubošu, pohni, ten apec nemáš jen pro sebe. [A] uvádí Nováček 1929 i Rippl 1937; něm. Abort záchod, což kdysi bylo zástupné slovo za starší Abtritt (abtreten ustoupit), z ab- pryč, stranou a Ort místo; slovo tedy není příbuzné s něm. Abort potrat (což je z lat. abortus t/v)
apel – voj. seřazení, nástup vojáků (nebo vězňů v koncentračních táborech) [A] něm. Appell rozkaz, výzva
apelák, apelplac – voj. nástupiště, prostor pro nástupy ve vojenských útvarech a zejm. věznicích, srov. buzerplac, sčíták [A] v poválečném období známé zejm. z koncentračních táborů; něm. Apellplatz t/v. Appell rozkaz, nástup, na kterém se čte rozkaz velitele, Platz místo
apenďour – med. slepé střevo, resp. operace slepého střeva [A] lat. appendix červovitý přívěšek slepého střeva
apéro, apérko – aperitiv. Nedáme nejdřív apérko, když máš dneska ty narozky?
apetit – chuť k jídlu, někdy zvýšená chuť. I když tvrdí, že je nemocná, apetit má dobrej. [A] něm. Appetit chuť k jídlu, pův. z lat. appetitus žádost, appetere žádat | SSČ/ob.
aplaudovat – tleskat. Obecenstvo ji sice odměnilo potleskem, ale já si myslím, že jí pan ředitel druhý den v kanceláři tolik neaplaudoval … (B. Bezouška)
aplégr – výhonek, ratolest, přen. potomek, srov. oplégr. Nejmenší je brýlatý střízlík Petykoluna, Kšandův aplégr … (P. Jarchovský1) [A] něm. Ableger odnož, potomek, ab- od, legen klást, pokládat
apríl – žert spojený s 1. dubnem, obv. sdělení, které se následně ukáže jako nepravdivé; často ve frázi "vyvést aprílem". Já fakt věřil, že sem to metro povede a von je to apríl. [A] lat. aprilis duben; snad podle peněžní reformy v německých zemích naplánované na 1. duben 1530, její odklad vedl k velkým finančním ztrátám spekulantů a následnému posměchu od prostého lidu | SSČ/hovor.
ara, arak – svět. pozor, uteč!, též v souč. vězeň. mluvě. Ara! Benga [A] Podzimek 1937; rom. arakhel objevit se, střežit se, také najít, nalézt, ara je citoslovce ve významu "Pozor! Uhni!"
arab – 1. vězeň. dítě, srov. arábek. Má buben, bude mít araba. (J. Suk) 2. brněn. jízdní kolo, obv. starší nebo v horším stavu, též ostrav., srov. rak, ráčmen. Na cestu do fachy a dom mi ten arab stači. 3. doprav. první vlečný vůz (užíváno dříve u třívozových tramvajových souprav) [A] první význam asi bez vztahu k arabskému etniku, snad od kmene *rab, resp. rob, který je v čes. robě, rus. rebjata aj., tedy s významem "dítě"
arabák – arabský kůň
arabáš – hanl. Arab. Míra zná toho arabáše z vojny, jak sloužil v Břežanech.
arábek – argot. kojenec, malé dítě [Z] Rippl 1926; viz arab
arest – vězení … oni ti nováčkové a nahodilí provinilci jsou největší kverulanti a renitenti a nic jim není recht; ale takový starý kriminálník ví, že arest je risiko práce. (K. Čapek2) [A] něm. Arrest t/v, střlat. arrestum zadržení (Rejzek) | SSČ/ob.
archa – kolej, internát, ubytovna [A] slang souč. mládeže
arma – voj. prodejna smíšeného zboží umístěná v prostorách vojenského útvaru
Arma, Armec – brněn. Besední dům na Husově ulici v Brně, též Armatúra [A] přechodně Dům Armády
armáda – rozhl. budova Českého rozhlasu v Dykově ulici v Praze, bývalé sídlo redakce armádního vysílání
armářka – voj. prodavačka v *armě, tj. obchodě uvnitř vojenského útvaru
Armatúra – brněn. Besední dům na Husově ulici v Brně [A] viz Arma
armírovat – techn. vystrojit, vyztužit (dnes armovat, armovaný beton), armírunk výzbroj, výztuž, kování [A] Jindra 1921; něm. armieren t/v
arulky – léky, prášky [A] slang souč. mládeže
asák – asistent na vysoké škole, v tanečních, v divad. a film. slangu asistent režie. Já jsem na to levej a von dělal asáka na Žofíně, už když jsem já chodil do tanečních. – Já se tě ptám, jestli jsi dělal asáka u filmu nebo u divadla. (M. Švandrlík)
asentýrka – odvody. Jdeš jak regrut na asentýrku. [A] rak. zast. assentieren zjišťovat způsobilost k vojenské službě, něm. určovat, z lat. assentiri určit
asfalt – xenofob. černoch, srov. bakelit
asfaltka – silnice s asfaltovým povrchem
astrachán – tramp. 1. kdo nezná zásady pobytu v přírodě, srov. mastňák, paďour (viz příklad u hesla glajza) 2. kožich [A] astrachán se nazývala kožešina z beránků z Astrachánské oblasti u Kaspického moře (Machek)
aťák – ateliér, častěji aťas
atáka – šach. útok [A] rus. ataka t/v
aťas, aťásek – ateliér
atila – cirkus. dřívější kostým drezérů šelem, míval typicky černorudou barvu [A] maď. attila maďarský pánský kabát zdobený šňůrami
atmoška – 1. atmosféra, nálada. Promiň mami, byla tam skvělá atmoška, já úplně zapomněla, že mám zavolat. 2. rozhl. zvuková kulisa
atombordel – voj. protichemický oblek, ochrana proti radioaktivnímu spadu. Celý dopoledne jsme si voblíkali atombordel, já to ani jednou nestih včas.
atomkaše – voj. hrachová kaše (též ve vězeň. mluvě)
atomkecky – voj. návleky na nohy z plastové fólie, součást protichemického obleku (*atombordelu)
atomovka – atomová puma, jaderná zbraň. Kdybys viděl, co si brácha z tý vojny přivez, táta ho seřval a pak řikal, že máme kliku, že tam v tom skladu neměli atomovku. (80+)
audina, audyna – automobil značky Audi
auf! – cirkus. zvolání drezéra, po kterém se zvíře má vztyčit na zadních, srov. hoch [A] něm. auf nahoru
auf: být auf – být vzrušený nebo rozrušený. Když zjistili, kudy pojede, byly celý Kunovice auf. [A] něm. auf vzhůru
aufpasovat – argot. hlídat. Všichni tam jít nemůžete, někdo musí aufpasovat venku. [A] něm. aufpassen t/v, auf- do, passen číhat, dohlížet
aufsac – argot. čepice [Z] Rippl 1926
aufsér – dozorce [A] dř. běžný výraz s řadou výsl. obměn, např. aufzér, auzér; něm. Aufseher dozorce, auf- na, do, sehen hledět, pozorovat
aufšlák – 1. řem. úhoz, úder (kladivem), 2. přirážka, příplatek [A] Jindra 1921; něm. Aufschlag t/v, auf- na, schlagen mlátit, bít
auftakt – hudeb. předtaktí, někdy také odpočítaný takt před vlastním začátkem. [A] něm. Auftakt předtaktí, auf- do, Takt takt
Augec – brněn. Lužánky (park) [A] Nováček 1929; něm. Augarten t/v, Au- lužní z Aue luh, niva, lužní (tj. vlhká) louka, Garten zahrada; podle stejnojmenného parku ve Vídni (první park tohoto jména snad již zač. 18. stol. v něm. Kasselu)
augle – brněn. oči. Valila augle, že du zas dom. [A] něm. Augen oči, Äuglein (hovor. též Äugl) očko
augnráfek – divad. obtažení okrajů očních víček tužkou na obočí, k zvýraznění očí. … podmalování očí, kterému se správně česky říká "dělat si augnráfky"… [A] Bezouška 1971 (vč. příkladu)
august – cirkus. tradiční typ hloupého klauna, který se nechá vždy napálit, bývá partnerem *bílého klauna (obvykle má však více sympatií diváků), jeho atributem je červená bambulka na nose [A] vyvinul se ve Francii na přelomu 18. a 19. století z commedia dell’arte, jeho dávným předchůdcem byl dvorní šašek; jako jeden ze symbolů klasického cirkusu jej použil např. dramatik Pavel Kohout v názvu své hry August, August, August (1967) | SSČ
aus – 1. pryč. Můžeš vylízt, už jsou aus. 2. volno. Musím to uvařit sama, Madlenka má dneska aus. 3. je to aus! – je to prozrazeno [Z] Oberpfalcer 1934; něm. aus pryč, skonečený, venku
ausgang – cirkus. východ z cirkusového stanu, postranní nebo zadní [A] něm. Ausgang východ, aus- ven, gehen chodit, jít
ausgerechnet – právě, zrovna, zejména. Vona si vzpomene ausgerechnet dneska, kdy na to nemám čas! – Proč si zasedl ausgerechnet na mě? [A] něm. ausgerechnet právě, zrovna, zejména; i v němčině má podobně emocionální charakter; ausrechnen vypočítat (rechnen počítat), dosl. znamená "vypočítaný"
auslág – 1. velký nepořádek. Stačí, abych vodjela na týden, a ten auslág doma si nepřej vidět. 2. divad. náhlý výpadek paměti (textu), též okno, srov. vorta, též v brněn. mluvě 3. ostrav. výloha, výkladní skříň, srov. ózlók [A] něm. Auslage výkladní skříň; první význam snad z něm. auslagern vyskladnit, vyložit ze skladu; aus- ven, Lager sklad, lagen položit
australan – sport. ve vodním slalomu manévr, při kterém se záď lodi natáčí na branku
australské sádlo – divad. vycpávky pod hercovým kostýmem (např. břicho, zadek atd.)
aušnyt – řem. výřez [A] Jindra 1921; něm. Ausschnitt t/v, aus- ven, pryč; schneiden stříhat, krájet, Schnitt střih, řez
aušus – zmetek, nepodařený výrobek, něco vyřazeného pro nízkou kvalitu. To bude asi ňákej aušus, když je to tak levný. [A] něm. Ausschuss zmetek, výrobek vyřazený při výstupní kontrole; ausschießen vyřadit (dnes v němčině zastaralý význam); aus- směr pryč, schießen střílet, vyrážet
aušusový – s nízkou kvalitou, zmetkový, event. s viditelnými vadami. Když sis koupil aušusovou baterii, tak se nediv, že ti vodešel celej mobil. [A] viz aušus
aut – 1. být aut – být mimo hru, nemoderně se oblékat. Tohle si prosím tě už radši neber, to je už aut. – Fišerovi to neposílej, toho tu nechci, ten už je aut. 2. zahrát do autu – přestat řešit, resp. zařídit, aby z něčeho nebyly další problémy. Fanda zahrál to udání do autu, takže ti nejspíš zachránil prdel. [A] angl. out mimo, vně, srov. něm. *aus
auťák – automobil. Šmídovi maj novej auťák, Žigula, ale parkujou za rohem ve Vykáňský, aby jim to lidi z baráku nezáviděli. (80+)
autíčkář – 1. polic. kdo vykrádá auta, též ve vězeň. mluvě. Možná jsi pár aut někdy udělal, ale zamachlovanej jako autíčkář nejsi, nekecej. 2. řidič auta, obv. z pohledu ostatních účastníků silničního provozu, např. cyklistů, motocyklistů, řidičů MHD apod. Autíčkáři jsou bezohledný, co jsem děckám koupil horáky, tak se silnici vyhejbám.
autíčkaření – vězeň. kradení aut, resp. vykrádání. Jo, obstarat si káru na kšeft je nutný, ale dělat autíčkaření jako řemeslo, to nechápu. [Z] Suk 1993 (vč. příkladu)
autky – tisk. druh polotónových černobílých obrázků [A] autotypie
autobus: plus mínus autobus – velmi přibližně
autobusák – 1. řidič autobusu 2. autobusové nádraží. Tak ve štyry na autobusáku.
avancírovat – být povýšen. A měl taky avancírovat na feldmaršálka. (J. Hašek) [A] něm. avancieren povýšit
avansovat – být povýšen [A] něm. avancieren povýšit
avanžmá – služební postup, služební povýšení [A] něm. Avancement povýšení, z fr. avancement t/v
aviatik – motor. řidič nákladního automobilu zn. Avia. Nejvíc zdržujou aviatici a multikáry.
avízo – upozornění. Dostal zavčas avízo, takže už bude nejspíš za kopečkama. | SSČ
avri – svět. ven, pojďme, též abri. Avri na čórku. (Pojďme na krádež.) [Z] Podzimek 1937; rom. avri ven, venku
azbesťák – kdo dokáže vzít do ruky extrémně horký předmět, resp. kdo dokáže pít horké nápoje. Hele, každej chemik musí bejt azbesťák.
azbuci – brněn. Rusové
azúro – bezoblačné počasí [A] it. azzuro (vysl. adzúro) modrý
až až – dostatečně mnoho. Už jsem vám toho dala až až, víc prostě nedostanete.
až tak?, až takhle? – dotaz s významem "skutečně?", "opravdu?". Jo až tak? Tak to je hustý.
ažúr, azůr – 1. být ažúr – neopožďovat se, být v termínu. vždyť jsem ti to vypočítal, když uděláš denně deset balíků, tak jsem ažůr … (B. Hrabal2) 2. v ažúru – v pořádku, s dobrým koncem. Klid, Tonda už volal, je to v ažúru, příští tejden to zapijem. [A] první spojení je původní | SSČ/hovor.
baba – 1. žena, holka, obv. bez hanlivého přídechu. Jirka závodně vesloval, ten vždycky ulovil všecky baby, který za něco stály. 2. hanl. žena, často starší, srov. bába. Taková baba, co ta mi bude dělat kázání. 3. zbabělý muž, slaboch. Franto, nebuď baba a pojď, starý to ňák vysvětlíš! 4. babo raď – je těžké se rozhodnout (baba ve smyslu čarodějnice) 5. při hře na honěnou ve spojení dát babu | SSČ/hovor.
bába – hanl. stará žena. Dneska už je to stará bába, ale bejvala to fešanda. | SSČ/hovor.
baba, bába, babice – šach. dáma
babča – stará žena. Ta babča na dvacítce už snad půjde taky příští tejden domů, takže na céčku bude celkem pět lůžek.
babička – polic. homosexuál ve vyšším věku, resp. s nápadnými rysy stáří
bábina – argot. ženské přirození, též bábovka
babinec – co se týká převážně žen, kde jsou převážně ženy, též "dámská jízda", srov. fraucimór. Školství, no co bys čekal, dyť je to dneska babinec. – Ten náš včerejší babinec dopadl bledě, sešly jsme se jen tři.
babizna – hanl. stará, ošklivá a zlá žena, často emotivně i o ženách středního věku. Vzpomeneš si na mě, Hance je teď pětadvacet, ale jednou z ní bude stejná babizna jako její máma.
babka – 1. svět. koruna, srov. gronka, runka 2. za babku – levně. Koupil jsem to za babku. 3. na babku – jednoduchý způsob uvázání šátku pod bradou 4. druh jedlé houby (Hřib žlutomasý) [A] první význam uvádí Podzimek 1937 | SSČ
babosed – 1. v zemědělství maringotka nebo krytý valník tažený traktorem, ve kterém se na vzdálenější pole či do lesa hromadně dopravují pracovníci, obv. ženy, kterým sloužil současně jako šatna a jídelna; podobně u lesních podniků. Kluci, začíná pršet, jděte se schovat do babosedu, ten chmel tu na vás počká. (80+) 2. druh sazeče brambor 3. doprav. místo k sezení určené invalidům [A] v zemědělství občas i v dalších významech
babouk – 1. pavouk 2. argot. stará žena, baba [A] Puchmajer 1821; v obecné mluvě značilo též mrzouta
bábovička – hezká dívka [A] slang souč. mládeže
bábovka – 1. bojácný, neprůbojný člověk, srov. bačkora, srab 2. argot. vulg. ženské přirození, též bábina, srov. munsemla 3. hezká dívka [A] třetí význam v slangu souč. mládeže | 1SSČ/ob.
babrák – nešikovný či hloupý člověk, srov. vrták, ňouma
babral – viz babrák | SSČ/hovor.
babrat se s něčím – dělat něco pomalu a nešikovně. Kdyby ses s tím tak nebabral, mohls to mít už hotový. | SSČ/hovor.
bábrle – 1. babička. Ukaž, svlíkni to, bábrle ti to vypere. 2. loutka, maňásek, srov. pimprle
babuť – morav. prase. Já žádné bronz nechytnu, já su dycky akorát spařené jag babuť. – Ty seš babuť, to si na to nevzal šprcku?
baby – malé dítě, miminko (vysl. bejbi) | SSČ
bacat – 1. dět. naplácat na zadek, dát výprask, srov. nabacat 2. argot. mít pohlavní styk [A] druhý význam uvádí Rippl 1926 | 1SSČ
bacátko – argot. gumový policejní obušek, srov. dívčí touha [Z] Rippl 1926
bacila – argot. nehezká dívka [Z] Nováček 1929
bacit – bouchnout, praštit. Chtěl jsem ho bacit, ale pak jsem radši utek. [A] Rippl 1926 uvádí mezi argot./slang. výrazy | SSČ/ hovor.
bacit sebou – spadnout. Paní Čejková, já jsem vám to s tou podlahou říkala snad stokrát, teď sebou na chodbě bacil pan primář. [A] Rippl 1926 | SSČ/hovor.
bacnout – bouchnout, praštit | SSČ/ob.
baculka – eufemické označení obézní dívky nebo mladší ženy, srov. boubelka, otylka. Vona do inzerátu napsala baculka, ale, ty vole, takovou machnu jsi snad ještě neviděl.
báček – argot. váček, tabák [Z] Rippl 1926
bačkora – 1. zbabělec, neprůbojný člověk. Franta je bačkora, ten s tebou do toho nepude. 2. cirkus. podložka hlavního cirkusového stožáru, v tomto smyslu i v hornictví (dřevěná podložka pod stojkou), resp. všude tam, kde je třeba zabránit, aby se kůl či stožár zabořil do země 3. v souvislosti se smrtí ve spojení natáhnout bačkory, zaklepat bačkorama. Já myslel, že ten starej Morávek už dávno nátáh bačkory. 4. do bačkor – do důchodu, také o zanechání aktivní (např. závodní) činnosti, obecně také ve významu zpohodlnění 5. stát za starou bačkoru – nestát za nic, být ve špatném stavu | 1SSČ/ob.
bačkory – 1. motor. výrazně ojeté pneumatiky, prakticky bez vzorku, srov. galusky, cvičky 2. doprav. elektromagnetické brzdy u tramvaje
bačovat – brněn. 1. čepovat 2. vládnout
bádit – koupat se [Z] Oberpfalcer 1934; něm. baden t/v, Bad koupel
baf – argot. potáhnutí z cigarety. Dej mi bafa! [Z] Rippl 1926 (vč. příkladu)
bafan – pes, srov. hafan
bafat – 1. kouřit, někdy se zdůrazněním charakteristického zvuku. Jirko, poslouchej, jestli děda furt bafá, jak usne, tak mu tu fajfku vyndej. 2. o motorech: vydávat pravidelné (časově oddělené) zvuky. Jak to, že už takovou dobu neslyším bafat strejdův traktor? [A] srov. něm. baffen, resp. paffen bafat (příb. je angl. puff), srov. páv | SSČ
bafík – sport. funkcionář, *bafuňář. Já s nima jezdim pořád, ale teď už jen jako bafík, dyť víš, kolik mi je.
bafnout – 1. vylekat někoho (udělat "baf"), *vybafnout 2. rychle něco uchopit. Jak se začaly zavírat dveře, tak von bafnul ten kufr a byl v čudu. 3. o motorech, kamnech apod. – krátce se uvést do chodu (analogie s bafnutím z dýmky). Motor třikrát bafnul, ale pak zase chcípnul. [A] něm. baffen bafnout, štěknout, to z paffen bafnout, dýmat, srov. paf | SSČ
bafuňář – hanl. sportovní funkcionář [A] snad z angl. baffoon paňáca, šašek, doloženo prý od r. 1940, pův. ve veslařství a lyžování (Machek)
bagán – nekultivovaný venkovan, bagoun [A] v morav. nář. špinavec, Nováček 1929 odvozuje z lat. paganus pohan; asi však z bagoun uherský vepř (srov. bagoun), ze střlat. baco, baconus vepř na výkrm, šunka, srov. angl. bacon slanina (Rejzek)
bagančata, bagány – vojenské boty, též hanl. označení pohorek apod. [A] též v morav. nář. baganč; maď. bakancs vojenská bota, hovor. baka vojín, pěšák
bagáž – zavazadla [A] fr. bagage t/v, příb. s *pakáž
bágl – batoh, srov. ruksak [A] snad z batoh s koncovkou z *pingl (Rejzek)
bago1 – 1. míčová hra, kdy si dva nebo více hráčů přihrává míč a hráč stojící mezi nimi se snaží jej zachytit, přen. ve fotbale snadno někoho obehrávat, hrát s velkou převahou, srov. betlém. To je to nejmenší, šak my s váma ještě zaválíme bago. (K. Poláček1) 2. přen. hrát s někým bago – využívat postavení, informace nebo jiné výhody. Filipe, já ředitele i náměstka znám deset let, tobě nedošlo, že s tebou hrajou bago? 3. vězeň. dělat bago – hlídat, srov. dělat zeď [A] snad z fr. bagot zavazadlo, příb. s bagáž (Rejzek)
bago2 – 1. žvýkací tabák, resp. žvýkané "sousto" tabáku, někdy také nedopalek doutníku či cigarety. Na šachtě nešlo si zapálit, tak se žvejkalo bago. 2. dehet v dýmce 3. krimin. ručně balená cigareta, též v brněn. mluvě 4. vězeň. vata nasáklá éterem určená k inhalaci pro své omamné účinky [A] čtvrtý význam uvádí Suk 1993; asi z něm. Back zkrác. z Tabak (Holub) nebo z maď. bagó žvýkací tabák, pův. prý soví maso (bagoly sova) snad ve smyslu špatně žvýkatelné maso (Rejzek)
bagoun – hanl. nekultivovaný, obv. též obézní člověk, venkovan. Jak se může takovej bagoun stát ministrem? [A] podle jména uherských vepřů, Eisner uvádí, že název je od Bakoňského lesa v Maďarsku (pohoří Bakony poblíž Balatonu), v němčině Bakonyerschwein, Bagoner či Bagauner, odtud asi náš bagoun; Rejzek odvozuje ze střlat. baco, baconis vepř (srov. angl. bacon šunka); odtud i bachyně, viz též *bagán
bagouni – argot. drobné peníze [Z] Puchmajer 1821
bagovat – 1. žvýkat tabák. Někteří z nich, na které se štěstěna usmála, bagovali špačky, které našli po cestě … (J. Hašek) 2. žvýkat něco, co nelze (nebo je obtížné) spolknout, tj. žvýkačku či tuhé maso. Normálně bych to vyplivnul, ale mezi těmahle lidma jsem nevěděl, jak to udělat, tak jsem to maso bagoval snad pět minut. 3. vězeň. cucáním vysávat éter z baga 4. vězeň. provádět felaci v homosexuálním styku, srov. vybagovat [A] první význam uvádí již Rippl 1926, třetí a čtvrtý Suk 1993
bagr – 1. sport. spodní vybrání míče ve volejbalu 2. voj. lžíce, někdy zejm. ohnutá lžíce, kterou používali vojáci staršího ročníku (mazáci), srov. bagrovat 3. hudeb. zvláštní způsob sóla na bicí nástroje v rockové hudbě, kombinace užití tom-tomů a velkého bubnu
bagrovat – voj. jíst. Tak padejte bagrovat, máte na to deset minut. [A] srov. něm. arg. spachteln jíst, dosl. "špachtlovat"
bahamy – příjemný život, pohoda, srov. havaj [A] slang souč. mládeže
bahan – pohledný chlapec, mladý muž [A] slang souč. mládeže
bahňáci – voj. ženisté, dř. též pěšáci [A] uvádí již Oberpfalcer 1934, srov. bigoš
bahno – 1. brněn. pivo, obv. pouze točené. My si dáme bahno, a Jitka bude řídit, jo Jituš? 2. drog. hašiš [A] první význam uvádí již Nováček 1929, dř. i v pražském argotu, viz příklad u hesla *zébra; srov. něm. agr. Plempel pivo, jinak též bahno či močál
bahot – svět. ranec [Z] Podzimek 1937 odvozuje z rom. batohos ranec, Wolf uvádí něm. arg. Batoškos zavazadlo, odvozuje ze slovenského batoh, batožina
bach – argot. pozor, dnes již jen *bacha. Vkydávej bacha. (Dávej pozor.) Vleč na bach. (Jdi a dej pozor.) [Z] Juda 1902 (druhý příklad), Podzimek 1937 (první příklad); rozšířený argot. výraz (též v mluvě světských) s řadou odv., např. bachárna hlídačská bouda, bachovat dávat pozor, Rippl 1926 uvádí i zdrob. bášek, resp. dát si báška mít se na pozoru; viz bacha
bacha – 1. pozor! Bacha, teď už pude! 2. dát si bacha – být opatrný, mít se na pozoru. Dávej bacha, začíná to namrzat. [A] uvádí např. Nováček 1929; běžně se odvozuje z něm. Wache stráž, pravděpodobnější je však z rak. Obacht geben dávat pozor (Rejzek), od Acht geben t/v | SSČ/ob.
báchamr – řem. velké kladivo, perlík, palice (vysl. bác-hamr) [A] něm. Hammer kladivo, lidová etymologie odvozuje od citoslovce úderu bác, analogicky k podobným složeným výrazům pro perlík (Schlaghammer, Brechhammer, Schrotthammer; zvukově podobný Wachshammer býval lis na vosk, kdysi prý však šlo o kladivo)
bachař – vězeň. vězeňský dozorce, bachařka vezeňská dozorkyně [A] viz bacha | SSJČ/argot.
bachna – hanl. velká, tlustá žena, srov. machna [A] něm. Bache svině | SSJČ
bachora – argot. peřina [Z] Puchmajer 1821; kdysi rozšířený výraz (též v mluvě světských), zdrob. báchorka, odtud snad i jiný z výrazů pro peřinu Bára; snad z bachratý
bajaja – pivo na usnutí, též hajaja, srov. šláftruňk
bajc – řem. mořidlo [A] Jindra 1921; něm. Beize t/v, beizen mořit
bajcovat – mořit, natírat mořidlem (např. dřevo), nakládat (potraviny), srov. pajcovat. Zkoušel jsem to ještě dvakrát bajcovat na hnědo, ale ten flek je furt vidět. – Nalož to maso už večer, ať se bajcuje přes noc. [A] něm. beizen mořit, nakládat do láku, častější je neznělá varianta *pajcovat, srov. píglovat
bajčit – jezdit na kole [A] slang souč. mládeže; angl. to bike jezdit na kole
bajkmen – cyklista [A] slang souč. mládeže; angl. bike jízdní kolo
bajkmo – na kole, též kolmo [A] slang souč. mládeže; angl. bike jízdní kolo
bajlajfik – přibližně, srov. bajvoko. Bude to tak dvěstě dvacet tisíc, ale je to zatím jen tak bajlajfik. [A] něm. beiläufig náhodný, přibližně, bei- za, laufen běžet
bajlák – řem. pravítko, příložka [A] něm. Beilage příložník, příloha, bei- při, lagen ležet
bajle – škol. známka nedostatečně, pětka [A] uvádí již Oberpfalcer 1934
bájo – dět. něco skvělého [A] zkrác. z báječný
bajsnuť – ostrav. ukousnout [A] něm. beißen kousnout
bajsr – řem. sochor, páčidlo, častěji *pajcr [A] rak. Beißer t/v (něm. pes, který kouše, též zub), beißen kousnout
bajvočko – přibližně
bajvoko – přibližně, od oka, srov. bajlajfik. Bajvoko to bude třicet kubíků. [A] "baj" podle něm. beiläufig náhodný, přibližně, bei- za, laufen běžet
bák – argot. tabák, srov. duhan, thuválo [Z] Rippl 1926, kdysi rozšířený argot. výraz, též v mluvě světských; zkrác. z tabák, takto již v něm. arg. Back nebo Bak t/v, což bylo zkráceno z Tabak
bakelit, bakeliťák – xenofob. černoch. Ten bakeliťák ze čtvrťáku má na koleji furt samý hezký baby, to víš, velký péro a tuzexový bony. (80+)
baketa – cirkus. tyč, kterou při vystoupení přeskakuje krasojezdec
bakinghem – brněn. vulg. homosexuál, srov. buk
bakna – řem. čelist, též pakna [A] Jindra 1921; něm. Backe čelist, tvář, líce
bakro – svět. beran [Z] Podzimek 1937; rom. bakro beran
bakšiš – spropitné, malý obnos za malou službu (též v číšnickém slangu), někdy též úplatek [A] Nováček 1929 | SSČ/ob.
bakterka – med. bakteriologie, bakteriologické vyšetření
bakule – 1. oblý útvar (z hlíny, sněhu), boule apod. Honza furt zkoušel nový vosky, ale bakule na běžkách jsem měla pořád. – Ráno půjdeš na středisko, ta bakule se pořád zvětšuje. 2. brněn. peníze (mn. č.). [A] morav. nář. bakula boule 3. bakalářská zkouška, tj. závěrečná zkouška po (prvních) třech letech vysokoškolského studia
bál – ples. To se chystáš na nějakej bál, že si bereš voblek? [A] něm. Ball t/v, pův. z lat. ballare tancovat, srov. balet | SSČ/hovor.
bal – svět. vlas, vlasy, též v souč. vězeň. mluvě [Z] Podzimek 1937; rom. bal vlas
balabach – argot. venkovan, srov. balík [Z] Nováček 1929
balada – něco příjemného, pohodového, bezproblémová věc. První tři járy byly blbý, a pak šesťák, ale čtvrťák a páťák, to byla balada.
balamutit – říkat někomu něco nepravdivého (slovo má shovívavý ráz), srov. obalamutit. Tomu nevěřím, ty mě balamutíš. [A] v morav. nář. klamat, balamuťa pomatenec | SSČ
balan – cirkus. doba rozběhu nebo výskoku potřebná k provedení cviku [A] Kludský a Cibula 1970; z francouzštiny
balanc – 1. rovnováha. Došel skoro na druhou stranu, ale nakonec ztratil balanc a zahučel do vody. 2. cirkus. souhrnný název pro artistické obory vyžadující dokonalé zvládnutí rovnováhy (ekvilibristika, perše, žebříky aj.)
balancírka, balancka – cirkus. pomůcka pro udržování rovnováhy u akrobatů, např. tyč, slunečník aj.
balbach – argot. voják, někdy též venkovan, srov. balík, balbouch … už byla aj flekovaná, vyrajmčila nejakymu balbachovi flek s dvóma ryznama. [A] již Puchmajer 1821, v brněnské mluvě Nováček 1929 (odtud příklad); jidd. balmachanne, uvádí hebr. ba’al pán, muž, kdo se čím zaměstnává, machanéh vojsko, ležení
balbouch – argot. voják, venkovan, viz balbach [Z] Oberpfalcer 1934
balbous – argot. Žid, hostinský [Z] Puchmajer 1821; přes něm. arg. z jidd. balboss, hebr. ba’al bajith pán domu, ba’al pán (Oberpfalcer)
balc – viditelné vyklenutí na svrchním oděvu (saku, kabátě apod.), "boule". Nedávej si tu šrajtofli do saka, budeš tam mět balc.
balda – argot. 1. venkovan, vesničan, srov. balík, dř. také voják (srov. balabach) 2. vulg. hůl, klacek, mužské přirození [A] Nováček 1929; starý argot. výraz (světský i kriminální – Juda 1902), z něm. arg. Bal člověk, viz pozn. u hesla *balík
baldachýn – brněn. venkovan, vesničan
baldoň – brněn. venkovan, baldov venkov
bále, bálo – svět. prase, též v souč. vězeň. mluvě [A] Podzimek 1937; kdysi rozšířený argot. výraz, odv. např. bálecí vepřové maso, bálice svině, bálátko prasátko, balevas slanina; rom. balo prase, bale tak mohlo být připodobnění k českému střednímu rodu (prase – bale); další argot. výraz pro prase báre je však asi z maď. barom dobytek
bálek – stolní fotbal, *fotbálek [A] slang souč. mládeže
balenyko – ručně balená cigareta, na rozdíl od kupovaných (strojově vyráběných) cigaret, dělanyko, motanyko; častěji ve vězeň. mluvě [A] existuje řada dalších názvů, např. balená, balenčo aj.
baleťák – divad. 1. zkušební sál vyhrazený baletu 2. příslušník baletního souboru. Ty jseš trubka, proč bys žárlil na baleťáka? [A] Bezouška 1971
baletit – tancovat [A] uvádí již Rippl 1926
baletky – brněn. vši, filcky [Z] Nováček 1929
balfas – 1. voj. mužské přirození (velkých rozměrů), srov. lofas 2. hlupák, trouba [A] maď. balfasz hňup, mezek, nemrcouch, fasz pohlavní úd
balhamr – řem. zárubník [A] Jindra 1921; něm. Ballhammer oblé kladivo, kladivo s kulovitým "nosem", Ballen kulička, Hammer kladivo
balíček – rozhl. zpravodajský příspěvek, který shrnuje jedno téma
balík1 – 1. velké množství, např. peněz. Zdál se to bejt velkej balík, ale jen jsem si trochu něco dopřál, zbylo mi z toho kulový. 2. být v balíku – mít hodně peněz. Kdyby tohle vyšlo, tak jsme voba v balíku. Ale jestli to nevyjde, tak jsme víš kde! 3. sport. peloton (v cyklistice). Už má na balík jen dvacet vteřin.
balík2 – hanl. venkovan bez zkušeností s městem, pův. sedlák, srov. buran, balda. Je to venkovskej balík, ale hezkej kluk; musím ho trochu voblíct a vodnaučit ty hrozný kecy, abych s ním mohla jít taky jinam než do postele. [A] uvádí již Puchmajer 1821; rozšířený argot. výraz s odv. balice selka, balíkova žofka sedlákova žena, balíkovo křápě sedlákovo dítě; posměšný podtext (dnes chápaný z pohledu městského člověka) pův. odpovídal filozofii světských lidí, kteří považovali (často právem) usedlé obyvatelstvo za hloupé, běžně se cítilo jako metafora neohrabanosti, původ však asi v něm. arg. Bal člověk, což je z jidd. bal muž, hebr. ba’al pán (srov. balda, balabach, balbach) | SSČ/hovor.
balíkář – bohatý člověk. Pré se z ně stal nafókané balíkář.
balíkov – argot. vesnice, venkov [A] uvádí již Rippl 1926
balit – 1. svádět, namlouvat si, usilovat o přízeň. Balil von ji nebo vona jeho? 2. balit kramle, balit dekle – rychle či nenápadně odejít, zmizet, viz kramle 3. chystat se odjet nebo též zemřít. Mysleli jsme si, že to dědek tentokrát fakt už balí, ale už je ze špitálu zase doma. 4. vyrábět cigaretu, dř. klasickou (viz balenyko) dnes zejm. cigaretu marihuany 5. cirkus. skákat v dřepu, srov. krupírovat [A] první význam uvádí již Rippl 1926 | 3SSČ
balkon, balkony – vulg. ňadra, srov. fóry, před našéma [Z] Oberpfalcer 1934; též v něm. Balkon v tomto významu
ballon – cirkus. obruč vyplněná papírem, která se po proskoku roztrhne, srov. kulbit
bálo – argot. prase, viz bále [A] Rippl 1926
baloňák – kabát z lehké látky (na jaro a podzim). Zapřela jsem vás, ale ona nakoukla do vašeho kabinetu a uviděla tam na věšáku baloňák. (M. Kundera, Směšné lásky) [A] tradičně vyráběný ze stejné látky jako (horkovzdušné) balony | SSČ/hovor.
balonek – 1. polit. nenápadné ověřování možných následků. To neber vážně, daně zůstanou jak byly, to je zatím jen takovej balonek. 2. motor. dř. nástroj na měření alkoholu v dechu, srov. trubička, fujara, nadejchat. Jak jedeš v sobotu v noci, tak budeš před Rokycanama tutově foukat do balónku.
balóny – vulg. velká ňadra, srov. melouny. Z těch jejích balónů jsou chlapi pořád hotoví, i když je jí už přes čtyřicet.
balvan – hanl. primitivní člověk, venkovan, také někdo, s kým nelze vyjít, srov. pařez
bambán – vulg. mužské přirození. Že bych před tim musela čumět na to jeho panděro a chlupatýho bambána, to teda ne.
bambelať – ostrav. houpat se, kolísat
bambilion – velké množství, spousta. Měl ses tehdy na všecko vostatní vyprdnout a dělat jenom tohle, dneska už máš takovejchhle stránek bambilion.
bambuch – břicho [A] slang souč. mládeže
bambula – naivní či hloupý člověk. Mě už začíná sejřit, jak se ten bambula furt gebí. [A] též v morav. nář., snad z maď. bamba přihlouplý, tupý (Machek)
bambulák – penis
bambule – 1. kulovitý předmět, koule, kulička 2. rozhl. mikrofon, srov. cedník, mikrák | 1SSČ/ob.
bambus – 1. rozhl. výsuvná, několikametrová tyč zvukaře, na jejímž konci je připevněn mikrofon; zvukař jí snáz dokáže sejmout zvuk tam, kde je třeba natočit detail zdroje zvuku na špatně přístupném místě (dotazy diváků z hlediště, dotazy na tiskové konferenci apod.) 2. xenofob. člověk asijského původu, viz bambusák
bambusák – 1. xenofob. člověk asijského původu, srov. bambus, rákosník 2. bambusový koberec
bambusky – sport. dř. běžecké hole [A] podle materiálu
báň – vězení. Tys byl v báni, za maňase, nekecej. [A] snad z it. bagno lázeň, z lat. balneum lázně; dnešní význam údajně podle vězení v Cařihradu (Istanbulu) v místě bývalých lázní (Rejzek) | SSJČ/argot. (zde i další význam "zastavárna")
baňa – 1. rána, pecka, facka, srov. nabančit 2. láhev 3. škol. známka nedostatečně, pětka [A] poslední význam Oberpfalcer 1934
Baňa – ostrav. Ostravská technická univerzita, dř. Vysoká škola báňská
banán – 1. sport. gól, srov. flák, kus, kousek. Dostali jste prej v Příbrami tři banány, co? 2. nadávka, někdy prý i oslovení bez agresivního podtextu. Co čumíš, ty banáne? – Tak banáni, co kdybysme už šli? 3. voj. vojenské pyžamo (má žlutou barvu) [A] první význam uvádí již Oberpfalcer 1934
banda – 1. bandaska. Každej druhej v tom vlaku měl bandy plný borůvek. 2. motor. nádrž. Naber plnou bandu. – Jezdí s vírem v bandě (tj. má velkou spotřebu) 3. parta. Měly jsme na ekonomce s holkama supr bandu, do dneška se tak dvakrát za rok slejzáme.
bandaska – 1. plechová (event. též plastová) nádoba s držadlem, určená obv. k sběru lesních plodů, též na mléko 2. obézní člověk, tlusťoch, velké břicho. Bejval to hezkej kluk a teď je z něj takováhle bandaska. | 1SSČ
bandasky ¬– dělníci, srov. déčka. V půl pátý je pozdě, ty vole, to už choděj bandasky do fabriky.
banděro – morav. břicho [A] nář. obměna k *panděro
bando – divad. kus obinadla, kterým se stáhnou vlasy z čela, a do kterého se pak napichují vlásenky
baněro finěro – argot. ošidit někoho o peněžní obnos, srov. banko [Z] Rippl 1926
banhof – ostrav. nádraží [A] něm. Bahnhof nádraží, Bahn dráha, Hof dvůr
banik – ostrav. horník, havíř
bánit – kouřit. Místo voběda seděl vždycky v šatně a bánil. [A] morav. nář. báňat kouřit
banjo – viz bendžo
baňka – morav. 1. malá sklenička na kořalku 2. vánoční ozdoba (tvaru koule). Já tam žádné baňky se šmoulama nechcu.
banka – svět. lavice [Z] Podzimek 1937; něm. Bank lavice
bankáč – bankomat. Zkusila jsem tři bankáče, bude to kartou.
bankajzn, bankajzna – viz ponkajzna
bankina – cirkus. plošina, z které startují skákači na létacích hrazdách a na trampolíně, slouží rovněž jako odpočívadlo [A] Kludský a Cibula 1970; asi z it. banchina lavička
banko – argot. viz baněro finěro [Z] Rippl 1926
bánmajstr – želez. traťmistr [A] něm. Bahnmeister t/v, Bahn dráha, Meister mistr
banovat – morav. litovat
bantat – šlapat (v něčem). Nebantej mi tady, nebo tě nechám tu podlahu celou umejt.
bantovat – morav. prohledávat kapsy, šacovat někoho
bar – svět. kámen, skála [Z] Podzimek 1937; rom. bar kámen
baraba – ostrav. ničema, lump, pachatel trestné činnosti, též v polic. slangu [A] snad z it. baraba ničema, k nám se dostalo v 19. stol. s italskými dělníky budujícími tunely, jiný význam slova u nás býval právě dělník-tunelář
barabovat – polic. dopustit se trestného činu, spáchat zločin
barák – 1. kasárna, ubytovna, jedna z budov vězeňského komplexu apod. (v tomto významu s předl. "na”). Maj tam na baráku ňákýho bonzáka. – Ty nový asi daj k nám na barák. 2. dům (v běžném kontextu s předl. "v”, "do”). V tom baráku, co bydlej naši, je teď cukrárna. [A] Rippl 1926 uvádí mezi argot./slang. výrazy | SSČ
baranďák – praž. Barrandovský most nebo barrandovský kopec v Praze. Já se z pětky stěhovat nechci, kdybych měl každý ráno jezdit přes baranďák tak se zvencnu nebo mě vyhoděj.
barbín – domýšlivý mladík, srov. ken [A] slang souč. mládeže
barbína – dívka, mladá žena, která příliš pečuje o svůj vzhled, oblečením často připomíná panenku Barbie, srov. žvejkačka; jeden ze současných typů dívky [A] slang souč. mládeže
barbora – řem. velké ruční kadivo, srov. báchamr [Z] Hubáček 1981
barciklata – argot. vejce [Z] Puchmajer 1821, kdysi rozšířený argot. výraz, též v mluvě světských (Podzimek 1937) s řadou výsl. obměn (pajcrlata, parcíglata, bačiklata aj.), vajíčka byla častým předmětem drobných krádeží na venkově; něm. arg. Beizerl vajíčko
bardáma – zaměstnankyně nočního podniku, která má za úkol pobízet hosty ke konzumaci alkoholu, běžně chápáno jako prostitutka srov. animírka
bardotka – viz zagorka
báre – hodně, moc [A] slang souč. mládeže; rom. báro velký
barchesák – nář. bramborák, srov. kramflek [A] jidd. barches bílý sváteční chléb
bárišňa – viz báryšňa
barkdo, barco – morav. kdokoliv, cokoliv [A] podobně barkterý, barjak, barkam apod.; srov. stejně tvary ve slovenštině
barmanit – pracovat jako barman. To vám nebylo divný, že vám sem přišel barmanit úplně cizí chlap?
báro – svět. veliký, často ve spojení báro dylina šílenec, báro raj velký pán, soudce, viz též *bárovný [Z] Podzimek 1937; rom. báro velký
baroko – sport. ve fotbale: hra bez iniciativy, nápadu, důrazu 2. podnikatelské baroko – nevkusné honosné vily v satelitních vesničkách se spoustou arkýřů, balustrád a vikýřů
barovka – hudeb. podbízivá, laciná melodie, barová filcka barový hudebník
bárovný – svět. veliký, často ve spojení bárovnej fór velkoměsto, bárovný lóve mnoho peněz, též v cirkus. slangu a vězeň. mluvě. Ten křapík má dvě bílý jamborky s bárovnejma buzněma, bere jen dvě stovky. (n) [Z] Podzimek 1937; rom. báro velký
barpult – barový pult. Hrozně mě rajcuje, jak vona vždycky položí ty kozy na barpult, ale já jsem trouba, já nikdy nevim, jak to říct.
barťák – policejní oddělení v Bartolomějské ulici, dř. čtyřka. Davidův fotr dělá na barťáku, prej to zkusí nějak zařídit. – Stačily dva výslechy na barťáku a všecky nás poblil. 80+
bartoš – voj. úder plochou dlaní na šíji, tzv. mazácká pochvala, druh šikany, srov. laskonka
barva – vulg. flatus (úleva odchodem plynů, užívá se zejm. na vojně a ve vězení, často jako "ohlášení"). Barva! Ale stejně už tu byla hrozná rychna, tak co!
barvalec, barvalo – svět. boháč [Z] Podzimek 1937; rom. barvalo bohatý
barvička – rozhl. oživení
barvit – vulg. ulevit si odchodem větrů (flatus); užíváno zejm. ve voj. a vězeň. prostředí. Do piči, někdo tu barví a nehlásí! — Ty fazole už příště nežeru, celej den barvim jak ňákej kretén.
baryk – hudeb. barytonový saxofon
báryšňa – starší žena silnější postavy, dř. obv. o ženách ruského původu
basa – 1. vězení, zejm. na vojně (tam obv. posádková věznice). Šel za to na dva tejdny do basy, ale večer ho kluci ze stráže stejně pouštěli na televizi na pévéesku. 2. přepravka na nářadí, na nápoje aj. Kup rovnou celou basu, ať nemusíme vo půlnoci jezdit někam k pumpě. – Vsadíme se vo basu piv, jo? 3. držet basu – neprozradit společné tajemství, být s někým solidární [A] první dva výrazy uvádí Rippl 1926, druhý jako "dřevěná nůše na misky s vojenskou stravou"; Rejzek vysvětluje od basa ve smyslu hudební nástroj, z fr. violon vězení (it. violone býval i basový nástroj), k významu přepravka uvádí "láhve jsou v ní uvězněny"; Treimer 1937 odvozuje z it. arg. bassa vězení, jeskyně, basso spodní, prý prostřednictvím vojenského žargonu, Machek uvádí pol. nář. baśka t/v | 2SSČ
basák – hudeb. 1. hráč na kontrabas, dnes častěji na basovou kytaru. Potřebovali byste jinýho basáka, jinak dobrý. – Rocková kapela z Boskovic hledá basáka s vlastním apecem, nejlépe schopného zpívat (inzerát). 2. techn. basový reproduktor, srov. výškáč. Vpravo ti vodešel basák, ty to neslyšíš? 3. rozhl. mikrofon citlivý na hluboké tóny
basamtrlíky – svět. ženská ňadra, srov. bjengry, buzně, cíbata [Z] Podzimek 1937
basař – argot. trestanec, vězeň [A] Rippl 1926
basista – voj. vězeň v posádkové věznici
basket – sport. basketbal, košíková. V úterý chodíme vod pěti na basket.
basman – 1. voj. voják ve výkonu trestu (přímo u útvaru), méně obv. dozorčí posádkové věznice; též basista 2. vězeň. dozorce [A] viz basa
basoprojekt – vězeň. projekční kancelář v pankrácké věznici v 50. letech min. stol. (žert. název), srov. muklostav. Černokosteleckou stavěl basoprojekt, taky jsem tam makal. [A] uvádí také Suk 1993
baspíča – hudeb. basová trubka
basta – obv. ve spojení a basta! – a konec! Prostě to nechci a basta! [A] it. basta! stačí, dost | SSČ
bastard – hanl. nemanželské dítě, nadávka, srov. panchart [A] něm. Bastard levoboček, kříženec, ve staré němčině Basthart, pův. uznaný syn šlechtice s jinou ženou (tedy ne s manželkou) nebo též s ženou nižšího stavu (pův. nemělo hanlivý význam, Vilém Dobyvatel tak hovořil o sobě samém); buď pův. od střlat. Bastum sedlo, tj. zplozený v sedle (Rejzek), spíše však kmen bast označoval (divoký) výhonek (Kluge); přípona -hart je nepochybně germánská
bastl – 1. neprofesionální výrobek, co bylo vyrobeno či opraveno podomácku. Je to jen bastl, ale hraje to. 2. bastlování, kutilství [A] něm. basteln kutit
bastleniko – něco vyrobeného amatérsky doma, srov. domadělaniko, samorobo
bastlíř – kdo má zálibu v podomácké výrobě či opravování, kutil [A] něm. Bastler kutil
bastlit – neprofesionálně vyrábět či opravovat, viz bastlovat. Jak nic nebylo, tak jsme všecko museli různě bastlit. [A] něm. basteln kutit
bastlovat – neprofesionálně vyrábět či opravovat, srov. zbastlovaný. Tohle auto musíš dát do servisu, to už nemůžeš zkoušet bastlovat! [A] něm. basteln kutit
basťoch – obézní člověk, obv. o mužích [A] slang souč. mládeže
Bástr – brněn. Bystrc, městská část Brna
bašavelit – svět. hrát, též v souč. vězeň. mluvě, srov. janovat [Z] Podzimek 1937; odv. bašavka hudba, bašavák flašinet aj.
bašta – 1. dobré jídlo 2. to je bašta morav. také ve smyslu "to je prima" [A] první význam uvádí Puchmajer 1821, kdysi argot. výraz, srov. bašta na žukla; snad z it. pasto jídlo | SSČ
baštardo – svět. zlý, baštardo gádžo zlý sedlák, srov. bengóres [Z] Podzimek 1937
baštit – 1. jíst, srov. nabaštit 2. baštit někoho – být někým uchvácen, někoho obdivovat [A] Puchmajer 1821; kdysi argot. výraz, např. ve spojení vkydni mi něco baštit dej mi něco jíst, baštovna ústa | SSČ/ob.
baštonáda – výprask holí, zejm. pak bití přes chodidla [A] přes něm. Bastonnade z fr. bastonnade t/v, baston hůl (dnes baton); kdysi rozšířený vojenský trest tureckého nebo arabského původu, běžně užíván také v komunistických věznicích
bašťoun – člověk, který na něco pravidelně naletí, něco *zbaští. Ať žijou bašťouni! (posměšek při vyvedení aprílem)
baštovní – velmi pěkný, výborný, znamenitý | SSJČ/slang.
batálné – brněn. pořádný, velký, výborný; srov. betálné
baterka – 1. baterie (automobilová i monočlánky) 2. svítilna na baterie 3. brněn. modřina pod okem. Od keho máš tu baterku? 4. hudeb. kompletní bicí souprava, obv. bez velkého bubnu | 2SSČ
baterky – 1. brněn. oči 2. na baterky – nespolehlivý. Tvůj brácha je automechanik na baterky, řekni si radši Frantovi, ten sice nemá výučák, ale můžeš se na něj spolehnout.
batlavka – hudeb. stručný název asi nejčastěji hrané jazzové skladby [A] z angl. názvu (I can´t give you anything) but love
baťoh – vězeň. vysoký trest [Z] Hála 2002
batohy, baťohy – vulg. velká ňadra, srov. erbegy [A] slovo (prý užívané v pornografii) odpovídá staršímu *cégr, půjde však spíše o překlad nějakého angl. výrazu
baton – cirkus. hůlka s měkkou oválnou poduškou na konci, tradiční rekvizita *bílého klauna [A] Hančl 1995
baťovák – odchovanec zlínských průmyslovek spojených s Baťovými závody (vyznačoval se do určité míry specifickým chováním). Náš ředitel byl baťovák, byl to pes, ale makalo se tu jak na Západě. (80+)
baťovský – typický pro značku Baťa, např. baťovská cena končící číslem 9, 99 apod., dále baťovské boty, domky apod.
batuda – cirkus. pevný a přitom pružný odrazový můstek pro velké skoky, srov. paduta, patuda [A] Kludský a Cibula 1970
batuta – cirkus. ráz, takt [A] Hančl 1995; it. battuta úhoz, a battuta podle taktu
baucuk – stavební vlak, vlak se stavebními dělníky; souprava zajišťuje komplexně potřeby stavby, vč. ubytovacích vagonů [A] něm. Bauzug t/v, Bau stavba, Zug vlak
bauer – šach. pěšec [A] něm. Bauer sedlák, v šachové hře pěšec
bauch – břicho [A] slang souč. mládeže; něm. Bauch břicho
bauchec – brněn. břicho. Gdes vzal takové bauchec? [A] něm. Bauch břicho
bauchperš – cirkus. *perš, kterou spodák balancuje na břiše (tyč je v pouzdře na opasku) [A] něm. Bauch břicho
bauchreden – cirkus. břichomluvectví, umění mluvit bez pohybu rtů (obvykle dokonce různými hlasy), vytváří se dojem, že mluví loutka; získává se dlouhodobým a velmi namáhavým tréninkem [A] něm. Bauchreden t/v, Bauch břicho, reden mluvit
baum – cirkus. stožár uprostřed cirkusového stanu, viz mast [A] Podzimek 1937 uvádí také ve svět. argotu; něm. Mastbaum stožár, Mast stěžen, sloup, Baum strom
bávo – bavorák, auto značky BMW [A] slang souč. mládeže
bavorák – 1. automobil (méně často motocykl) značky BMW. Dokud jsi bavoráka neřídil, tak víš prd, co to je. 2. obyvatel spolkové země Bavorsko 3. míchaný nápoj obsahující fernet a tonik 4. vězeň. někdy je tak označován vězeň, který nepracuje [A] první význam podle Bayerische Motoren Werke AG, v překladu Bavorské motorové závody (zal. 1913 v Mnichově, dnešní jméno od r. 1917)
bazál – základní znalost (např. na vysokých školách). Kdybys nebyl blbej, tak se učíš nejdřív bazál, ty se šprtáš každej petit a do pondělka ti zbejvá přes třista stránek.
bazén – velké břicho, srov. vana
bazik, bazík – bazar, zastavárna, též bazoš [A] srov. antík
bazírovat – klást důraz, trvat na něčem, obv. na určitých zásadách či principech. Bazíroval vždycky hlavně na úplnejch kravinách. [A] něm. basieren zakládat se, Basis základna (odtud čes. báze), přes lat., pův. z řec. basis základna | SSČ/hovor.
bazmek – vulg. nepotřebná věc, krám (srov. drek), častěji ovšem obecné označení předmětu (nebo jeho části), jehož přesný název neznáme nebo jej nechceme použít. Když vodšroubuješ víko, tak uvidíš takovej červenej bazmek, a vod něj musej vést tři dráty. [A] maď. baszd meg vulg. nadávka ("pojeb ho", odpovídá zhruba angl. fuck off), baszik souložit
bazmekt – tlačítko [A] slang souč. mládeže
bazoš – viz bazik
báža, bažík – viz bažant
bažant – 1. voj. vojín v prvním roce dřívější dvouleté základní služby (někdy pouze v prvních šesti měsících, v druhém půlroce se pak nazýval např. *starší rajonista), srov. zobák, pták, myš, milionář. Že budu tvrdnout v kasárnách jako nějakej zasranej bažant? (M. Švandrlík) 2. stud. podobně žák či student prvního ročníku, obecně někdo nový 3. med. nádoba na moč. Aničko, nezapomeňte před návštěvama vynýst bažanty!
b-deska – snowboard [A] slang souč. mládeže
bebechy – ostrav. věci, *krámy. Moja mama take bebechy něpotřebovala, ale burdel jak ty doma něměla. [A] též v slangu souč. mládeže
bebí, bebíčko – dět. odřenina (nevelká) či jednotlivý kožní chorobný útvar (při kopřivce apod.)
bečár – břicho [A] slang souč. mládeže
bečka – tlustý člověk. Dušek má fakt dobrej nos na lidi, jinej by takovou bečku do oddílu v životě nevzal a koukej dneska, nebejt Oty, tak jsme dávno sestoupili.
béčko – 1. označení třídy ve škole. Vod pátý třídy jsem chodil celou dobu do béčka. 2. horší vlastnost, srov. vořezávátko. Nejsme žádný béčka. 3. vitamin B 4. trasa B pražského metra, srov. áčko, céčko. Mně by úplně stačilo béčko, bydlim v Resslovce, dělám na Čerňáku a naši bydlej na Smícháči. 5. drog. braun | SSČ/hovor.
béda – 1. mentálně zaostalý člověk, hlupák, srov. véna, lojza, eman. Prosím vás, kdo z vás přivedl támhletoho bédu, vždyť ten kluk nemá šanci to zvládnout? 2. brněn. četník, policista [A] Nováček 1929; první význam od vlastního jména Bedřich, druhý význam prý od *benga
beďar – zanícený vlasový míšek, hnisavá pustulka při akné se zarudlým a zduřelým okolím, srov. jebák. První beďar v deseti, neni to nějak brzo? – Zmizej mi ty beďary, až budu mít holku?
bedla – dívka, snoubenka [A] z řeči *potápek (40. léta)
bedna – 1. chytrý člověk, chytrá hlava. 2. televize. Vstane v jedenáct, nasnídá se a pak čumí celý odpoledne na bednu. 3. sport. stupně vítězů. Škoda, že to Láďovi nevyšlo na bednu. 4. svět. pokladna 5. vězeň. krabička cigaret
bedňák – hudeb. rekvizitář, technik, nosič aparatury
bednič – silák, urostlý svalnatý muž, srov. vazbič
bedny – hud., rozhl. reproduktory, reprobedny, srov. repráky. Za peníze z tý druhý akce jsme pak dokoupili pár slušnejch mikráků a stowattový bedny.
bédo – vězeň. příslušník vězeňské služby [Z] Hála 2002; snad jeden z mnoha výrazů odvozených od *bengo
bedřich – uher, akné
bedřich, béďa – karet. betl
bedynovat, bedýnovat – vulg. mít s někým poměr, mít s někým pohlavní styk. Tu Gusajevovou, jak učila ruštinu v béčku, prej bedynoval bejvalej školník, tak s tim toho parchanta asi má. [A] něm. bedienen obsluhovat, dienen sloužit
béemiksko – sport. terénní kolo [A] podle angl. zkratky BMX motokros na kolech (bicycle motocross, X označuje cross, tedy kříž)
befedrovat – povýšit, služebně postoupit, srov. avancovat [A] něm. befördern povýšit podporovat, urychlit, be- ze všech stran, všemožně, fördern podporovat, napomáhat čemu, srov. fedrovat
befedruňk – povýšení, postup, srov. avanžmá [A] viz befedrovat
befel, befél – rozkaz, příkaz. Dostal jsem to befelem, takže si laskavě nastup a jedem. – To víš, befél je befél. [A] něm. Befehl rozkaz, befehlen rozkazovat, srov. fela, felit se
beglajt – 1. hudeb. doprovod (sólisty). Kdepak sóla, já hraju jen beglajt. 2. cirkus. hudební doprovod artistických čísel [A] něm. begleiten doprovázet
běhačky – sport. běžky. Ty bohemky vůbec nejsou špatný běhačky. (80+)
behandlovat – zacházet s něčím. Já bych ti doporučil soukromou sanitu, jednak tam bude včas a taky, voni ty starý pacienty přece jen líp behandlujou. [A] něm. behandeln etwas zacházet s něčím; v češtině chybí sloveso stejného významu, které by se pojilo se 4. pádem, srov. pol. traktować coś, angl. to treat something (srov. fráglich)
běhat za někým – snažit se s někým začít chodit
běhavka – průjem
běhna – 1. nevěrná manželka, obecně též žena často střídající muže 2. polic. prostitutka
bechat se – smát se [A] slang souč. mládeže
bechršpíl – cirkus. hra s poháry [A] něm. Becherspiel t/v, Becher pohár, Spiel hra
bejbina – motor. automobil značky Praga-Baby
bejby – malé dítě, miminko [A] angl. baby malé dítě
bejbydlo – malé dítě, miminko [A] slang souč. mládeže, viz bejby
bejček – vulg. sexuálně výkonný milenec, někdy ve smyslu gigolo. Rosťa, to byl známej bejček, postavil na tom celou kariéru, to víš, na kúnzu samý baby a na děkanátě jakbysmet.
bejčín – argot. policejní okrsek, policejní stanice, též bejkárna [Z] Rippl 1926; viz bejk
bejčit – 1. posilovat, tvrdě trénovat. Von bejčí každej den padesátku na benč. – Většina chodí bejčit jen proto, aby se pak mohli zálibně prohlížet v zrcadle, ale to ti nikdo nepřizná. (w) 2. dělat blbosti [A] slang souč. mládeže
bejk – vulg. 1. sexuálně hyperaktivní muž event. muž známý svou schopností pohlavně uspokojovat ženy. To je jedno, že je Venca tvůj kámoš, je to bejk a vona to vo něm ví. – Kdyby byl fakt takovej bejk, tak by tě nemlátil, spíš s tím bude mít trochu problém, ne? 2. policista, dř. četník, viz bejčín, bejkárna [A] druhý význam uvádí již Rippl 1926, snad jeden z řady výrazů odvozených od *benga, Oberpfalcer však dává do souvislosti s něm. arg. Bulle policista (spis. býk)
bejkárna – 1. nesprávná, obv. též nečestná či nelegální činnost (slabší význam než *sviňárna). 2. argot. policejní stanice, viz bejk. Ta bejkárna je daleko na čáře a nemusíš mít vítr. [A] druhý význam uvádí Rippl 1926 i Oberpfalcer 1934 (vč. příkladu)
bejkat – divad. špatně zpívat, též rozezpívat se před vystoupením (brněn. *békat)
bejkovec, býkovec – 1. dlouhý pletený bič, někdy s krátkou rukojetí vestavěnou v těle biče 2. těžká dřevěná hůl (původně používaná na pohánění býků)
bejkovina – hanl. něco hloupého nebo co přinese komplikace, nesmysl, srov. kravina. Sjet to po červený lesem je bejkovina, je to tam úzký a každou chvíli brodíš potok.
bejska – baseballová čepice, kšiltovka. Bejska s rovnym kšiltem? To bych vypadal jak pako. [A] slang souč. mládeže; podle angl. výslovnosti baseball "bejzból"
bejvák – 1. byt. Vaši jedou v pátek na chatu a ty budeš u Lenky, nemoh bys mi na sobotu večer půjčit bejvák? 2. cirkus. tradiční označení obytného vozu, srov. maringotka [A] Nováček 1929
bejvalka – bývalá manželka, resp. bývalá přítelkyně, srov. bejži, eksík. Potkal jsem tvou bejvalku, vypadá báječně, proč jste se vlastně rozešli?
bejzbolka – 1. baseballová pálka 2. voj. čepice se štítkem, součást nové armádní výstroje [A] druhý význam podle analogie s baseballovou čepicí, srov. bejska
bejzlajna – sport. základní čára (v tenise) [A] angl. baseline základní čára, base základní, line čára, srov. dedlajna
bejži – bývalá manželka, srov. bejvalka
bek – sport. obránce v kopané, *zadák. Pak se však vyskytl návrh, aby se zchromila obě křídla a jeden bek. (E. Bass1) [A] angl. back zadní, odtud pak obránce | SSČ
békat – brněn. hlasitě zpívat, křičet, brečet. Béda se vožral a celó štreku ze Švábinca až dom do Šimic békal sprostý songy, na Célu sme potkali policajty, ale fachčili, že nic nevidijó, neslyšijó. To za totáču by nás na fleku zhaftli.
bekendó – čepice [A] slang souč. mládeže; viz bekovka
bekendr – vězeň. facka [Z] Hála 2002
bekovka – čepice [A] slang souč. mládeže; pův. ovšem specifický typ čepice, jejich výrobcem byl čepičář Andreas Bek ve Vodičkově ulici v Praze (Zimová 1965)
beksaid – zpátky [A] slang souč. mládeže
bekša – čepice [A] slang souč. mládeže; viz bekovka
bekyna – back side (na snowboardu) [A] slang souč. mládeže
běla, bělka – argot. 1. mouka 2. mléko [Z] Puchmajer 1821; rozšířený argot. výraz (též v mluvě světských), zde uvádíme jako příklad metonymie (tvorby slov podle vlastnosti) typické pro archaickou hantýrku, podobně: bělice, bělizna mléko, bělák sýr, ale i měsíc, bělky světlo, bělo den, na bělo za svitu měsíce
bela: stojí to za starou belu – je to špatné, má to nízkou kvalitu apod.
beláč – drog. Bellaspon [A] slang souč. mládeže
bělice: naprcaná bělice – vulg. těhotná nepohledná dívka
belina – sport. přilba (užívá se např. v cyklistice), srov. blembák
bémáček – svět. desetník [Z] Podzimek 1937; rom. bema groš, též v něm. arg. Böhm desetipfeniková mince, vše snad pův. z něm. názvu českého groše böhmischer Groschen (Wolf)
bembeřice – 1. vulg. ženské přirození 2. dívka, žena 3. hlava; tento trochu nelogický význam se objevuje např. v motorkářském slangu ve významu "hlava jezdce bez helmy" [A] první význam uvádí např. ER 1930, druhý je tzv. synekdocha (pojmenování části místo celku); něm. nář. bembern mít pohlavní styk, častěji bimbern, a to od pimpern t/v, viz pozn. u hesla *pimprle
bembeřit – flámovat, opíjet se. Vypadaj voba, že včera byli někde bembeřit. [A] asi z něm. nář. bembern mít pohlavní styk, viz bembeřice
benál – brněn. benzín, srov. beneli. To negómu, máš erární káru a benál si máš cólčit sám?
benátky – voj. mytí podlah, srov. kraken
benda – divad. benefiční představení [A] uvádí již Oberpfalcer 1934
bendění – hlučná zábava, rozmařilý způsob života | SSJČ/ob.
bendit – užívat si, žít nevázaně, flámovat, srov. probendit. Po maturitě jsme bendili skoro celej tejden, takže do přijímaček to pak bylo docela hustý. [A] viz probendit
bendžo – 1. břicho těhotné ženy (srov. buben), méně obv. i obézní břicho. Mám bendžo, na nohou křečáky, sotva dejchám a von mě seřve, že nemá teplou večeři. – To ti nevadí, že už má takový bendžo? 2. voj. druh smetáku užívaný v armádě k úklidu (k provádění *rajónů)
bendžovat – voj. uklízet (dělat *rajóny) pomocí bendža
bene – ve spojení udělat si bene – udělat si dobře, dopřát si něco příjemného. Udělal jsem si bene, ale teď jsem švorc. [A] lat. bene dobře, stejně tak něm. hovor. sich bene tun udělat si dobře
beneli – brněn. benzín, též benál. Beneli za dvě kačky, rohlík za desetnik, starosti žádný, to byly časy.
beng – svět. 1. čert, srov. bengo 2. přen. četník, srov. penk, džúvák, charengero, šelengero [A] Podzimek 1937, Rippl 1926 uvádí i tvar bink; argot. výraz s řadou odvozenin charakteristických pro život světských lidí, tj. týkajících se úřední moci (četníků, policie), loutkových představení (bengík, bengóro) aj.; rom. beng čert, používá se také pro zlobivé nebo neposedné dítě, dále pro darebáka nebo zlého člověka
benga – krimin. policisté, též bengy, bengové, benka aj. Za Maškem byli včera benga, ptali se na tebe. [A] pův. četníci, viz beng
benga v plechu – policisté v autě [A] slang souč. mládeže
bengaboys – policisté [A] slang souč. mládeže
bengál – pozdvižení, výtržnost, vřava (obv. oslava, nadávání), srov. cirkus. Když zjistil, že ho celej rok vodili za nos, udělal strašnej bengál. [A] asi od bengálského ohně; mezi světskými se vysvětluje z rom. bengales ďábelsky, divoce, zuřivě, viz beng | SSČ
bengat, bengnout – praskat, bouchnout, též třeštit (při bolesti hlavy). Bengnul ji asi zezadu, prej si nic nepamatuje. [A] asi pod vlivem citoslovce "bang" oblíbeného v komiksech
bengo – 1. svět. čert, bengík, bengóro čert jako loutka 2. krimin. policista, viz benga [A] viz beng
bengóres – svět. zlý, srov. baštardo [Z] Podzimek 1937
bengové, bengy – krimin. policisté. Bengové mě nakonec vyčmuchali. [A] viz benga
benjamín, benjamínek – 1. nejmladší sourozenec, nejmladší člen rodiny, řidč. i nejmladší člen kolektivu (sportovního i pracovního) 2. argot. četník [A] druhý význam uvádí Rippl 1926, jeden z řady výrazů odvozených od *beng | 1SSČ
benka – krimin. policisté. Bylo to zacpaný, tak jsem to střihnul přes pěší zónu, no a v pohodě, benka tam stáli, čuměli a nic. [A] viz benga
benkrofty – peníze [A] slang souč. mládeže
benzíňák – benzínový zapalovač [A] slang souč. mládeže
benzínka – benzinová pumpa
ber loď – brněn. vypadni
béra – vězeň. pivo [A] rom. bera pivo (takto např. u rakouských Romů, u německých šejro, u českých lovina), zřejmě z něm. Bier pivo
beran – 1. razítko. Máte to podepsaný, ale ještě si na to nechte dát v kanceláři berana. 2. argot. žalářník [A] první význam uvádí Oberpfalcer 1934 v argotu jihomoravských šumařů z konce 19. stol., např. Zatlač k huščákovi, ať kedne na to berana. (Dojdi k starostovi, ať na to dá razítko); druhý význam uvádí Juda 1902
beranit – argot. žebrat, prosit, žádat [Z] Puchmajer 1821; ještě na zač. 20. stol. v obecné mluvě význam "stále do někoho mluvit, hučet" (Bredler 1914)
berany – sport. řídítka závodních kol zahnutá dolů (připomínající beraní rohy)
bércák – med. bércový vřed
bergl – brněn. kopec, hora (mn. č. bergle). [A] něm. Berg kopec (zdrob.)
bermudy – delší volné šortky
berňák – finanční úřad. Naše účetní to musí vědět, dělala dřív na berňáku. [A] dř. berní úřad, berně (od slovesa brát)
berousek – výplata [A] slang souč. mládeže, jde však o starší výraz odvozený od žert. dneska je svatého Berouse
berš – svět. rok [Z] Podzimek 1937; rom. berš t/v
bešelit – svět. sedět, ve vězeň. mluvě sedět ve vězení [Z] Podzimek 1937; rom. bešel sedět
bešlák – řem. pobití, kování, příslušenství [A] Jindra 1921; něm. Beschlag t/v, beschlagen pobít, be- ze všech stran, schlagen tlouci, udeřit, kovat
bešnit – vězeň. bláznit, panikařit, blbnout. Nebešni, nebešni, nebo ti vyšiju petelici. [Z] Suk 1993 (vč. příkladu)
bešprechunk – pohovor, rozhovor (užíváno častěji na Moravě). Musel jsem na bešprechunk k náčelníkovi a měl jsem na půl roku zastavený příplatky. – Poslóchal jsem každé ráno ty Nepilovy bešprechunky, vstával jsem kvůli temu o hodinu včíl. [A] něm. Besprechung rozhovor, rozmluva, be- všemožně, sprechen mluvit
bét u teho, bét dabaj – brněn., vulg. mít pohlavní styk [Z] Nováček 1929; něm. dabei u toho
betální – vynikající, dobrý, častěji *betálný. To jsou betální angličáky!
betálný – brněn. pořádný, velký, výborný, též batálný nebo betelný. Budeme pak v betálným rancu, protože takové balík lovů eště nikdo nikdy jen tak lehce nevybóchal. (P. Jelínek) [A] uvádí již Nováček 1929
beťar – vězeň. žebrák, chudák, srov. betlit [Z] Suk 1993 (upozorňuje na vztah k hutoráckému beďár bída), srov. něm. Bettler žebrák
betelný – viz betálný
betl – karet. nízká hra v mariáši. … chybí nám třetí do mariáše, betl korunu, durch dvě. (B. Hrabal1) [A] něm. Bettler žebrák
betla – brněn. postel, resp. spodní postel v palandě. Vybulil se na betlu a šlofčí. [A] něm. hovor. Bettl postýlka (též Bettlein, spis. Bettchen), Bett postel
betldres – polní uniforma (z prostředí spojeneckých armád ve II. světové válce) [A] angl. battledress z battle bitva, dress oblečení, srov. mukldres
betle – vězeň. postel, resp. spodní postel v palandě, srov. betla [A] něm. hovor. Bettl postýlka (spis. Bettlein), Bett postel
betlém – 1. argot. oklamání, podvod, hrát na někoho betlém ošidit někoho, balamutit 2. sport. výraz pro jednoznačnou převahu mužstva v utkání (fotbal), srov. bago 3. brněn. domek 4. karet. betl [A] první význam uvádí Rippl 1926, třetí Nováček 1929 (dalším významem býval nos)
betlemák – 1. divad. herec činohry 2. praž. Betlémské náměstí [A] Rippl 1926 uvádí "hudebník", prý podle hostince na Betlémském náměstí v Praze, kde se scházeli bohémové, odtud snad význam, který (ad 1) uvádí Hubáček 1981
betlit – brněn. žebrat, též v souč. vězeň. mluvě [A] něm. betteln žebrat
beton1 – 1. na beton – jistě, určitě, též betonový. Říkalas, že je to na beton! Takže když jde vo prachy, tak si to příště laskavě líp zjisti. 2. svět. chléb, srov. bims, máro [A] oba významy uvádí Rippl 1926 mezi argot./slang. výrazy, druhý též Podzimek 1937 | 1SSČ/hovor.
beton2 – alkoholický nápoj, becherovka s tonikem [A] zkratka be-ton
betonový – jistý, srov. tutový. Můžeš to zaplatit, je to betonový.
betony – sport. chrániče brankáře v hokeji
bévák – viz bejvák
bévépéčko – voj. bojové vozidlo pěchoty, srov. ótéčko [A] podle zkratky BVP
bez papírů – žít v partnerském svazku bez úředního dokladu, na hromádce
bezák – hudeb. klarinet, srov. klároš [A] prý podle způsobu hry jako na bezovou píšťalu (Hubáček)
bezdák, bezďák – krimin. bezdomovec, srov. bezdík. Hele ty seš bezďák, tak hádej, komu budou bengové věřit. [A] též v polic. slangu
bezdík – bezdomovec, srov. somrák, boverák. Ježiš, to je rychna! Neni tam vzadu ve voze nějakej bezdík?
beziny – voj. zákaz vycházek, druh trestu. Beziny? Za co? [A] bez vycházek
bezpečák – 1. dř. příslušník veřejné bezpečnosti 2. ve větších podnicích tak býval nazýván pracovník pověřený dohledem nad bezpečností práce
bezva – výborný [A] zkrác. z bezvadný
biák – viz biják
biankokarta – cirkus. prázdná karta, karta bez tisku z obou stran [Z] Hančl 1995; it. biancho bílý carta papír, karta
biboldo, bibolďák – svět. Žid, srov. Jordán [Z] Podzimek 1937; kdysi běžný argot. výraz, větší počet synonym ilustruje časté kontakty s židovským etnikem; rom. Biboldo Žid, nekřtěný, bi- předpona s významem ne-, bez-, bolel křtít
bíbr – 1. vousy, dnes obv. pouze kolem úst, pův. plnovous, dř. i člověk s vousem. Tušila něco vod tý doby, co začal nosit bíbra, protože vona to vždycky považovala za úchylnost, ale Olina, ta to zbožňovala. 2. viz loknholc [A] Nováček 1929 (odvozuje z fr. arg. birbe stařec); něm. Biber bobr, i v němčině má význam plnovousu; klasickou asociaci s chlupatostí vyjadřuje i české *bobr | SSČ/hovor.
bicák – 1.sport. biceps (v žargonu kulturistů). Dávej si na ten levej bicák tak vo pět víc, je to zatim hrozně vidět. 2. hudeb. hráč na bicí nástroje, perkusista, bubeník
bicí komando – vězeň. oddíl dozorců určený buď trvale nebo ad hoc k fyzickému trestání vězňů; viz bigbeat komando. Bicí komando si ho vzalo do kola na koupelce; celý zdi byly pocákaný od krve; myl jsem to tam, tak to vím. [Z] Suk 1993 (vč. příkladu)
bicista – hudeb. hráč na bicí nástroje
bicmen – hudeb. hráč na bicí nástroje, perkusista, bubeník (častěji snad v brněn. mluvě)
bičovat – spěchat, utíkat. Bičuj, ještě to můžeš stihnout.
bičovat se – stud. pilně se učit, *šprtat
bída – 1. málo, špatné. Dneska to je bída, prodal jsem za celej den jen tři. 2. morav. uhelný kal 3. želez. hanl. lokálka, místní dráha 4. s bídou – necelých, ani ne (tam, kde očekáváme nebo potřebujeme víc). Nevim, jestli to vezme, je to s bídou 80 stran.
bidlo – 1. nápadně vysoký člověk, i o ženách. Takový bidlo, ta si bude těžko někoho hledat. 2. voj. horní ze dvou lůžek palandy (patrového lůžka), tj. nad *regálem (tradičně určené vojákům prvního ročníku), též v souč. vězeň. mluvě, srov. betla. Copak jsem mladej voják, abych spal na bidle? | 1SSČ
bidon – sport. cyklistická láhev na vodu
bidýlko – divad. řady v divadle vysoko nad jevištěm, obv. místa k stání (tradičně s kovovým zábradlím). Sehnal jsem lístky jenom na bidýlko, a stejně stály tři stovky jeden.
bifikundace – vulg. vylepšení, něco chytře vymyšleného, častěji *vyfikundace [A] viz pozn. u hesla *pifikundace
bifle – kniha, srov. bichle
biflovačka – učení se (intenzivně)
biflovat – tvrdě se učit (na zkoušku), zejm. nazpaměť, srov. šprtat [A] něm. büffeln t/v, z Büffel buvol, zde hlupák, it. bufalo, lat. bufalus, z řec. boubalos; odtud i čes. buvol | SSČ/hovor.
big – tisk. ohyb papíru. Proč chceš mít ty péefka s dvěma bigama? [A] něm. Biege ohyb, biegen ohýbat, viz bigovat
big beat komando – viz bicí komando
bigbít, bigmen – voj. příslušník motostřeleckého vojska [A] viz bigoš
bigboš – bigbít, žánr i hudební skupina. Vodešli jsme i se Slávkem, zkusíme dát dohromady nějakej bigboš s vlastníma songama.
bígl – techn. třmen, oblouk, v horn. mluvě držadla, kterými se upevňuje vozík v těžní kleci [A] Jindra 1921, Oberpfalcer 1934; něm. Bügel t/v
bíglbret – žehlicí prkno (též ostrav. bigelbret) [A] něm. Bügelbrett t/v, bügeln žehlit, Brett prkno
bigle – horn. nohy. Vodevř te bigle! [Z] Oberpfalcer 1934 (vč. příkladu vulg. výzvy) odvozuje z *bígl
bíglovat – 1. žehlit, též ostrav. Alčo, poď s nama, biglovať možeš večer. 2. (snažit se) vyhladit či zlepšit vzhled. Bígluje si každý ráno ksicht snad hodinu, kupuje si v Tuzexu drahý krémy, ale je to houby platný. (80+) [A] něm. bügeln žehlit, srov. píglovat
bigo – 1. bláto, bahno 2. cigareta, dnes obv. marihuanová, také bígo 3. karet. eso [A] první význam se traduje jako původ slova *bigoš, lze jej však najít snad pouze u Ouředníka 2005, bez bližšího vysvětlení původu
bígo – cigareta [A] dlouhé "í" asi pod vlivem cígo
bigobus – voj. obrněný transportér, srov. bigošautobus [A] viz bigoš
bigoš – voj. vojín, zejm. v motostřeleckém (pěším) vojsku; má obv. hanlivý (někdy ovšem i neutrální) význam. Rotmistr Lazovčík tu momentálně není, vzal si třicet bigošů a jel s nima na výpomoc do JZD. (80+) [A] přestože šlo o jedno ze základních slov voj. mluvy za bývalého režimu, jeho původ není jasný; prý podle jakéhosi výrazu bigo s významem bahno, již Oberpfalcer 1934 pro pěšáky uvádí název bahňáci (mezi vojáky z již. Slovenska se tradovalo, že jde o jakési maď. nář. slovo, mezi Maďary však nic podobného není známo); nejběžnější tradovaný výklad mezi vojáky, tj. obměna slova cigoš rovněž není pravděpodobná (v romštině ovšem bigoďakero znamená pomatený); z podobných slov uvádí Machek bigas neotesanec
bigošautobus – voj. bojové vozidlo pěchoty, srov. bigobus, bévépéčko [A] viz bigoš
bigovat – tisk. ohýbat, opatřit papír drážkou, aby jej bylo možné lépe ohnout [A] něm. biegen ohýbat, srov. bogna
bichle – kniha, obv. většího objemu. To mám na to rígo přečíst dvě takový bichle? [A] uvádí již Oberpfalcer 1934; jidd. bichl, event. přímo z něm. Büchlein malá knížka, zdrob. od Buch kniha
biják – kino. Víš kolik dneska stojí lístek do bijáku? Za půl roku to bude v bedně. [A] dř. též zdrob. bijásek; podle biograf
bikinelit – svět. prodat, též v souč. vězeň. mluvě, srov. prokinelit [Z] Podzimek 1937; rom. bikinel prodat (dnes ve slov. romštině bikenel)
bílá šlechta – voj. souhrnné označení kuchařů a lékařů, resp. zdravotníků (kromě bílého oblečení bývali předmětem závisti vzhledem k tomu, že se v podstatě neúčastnili běžného výcviku)
bilec – kulečník [A] slang souč. mládeže; z biliár
biletář, biletářka – uvaděč, resp. uvaděčka v divadle či kině (kdo kontroluje vstupenky). Já tehdy chodil skoro na všechno, co přišlo do kina, i na sovětský hovadiny, máma dělala tady ve Vesně biletářku. [A] fr. billet vstupenka | SSČ
bílit – argot. zcela vykrást, dnes obv. vybílit [A] Rippl 1926
bílý klaun – cirkus. tradiční postava klaunské skupinky, obv. partner *augusta; vzhledem k obvyklému flitrovanému stříbřitému kostýmu se někdy nazývá také flitrklaun, srov. rozum [A] Kludský a Cibula 1970; i tato postava se vyvinula z commedia dell’arte
bílý kůň – 1. svět. žena, dívka, srov. čaje, doga, jambora 2. nastrčená osoba, na jejíž živnostenský list podniká někdo jiný, obv. ve spojení s nelegálními obchody (daňové úniky apod.). Chtěj tě jako bílýho koně, ty vole, to ti nedošlo? [A] první význam uvádí Podzimek 1937
bimbas – vulg. mužské přirození, srov. pimpas. Olina má teď ňákýho Mílu z Jesenice, má metr pětašedesát, pět zlatejch prstenů a hlavně prej velkýho bimbase. [A] Nováček 1929; v něm. argotu se bimb- vyskytuje běžně v kontextu pohlavního ústrojí, např. víd. bimbbadl či bimbf mužské přirození, bimbern (srov. bembeřice), resp. pimpern mít pohlavní styk; je zajímavé, že Pimperl označovalo v různých dobách a různých oblastech jak ženské, tak mužské přirození (srov. pimprle)
bimbásek – vulg. mužské přirození, obecně někdy zdůrazňuje malé rozměry, srov. pimpásek. Já jsem s tím jeho bimbáskem úplně spokojená. – Pane doktore, nešlo by s tím mym bimbáskem něco dělat. [A] viz bimbas
bims, bimz – brněn. chleba, srov. beton. Už je enem suché bims, neměls tak dlóho chrnět. – Módr mě je levá hokna, a kór u ledu, bimz a štykl čoklbuřta stačí … (z písně Ponávka skupiny Štatl, V. Fuchs) [A] uvádí již Nováček 1929 (též ve spojení lakované bims chleba s máslem), kdysi rozšířený argot. výraz, též ve světské mluvě (Podzimek); obvykle se vysvětluje z něm. Bims pemza, z lat. pumex t/v; kdysi zejm. ve vojenské mluvě označení tvrdého chleba; Wolf však jako zdroj udává něm. arg. Pimmer chléb, které je obsaženo např. v Pumpernickel (srov. pimprle, pumprnikl), ale i tak asi k významu "pemza" přikloněno
bimza – brněn. prohra, porážka, něco, co se nepodařilo. Byla to bimza, pět jedna. [A] něm. Bimse výprask, bimsen nařezat někomu; nesouvisí se slovem *bims
bimzál – brněn. chleba. Na chálku mu každé den dávala jen bimzál s máslem. (P. Jelínek) [A] viz bimz
bína – divad. jeviště [A] něm. Bühne t/v, srov. drébína, forbína
binčes – nepořádek, srov. borčus. Vona vždycky vyleze na chodbu, má určitě doma hroznej binčes, jen to, co je z toho bytu cejtit, je síla. [A] viz binec, asi vlivem *pinčes
binec – nepořádek, zmatek, srov. čurbes. Dokud si neuklidíte ten binec, tak žádná televize. [A] asi od bít, tedy bitka, rvačka; nebo onomat. původu jako binknout (Rejzek) | SSČ/ob.
bingo! – výborně, zásah, to je ono. Modrá Fabie, ákáen, nabouraný pravý světlo, bingo, to je von! – Bingo! Už má ruku na jejím stehně. [A] angl. bingo druh hry
bioška – škol. biologie, srov. bižule
bír – pivo [A] slang souč. mládeže; něm. Bier pivo
bis – cirkus. aplaus, hlasitá pochvala, výzva k opakování či přídavku [A] fr. bis t/v, z lat. bis dvakrát
biska – bezpečnostní informační služba, jedna ze zpravodajských služeb státu, civilní kontrarozvědka. Tak Romana vod bisky určitě nevyhodili proto, že je teplej, tam byly hochu docela jiný věci.
bít: nevědět, která bije – nevědět, o co jde, nemít o tom nejmenší ponětí. No chtěl jsem profesionální agenturu, to jo, ale voni sou samý targetgrup, debrífink, kešflou, no já nevěděl, která bije.
bítlsák – 1. od 60. let mladík s dlouhými vlasy (po vzoru Beatles). Zítra přijdete ostříhaní, takové bítlsáky tady trpět nebudu! 2. nověji někdy označení skupiny Beatles nebo jejich někdejších členů (v tomto významu rozšířeno moderátory rozhlasových stanic). Tak co, poznali jste? Ano, to byla pecka, kterou bítlsáci nahráli koncem sedumašedesátýho.
bivakovat – tramp. spát přes noc ve volné přírodě
bižu – bižuterie. To je celá Olina, kostým za deset táců a na něm laciný bižu.
bižule – škol. biologie
bjengry – svět. ženské prsy, srov. basamtrlíky, buzně, cíbata [Z] Podzimek 1937
bla bla, blabla – 1. bezobsažné řeči. Ředitel mluvil jako vždycky, vážené dámy, vážení pánové a dvacet minut bla bla bla. 2. řeč nebo text, jehož obsah nás nezajímá. Vždycky dáš doleva nahoru nadpis frutigerem, pak je text tajmsem, pokračuje to doprava blablabla, a dole je vždycky vobrázek na spadávku. [A] asi onomat., souvisí s *blábol; užívá se však v řadě jazyků (angl., něm., fr., it., aj.), možná příb. s lat. balbuties koktavost (viz pozn. u hesla blábolit)
blábol – 1. hloupý výrok, nekonzistentní či obsahově chybný text, také co není pravda. Tohle nemůžeš vodevzdat, to je naprostej blábol. – Jsou to bláboly, nevěř tomu, já s tim fakt nemám nic společnýho. 2. divad. série přeřeknutí (breptů), obv. není-li role dobře usazena, resp. při výpadku paměti
blábolit – mluvit bez obsahu, beze smyslu, *žvanit, srov. pindat. Vod tý nehody už jenom tak blábolí. [A] příb. s blbý, blafat, blekotat a dalšími slovy začínajícími bl-; srov. rus. balabóliť nebo barabáriť žvanit, slovo je velmi staré, i lit. je balbatuoti žvanit (Machek); srov. něm. hovor. blabbeln žvanit, které je snad z brabbeln breptat, drmolit, srov. bla bla, vše může souviset s lat. balbuties koktavost (což však podle Machka není příb. s blbý) | SSČ
blaf – 1. jídlo nevalné kvality a chuti. Některý si myslí, že se jim bude na kolenou děkovat za kus blafu! (K. Poláček1) 2. trik, něco předstíraného, např. v kartách 3. divad. malá role (s krátkým textem), též čokl, čudla, čurda, hund, pes, pind, štěk [A] první význam uvádí Rippl 1926 mezi argot./slang. výrazy; snad z morav. nář. blafat hltat (Machek), srov. zblafnout
blaf trik – cirkus. trik, který má oklamat diváka; ten má získat pocit, že celý trik prohlédl, ale na závěr zjistí, že se mýlil [A] Hančl 1995
blafák – sport. v hokeji: klamavý pohyb tělem před brankáčem s následnou střelou na bránu [A] angl. to bluff oklamat
blafat – mluvit, kecat. Příště tolik neblafej, nevíš, kdo tam všecko chodí. [A] nář. blafat štěkat (příb. s bafat), jiný význam je hltat, srov. zblafnout, zblajznout; něm. blaffen štěkat, Blaff štěkot (Wolf uvádí také mezi argot. výrazy), které je ovšem příbuzné s něm. nář. baffen štěkat, srov. bafat
blafoun – želez. staniční rozhlas, též kecafon [Z] Hubáček 1981
blafovat – 1. klamat, předstírat něco s cílem někoho zmást, klasicky blafovat při pokeru. Prej když to neuděláme levnějc, tak maj někoho jinýho, ale já bych řek, že blafujou. 2. polic. uvádět při výpovědi klamné údaje [A] angl. to bluff oklamat, zastrašit
blafunda – argot. vychloubač, žvanil [Z] Rippl 1926, snad příb. s *blafat
blaga – cirkus. mluvení a žertování, které má odvést pozornost od tajného pohybu kouzelníka [A] Hančl 1995
bláha: ty bláho – vyjádření údivu, srov. ty brďo, ty kráso aj.
blajcha – řem. bělidlo, srov. plajcha [A] Jindra 1921; něm. Bleiche t/v, bleichen bělit, vyblednout
Blajchec – brněn. ulice Bělidla, resp. Na bělidle [A] Nováček 1929; něm. Bleichwiese louka na níž se nechávalo prádlo vybělit sluncem, bleichen bělit (srov. vyplajchovaný), Wiese louka; název se vyskytuje v řadě míst německy mluvících zemí, např. v městečku Rudolstadt v Thüringen (SRN)
blajchovat – řem. bílit, vybílit (odbarvit), srov. plajchovat [A] Jindra 1921; něm. bleichen bělit, vyblednout
Blajkec – brněn. Modřice, město na jižním okraji Brna
blajštift – škol. tužka, též plajštift [A] něm. Bleistift tužka, Blei olovo (dř. i v češtině se tužka nazývala olůvko), Stift tužka, kolík
blamáž – ostuda, zejm. v důsledku určitého prohlášení. Prohlášení ministerstva za poslední rok vedla k sérii nepříjemných blamáží s vážnými následky. (m) [A] něm. hovor. Blamage ostuda, blamieren uříznout si ostudu, fr. blamer pomlouvat, nadávat, příb. s blasfémie pomluva | SSČ
blamovat – nepravdivě informovat, obelhávat, srov. balamutit. Eda Alenu blamoval, když tvrdil, že je jeho bratr Karel dnes večer na lodi. (P. Jarchovský1) [A] něm. hovor. blamieren uříznout si ostudu, viz blamáž | SSČ
blamovat se – přivodit si ostudu, blamáž, ztrapnit se [A] něm. hovor. blamieren uříznout si ostudu | SSČ
blank – rozhl. zaváděcí páska analogových magnetofonových profipásů (barevně rozlišeny jsou natáčecí rychlosti), srov. oblankovat [A] něm. blank bílý, prázdný, srov. plonk
blatník – argot. jedna zlatka (peníz) [Z] Rippl 1926
bláto – staveb. čerstvá betonová směs, srov. mišunk
blátošlapové – voj. pěšáci, tj. příslušníci motostřeleckého vojska, *bigoši
blatouchy – velké uši, též uši udavače, srov. netopejry [A] slang souč. mládeže
blaupauza – techn. modrák, modrotisk [A] Jindra 1921; něm. Blaupause t/v, blau modrý, Pause kopie
blázen1 – 1. být blázen do někoho – být do někoho silně zamilovaný. Říct mu to můžeš, ale je do ní blázen, takže tě ani nebude poslouchat. 2. být blázen do něčeho – být něčím silně zaujatý, věnovat se vášnivě určité činnosti (koníčku apod.). Je teď blázen do surfování. 3. rychle rostoucí popínavá pokojová rostlina. Letos mi přes dovču zkapal i ten blázen vod našich. 4. jak blázen – rychle. Jezdil vždycky jak blázen, tak se tomu nemůžeš divit. 5. brněn. pět tisíc korun [A] poslední význam uvádí Nováček 1929 | 1,2SSČ
blázen2 – kalíšek kořalky [Z] Nováček 1929; snad od něm. arg. blasen pít, srov. blózčit
blaženka – vulg. ženské přirození [A] uvádí např. ER 1930
blb – zhrub. hlupák, blbec. Byl to vyhlášenej blb, nechápu, jak dostal do postele tak hezkou holku. | SSČ
blbákov – argot. vesnice, venkov [A] Rippl 1926
blbec – hlupák | SSČ
blbeček – hanl. 1. hloupý či naivní muž, nadávka, kterou často užívají ženy. Nevíš, kde máš pravou ruku, blbečku? – Máš smůlu blbečku, neměl jsi bejt tak hodnej, však ty si vyděláš na nový. 2. na blbečka – druh účesu s pěšinkou a vlasy sčesanými do čela, někdy se tak označuje také sestřih "podle kastrolu" (pův. pouze u mužů, dnes i u žen). Za co dává ty dva tácy měsíčně nevim, když ji češe na blbečka. | 1SSČ
blběnka, blbka – hezká, ale hloupá dívka
blbina – hloupost, nesmysl, také co nemá hodnotu. Nemysli na blbiny a uč se. – Já začal v pětadevadesátým prodávat knížky, ale zjistil jsem, že lidi utratěj většinu peněz za naprostý blbiny.
blbník – poznámkový blok, diář
blbón – brněn. vulg. mužské přirození [Z] Nováček 1929; z mluvy prostitutek
blboň – žert. blbec
blboun – 1. hlupák, blbec. Mě už začíná sejřit, jak se ten blboun táhmle furt gebí. 2. knedlík [A] druhý význam uvádí Rippl 1926 jako vězeňský knedlík, též černý vězeňský chléb (*komisárek)
blbovina – hloupost, nesmysl, častěji blbina. Kdybys nevymejšlel blboviny, tak bys měl aspoň někdy čas zajet k našim.
blbovzdorný – viz blbuvzdorný. Nebojte se pani, zkuste to pořádně, to je blbovzdorný, … teda pardon.
blbštajn – žert. hlupák. Z blbce udělá vysoká tak akorát blbštajna. [A] uvádí již Nováček 1929
blbšulka – brněn. zvláštní škola. Jestli ta Mrázková dostane každé rok tři děcka na blbšulku, tak to asi nebude tema děckama, ale tou kantorkou! [A] vlastně zdrob. od méně častého blbšule, iron. vytvořeno analogicky k *blbštajn jako něm. složenina (srov. Hochschule vysoká škola, Fachschule odborná škola), Schule škola
blbuvzdorný – odolný vůči nesprávnému zacházení, též blbovzdorný. Jo, áj-tý oddělení tu máme, ale stejně jsem radši, když jsou ty věci blbuvzdorný. [A] překlad něm. trottelfest, idiotenfest t/v, Trottel blázen, hlupák, fest odolný, pevný
blča – morav. polévka
blé – fuj, citoslovce vyjadřující hnus
bleděmodrý: v bleděmodrým – totéž. Je to mekáč v bleděmodrym, akorát vo dost dražší.
bledý – ve spojení vypadá to bledě – je to špatné. S tou dovolenou to vypadá bledě, primář dostal chřipku, takže tu asi budu muset zůstat. | SSČ
blecha – rozhl. plastová svorka zabraňující rozmotání snímacího pásku
blechy – peníze, též plechy [Z] Oberpfalcer 1934; něm. arg. Blech peníze, blechen platit
blejskna – viz blicka
blejsknout se – upozornit na sebe něčím pozitivním, srov. vycajchnovat se. Blejsknul se už předtím párkrát, když jenom hostoval. [A] jako argot. výraz uvádí Rippl 1926 | SSČ (blýsknout se)
blejt, blít – zvracet. Nevim, proč jsi ze mě dělala pitomce, mně to bylo jasný hned, jak Ilona začala blejt. | SSČ
blembák – 1. voj. přilba, helma, též plembák; užívá se i v motor. slangu aj. 2. jazyk, srov. blemcák
blemcák – 1. jazyk. Co kecáš, strkal jsi jí blemcák do huby, to nebyla žádná kamarádská pusa. – Nejdřív hrozně štěkal a teď jen rychle dejchá a má modrej blemcák. 2. rozvařený knedlík, též přen. Jiřinko, tohle jsou blemcáky a ne knedlíky, na tohle náš Míša opravdu není zvyklý. 3. řidč. přilba, viz blembák [A] porůznu se slyší i další významy, asi s ohledem na řadu významů slovesa blemcat
blemcat – 1. tvarovat lepkavou hmotu (v kuchyni knedlíky, karbenátky apod.), patlat, viz ublemcat, zablemcat. To mám blemcat karboše pro deset lidí? 2. tlachat, hloupě či bezobsažně mluvit. Blemcat něco na chatu, to umí každej, to je anonymní, ale dokážeš to říct někomu do vočí?
blemcy – hloupé či bezobsažné řeči, *kecy
blenda – 1. fotogr. clona, též clona divad. reflektoru, srov. šlic 2. techn. zaslepení (trubice)
blendovat – oslnit, oslňovat [A] Jindra 1921; něm. blenden t/v, Blind zaslepený, slepý
blesk: jak namydlený blesk – velmi rychle [A] asi podle něm. wie geölter Blitz dosl. jak naolejovaný blesk
blešák – 1. bleší trh, burza. Na tom blešáku jsem viděl tutově ty tvý lyže. 2. voj. bleší trh, kontrola, při které musí voják vyložit své osobní věci ze skříňky na zem, také jako druh šikany. Drž hubu, nebo nám mazáci zase udělaj blešák. (80+)
blevajs, blevajz – viz blivajs
blic – 1. blesk při fotografování, srov. blicnout. Asi z těch fotek moc nebude, měl jsem blic v háji. 2. šach. blic partie – partie v bleskovém šachu, srov. blicák. Blic partie ti ale vo něm moc neřekne. [A] něm. Blitz blesk
blicák – šach. turnaj v bleskovém šachu. Petr byl letos zase jen třetí, ale aspoň vyhrál blicák. – Silvestrovskej blicák se letos hrál na Bohemce. [A] něm. Blitzschach bleskový šach, Blitz blesk, Schach šachy
blicka – 1. argot. zlodějská lucerna, též blejskna, srov. tofr 2. šach. bleskový šach, partie hraná na čas, kdy oba soupeři mají jen po pěti minutách, viz blicák
blickríg – polit. blesková válka (pův. německá koncepce typická pro období po první světové válce a začátek druhé světové války, tj. prevence vzniku zákopové války), přen. snaha rozhodnout něco rychlou či překvapivou akcí. Von chystá na sjezd zase nějakej blickríg, myslim, že se konečně chce zbavit Martina a Heleny. [A] něm. Blitzkrieg blesková válka, Blitz blesk, Krieg válka
blicnout – vyfotografovat s bleskem, srov. blic. Kdybys to blicnul, tak to třeba šlo doretušovat, ale tohle si strč někam. [A] něm. Blitz blesk
blicované – brněn. podvedený (o peníze) [Z] Nováček 1929
blikačky – výstražný světelný ukazatel u automobilu (oboustranný *blinkr), též blikající světlo u cyklistů, srov. blikajdy. Nech to stát na blikačky, půl hoďky to tu vydrží.
blikajdy – viz blikačky. Proč jste někde nepočkali, vy kreténi, víte, že nemám světlo, jediný, podle čeho jsem jela, byly ty vaše blikajdy.
blikon – člověk s brýlemi [A] slang souč. mládeže
blind: na blind – 1. nazdařbůh, naslepo, též bez pevného plánu, též na blint, nablind, nablint 2. argot. jet na černo [A] Rippl 1926; něm. blind slepý
blinda – 1. argot. hlídač v parku 2. řem. závlačka [A] první význam uvádí Nováček 1929
blinéra – svět. prostitutka, srov. dorota, lubně [Z] Podzimek 1937, uvádí také tvar plinéra
blinkr – světelný ukazatel odbočení u automobilu. Jestli nedáváš blinkr, když předjíždíš, tak to nejsi frajer, ale debil! [A] něm. Blinker blikač, blinkern signalizovat, mrkat | SSČ/ob.
blint – viz na blind
blišťula – dívka, která nosí brýle [A] slang souč. mládeže
blít – zhrub. zvracet | SSČ
blitky – 1. zvratky 2. hloupé řeči, žvásty. To se budete divit, kdo vo nás ty blitky píše!
blivajs, blivajz – nechutný pokrm, též blevajz. Taky jsme měli málo věcí, jen poloprázdné pytle s nějakou konzervou blívajzů, co se nedají pořád jíst. (O. Pavel2) [A] stč. blvati zvracet
blivno – na zvracení. Ukecali mě v devadesátým, ale vydržel jsem tam jen jedno volební období, mě z těch lidí bylo fakt blivno.
blízo – lízátko [A] slang souč. mládeže
bloček – motor. pokutový lístek. Nešlo by to bez bločku jen za stovku?
bloknout – jednorázově blokovat, zamluvit. Bloknul jsem ti ty dva lístky, ale musíš je zaplatit nejpozdějc v pátek.
blombovat – argot. mít pohlavní styk [Z] Nováček 1929
bloncat – 1. toulat se, chodit bez cíle. Jak jsem si včera zabouch ty klíče, a čekal jsem na mámu, tak jsem se celý odpoledne bloncal po Vršovicích a hádej koho jsem potkal. 2. volně viset, plandat. Jak byla namazaná, tak si blbě zavřela dveře a bloncala spodek kabátu celou cestu po zemi. [A] morav. nář. bloncat se potulovat se bez cíle
bloncka – blondýna (obv. jen o mladých dívkách). Na tu bloncku zapomeň, čeká na ni vždycky u vrátnice nějakej taxikář, a pokaždý jinej. – Hele, jak se jmenuje ta malá bloncka vod vás z paralelky?
blózčit, blózovat – brněn. pít, srov. chlastat [A] něm. blasen foukat, v argotu chlastat (víd. blos’n)
blózdrle – brněn. chlast. Na nejaky to blózdrle už vykchajluju. [Z] Nováček 1929 (vč. příkladu); něm. blasen foukat, v argotu chlastat (víd. blos’n)
blózunk – brněn. pití, *chlast [A] viz blózčit
bludičky – želez. poziční světla
bluma – 1. hanl. hlupák, váhavý člověk 2. policajt, strážník [A] asi podle švestka | 1SSČ/hovor.
blundr, plundr – šach. hrubá chyba [A] angl. blunder zásadní omyl
blutrauš – cirkus. agresivita šelem vyvolaná pachem krve [A] něm. Blutrausch opojení krví, Blut krev, Rausch opojení
bo – ostrav. protože
bo co? – ostrav. nebo co? (výhrůžka, resp. výzva k rvačce)
boban – malá taburetka
bobánek – 1. hanl. deklasující označení pro muže s podtextem naivity, hlouposti apod., obv. jako oslovení. Tak bobánku, teď uvidíš, jaká umim bejt mrcha. – Tenhle chat neni tak anonymní, jak sis asi myslel, bobánku, už víme, že seš z Milevska, a do pátku máme tvou zasranou adresu, pak uvidíš, že ses s těma sadistickejma sviněma docela trefil. (w) 2. někdy označení malého dítěte. Ježiš, to je bobánek, koukni jak spinká, ten je roztomilej.
bobek – vulg. 1. výkal, lejno, *hovno 2. hodit bobek – přestat se o něco zajímat, přestat něco řešit. Hoď na to bobek, bude to šéfův průser, ne tvůj.
bobina – želez. klasická elektrická lokomotiva řady E 469, E 499 [A] Hubáček 1981; lokomotiva s podvozkem mezinárodního typového označení B0+B0 nesprávně čteného bobo místo b-nula, b-nula
bobkař – rybář, který chodí vždy na stejné místo, resp. který sedí nehnutě na jednom místě. Já byl bobkař už jako mladej.
bobky – strach. Golotka byl dva tejdny velkej frajer, ale jak se velitel vrátil z dovolený, má zase bobky jako dycky.
bobr – vulg. ženské přirození, vulva; dnes častěji přirození, které není vyholené, srov. bíbr. Ta fuka je akorát tak vysoko, že uvidíš bobra, ale dej bacha to prkno hrozně vrže. – Proč si to trochu nevyholíš, takovýho bobra se každej kluk akorát lekne.
boby – peníze [Z] Oberpfalcer 1934 srovnává se s něm. arg. Linsen čočka, nebo angl. beans boby
bocman – lodník [A] něm. Bootsmann lodník, loďmistr, Boot člun, Mann muž
bočák – sport. boční vítr (v jachtingu), srov. zaďák
bočmen – brněn. 1. vedlejší pracovní nebo milostný poměr, srov. bokovka, boční šorfka. Mám zas teho bočmena, samotný by mě to neuživilo. – Já myslel, že Helča je takové bočmen, a on si ju bude brat. 2. něco okrajového, též odbočka v řeči
boční šorfka – brněn. vedlejší pracovní nebo milostný poměr, též dostat něco *bokem, srov. bokovka, bočmen
boďák – 1. divad. reflektor s úzkým svazkem paprsků, osvětluje malý, přesně vymezený prostor na jevišti, též štych 2. pořadí jednotlivých čísel v rámci koncertu, estrády, v rozhl. slangu bodový scénář se stručným přehledem všech hlavních témat 3. staveb. bodový (věžový) panelový dům (80+), srov. deskáč
bodíčko – body (druh oblečení), obv. v řeči žen. Byl tak nešikovnej, že sem mu musela pomoct, vůbec nevěděl, že se to bodíčko dá dole rozepnout.
bodík – osobní strážce, srov. gorila. Ty jí zaplatíš bodíka a vona ti s nim začne chrápat, saď se, vole, nejseš věčně doma, to by tě nějakej gigolo vyšel levnějc. [A] angl. bodyguard t/v
bodlo – sport. druh kopu ve fotbale. … přál bych si vám vidět tu branku, takové nádherné bodlo … (K. Poláček1)
bodloňa – brněn. policista, četník [Z] Nováček 1929
bodnout – 1. pomoci, být k užitku. V tý tvý stopětce se už bojim jezdit, ale tenhle víkend mi děsně bodla. – No pět táců by bodlo, ale co za to mám jako udělat? 2. udat, srov. píchnout, prásknout. Novák by to na tebe v životě nebodnul, byl to Goldman. 3. jít se bodnout – jít pryč, přestat, neotravovat [A] k druhému významu: Rippl 1926 má "bodnout se" ve smyslu být přistižen při činu
bodyček – sport. náraz tělem do těla soupeře (v hokeji) | SSČ
bógna – brněn. zatáčka, ohyb [A] něm. Bogen oblouk
bogo – hloupý člověk, hlupák [Z] Rysová 2003, slang souč. mládeže
bohemák – příznivec (fanoušek) Bohemians. Von to ale uznal, i když je zarytej bohemák, ten gól byl z jasnýho ofsajdu. – Už děda fandil bohemce, no a my s bráchou jsme samozřejmě taky bohemáci.
bohemka – 1. Bohemians, ve smyslu klubu, mužstva i stadionu. V sobotu do Ostravy přijede bohemka. 2. šumivé víno Bohemia Sekt. Nic nenos, bude se pít bohemka a tý tam je fůra.
bohnice – obecné označení psychiatrické léčebny, srov. kateřinky, kromcl [A] podle psychiatrické léčebny v Praze-Bohnicích
bohouš – záchod. Pauza, votevři další flašku a já jdu na bohouše.
bohovat – morav. nadávat, klít [A] od zaklení boha jeho apod.
bojař – polic. vedoucí výcviku bojové a tělesné přípravy policistů
bojovka – bojová hra (v dětských a mládežnických organizacích, táborech, ve školách). Trojdenka byla super, Orel zas připravil perfektní bojovku.
bok, bokalo – svět. hlad, též v souč. vězeň. mluvě, srov. fáb, fabián. Miháš bok? (Máš hlad?) [Z] Podzimek 1937; jeden z nejrozšířenějších argot. výrazů s mnoha odv. (např. bokchátr, prý z řeči ruských Romů); rom. bok hlad, bokhalo hladový
bokem – o penězích: navíc, ovšem neoficiálně, neveřejně, srov. dlaňovka. Pacienti mu byli vděčný, fůra mu jich dávala prachy bokem.
bokovka – 1. nemanželský milostný poměr, event. i jednorázový pohlavní styk, srov. bočmen. Tys fakt nikdy neměl žádnou bokovku? – Víš, pro ni to nebyla bokovka jako pro tebe, to ti nedošlo? 2. vedlejší výdělečná činnost (někdy formálně zakázaná v rámci hlavního zaměstnání)
boksen – brněn. kalhoty [Z] Nováček 1929; viz boksny
boksny – argot. kalhoty, bývalo též v brněn. mluvě, srov. džeksny. To só betálné boksny, to musí mět z rausu! (80+) [A] Oberpfalcer 1934 uvádí boksen; víd. arg. Boxen (též Buxe), prý z angl. box pouzdro (Oberpfalcer); Wolf však vysvětluje ze starého Bocksleder kozlí kůže, Bock kozel, Leder kůže
bolcn – techn. svorník, čep [A] něm. Bolzen t/v
bolehlav – hanl. 1. amatérská směs několika druhů alkoholu, někdy koktejly obecně 2. špatné pivo, srov. samoser
bolšán – 1. hanl. komunista. Za bábou choděj i ty největší bolšáni, nemysli si. I ženský, co choděj do kostela. (J. Topol) 2. žitná kořalka [A] uvádí již Nováček 1929, přičemž první, ale i druhý význam odvozuje z bolševik
bolševik – hanl. komunista, srov. komouš, komouch, rudý komanč
bomba – 1. prudká rána, zejm. míčem, prudký kop v kopané; též rána pěstí. Byla to bomba, a navíc jsem přes tebe neviděl, tak drž hubu. 2. nečekaná událost, ve sportu překvapivý výsledek. Zdenka je v tom? To je teda bomba! 3. brněn. láhev (obv. alkoholu)
bombarďák – 1. bombardovací letadlo 2. fyzicky výjimečný muž
bombarďáky – spodky či kalhotky, nadměrné velikosti, starého střihu nebo "vytahané"
bombastický – skvělý, vynikající. Přepálila jsem si ty Zepelíny, jsou bombastický. [A] módní slovo, slang souč. mládeže | SSČ
bomber – replika americké bundy pro vojenské piloty, oblíbená u skinheadů; též bombr. Může bejt normálně plešatej, a že nosí bomber, to taky ještě nemusí nic znamenat. [A] angl. bomber jacket t/v
bombič – průbojný muž, někdy ve smyslu bouchač [A] slang souč. mládeže
bombík – morav. knoflík [A] záměnou g>b z gombík
bombírovaný – vyklenutý, vypouklý, bombírovat vyklenout [A] Jindra 1921; dř. řada odv., např. bombírunk; něm. bombieren t/v
bombónek – prvek, který vyniká nad ostatní části celku. A jako přídavek vám pustím oblíbenej bombónek od Slejdů. (m)
bomboška – bonboniéra (obv. v řeči žen). Až odpoledne půjdeš za mámou, tak kup těm sestrám nějakou bombošku. [A] slang souč. mládeže
bombózní – obdivné hodnocení, srov. super [A] slang souč. mládeže
bombr – viz bomber. Kromě odcizených věcí zmizela i část oblečení oběti, černá mikina a černé tričko, kalhoty a letecká bunda Bombr, také v černé barvě. (polic. protokol) [A] angl. bomber jacket t/v
bomogo – voj. tankista
bomstit – svět. udat, zradit [Z] Podzimek 1937; viz bomzovat
bomzák – svět. zrádce, udavač, srov. antyples [A] Podzimek 1937; tvar s "m" je pravděpodobně starší než dnešní "n", ukazuje na převzetí z víd. arg. wamsen či wansen, viz bonzovat
bomzovat – lhát, udávat [A] Nováček 1929 uvádí jen význam balamutit, což odpovídá něm. arg. womsen (wamsen) lhát, udávat
bona – chůva, vychovatelka … a že jsem měla jako dítě svoji bonu, a měli jsme kuchařky a šoféra … (B. Hrabal2) [A] fr. bonne d’enfants chůva, v něm. či angl. dř. často označovalo zejména francouzskou chůvu (vychovatelku)
bong – sport. horolezecký klín
bonviván – kdo si rád užívá, milovník dobrého jídla, pití apod. Bývávaly role milovnic a milovníků, mladokomiků, intrikánů, bonvivánů … (B. Bezouška)
bonz – udání, často ve spojení "teplej bonz", ve smyslu "za tepla něco někomu říci". Nebudu prošetřovat kdejakej bonz, navíc na útvaru kuchaře potřebuju. [A] viz bonzovat
bonzácký – udavačský. Tys prej žvanil, ty bonzácká děvko!
bonzaj – muž malého vzrůstu [A] slang souč. mládeže
bonzák – 1. udavač, přen. i ten, kdo zveřejní něco, co mělo zůstat utajeno 2. voj. kromě obecného významu (udavač) také odznak udělovaný vzorným vojákům [A] Oberpfalcer 1934 uvádí též bomzák, vomzák či monzál, z víd. arg. Wams, Wamser t/v, srov. bonzovat
bonzárna – 1. webové stránky, kde je možné anonymně sdělit určitou informaci, obv. poslat anonymní udání. Tuhle bonzárnu jsem si dal do voblíbenejch, jestli mě ta kráva fakt vyhodí, tak tam tohle pošlu. 2. vězeň. cela vězeňské samosprávy
bonzblok – 1. zápisník nadřízeného, kam zapisuje prohřešky nebo výsledky kontrol (pův. běžné ve vojenském prostředí). Až se Kraus zase vrátí vožralej, mrkni se mu do bonzblokzu, jestli mě tam má napsanýho. 2. žert. poznámkový blok, deník, také označení různých chatů a blogů [A] pův. zápisník udavače, viz bonz
bonznout – udat, srov. prásknout, píchnout. Někdo to bonznul, dostanem prej všichni dvojky z chování a ředitelský důtky. [A] viz bonzovat
bonzovat – udávat, žalovat na někoho. Někdo z nás bonzuje a jsme tu jen čtyři, tak si na mě dejte bacha. [A] běžný výklad z něm. Bonse politický předák, placený funkcionář, které by mělo být přes francouzštinu z jap. bonso budhistický mnich (Holub) se nezdá pravděpodobný; slovo se asi rozšířilo z brněnského argotu, kde bývalo vedle bonzovat, také *bomzovat, dříve také *vomzovat, což je z víd. arg. womsen (wamsen) udávat, lhát; pochybnosti o počátečním "b" (srov. Turnovcová) snad nejsou na místě, neboť něm. wamsen (tlouci, lhát) má v nářečích také podobu bamsen či bomsen; zajímavý je také vztah k Mamser (Momser) stejného významu jako Wamser, tedy udavač (Wolf); vzhledem k pův. významu slova wamsen (bomsen) bouchat, praštit by byla zajímavá souvislost s dnešním prásknout udat
bopo – voj. bojový poplach, resp. bojová pohotovost, užíváno v přen. spojení udělat někomu bopo, tj. vynadat někomu, event. přikázat někomu určitou činnost za trest, též boro. Jestli se ještě jednou vrátíte pozdě, tak vám udělám bopo, že ste to ještě neviděli, nechám vás plazit na Oleško a zpátky.
bora – argot. pětikoruna, pětikorunová známka, srov. búr, burek [Z] Rippl 1926; tento tvar podporuje etymologii, kterou uvádí Rejzek, viz búra
borak – ostrav. chudák
bórcajk – techn. vrtačka, vrtací souprava [A] Jindra 1921; dř. též bór, borek, bórajzna vrták, výsl. obměna pór; něm. Bohrzeug t/v, bohren vrtat, Zeug náčiní
borčík – borec, někdy se zdůrazněním malé postavy [A] slang souč. mládeže
borčus – nepořádek, srov. binčes, bordel. Jaruno, já radši přijedu k tobě, Honza tady ráno hledal nějakou účtenku, je tu strašnej borčus. [A] z *bordel, koncovka: srov. fočus
bordel – 1. nevěstinec, dnes noční klub. Vodsuď až k hranicím už to jsou hlavně bordely. – Tady to má tradici, tady byl známej bordel už před první válkou. 2. nepořádek. Měli tam bordel jak v tanku. [A] něm. Bordell nevěstinec, hampejz, ze stfr. bordel pův. bouda z prken, ve střlat. bordum prkno, to však je zase germ. původu (Rejzek); zdánlivě podobné angl. brothel t/v má původ v brethel šmejd, později též prostitutka
bordelář(ka) – nepořádný muž (nepořádná žena)
bordelmamá – majitelka, provozovatelka nebo vedoucí nevěstince, kuplířka
borec – 1. obdivné hodnocení, schopný či úspěšný muž, resp. kdo něco výjimečného dokázal. Jarouš je borec, dva kousky dal a na jeden přihrál. 2. brněn. Brňák, plotňák, nebo jen kamarád. V nedělu deme s borcama k Peťovi, tak tam také přindeš, ne? | 1SSČ
boreček – obdivné hodnocení muže [A] slang souč. mládeže
boris – viz borec [A] slang souč. mládeže
borka – hezká dívka [A] slang souč. mládeže
bórmašina – techn. vrtačka [A] Jindra 1921; něm. Bohrmaschine t/v, bohren vrtat, Maschine stroj
bormen – brněn. obdivné hodnocení muže, chlap, chlapec [A] slang souč. mládeže
boro – voj. bojové rozdílení, někdy též bororo, viz bopo
bort – lodní bok [A] něm. Bord paluba, bok lodi, pův. prkno (srov. angl. board)
borta – lem, pěna na pivu [A] něm. Borte lem, obruba, hovor. pěna na pivu
bortin – krimin. uživatel drog, narkoman
bortka – argot. kniha, peněženka [Z] Juda 1902; zkomoleno ze slova *portmonka
bortlajsna – sport. lišta na okraji lodě
bortna – techn. stranice, postranice [A] Jindra 1921; něm. Borte t/v, bortieren obroubit, olemovat
borůvka – 1. voj. příslušník letectva nebo protivzdušné obrany státu (podle modrých baretů) 2. naivní mladá dívka [A] druhý význam v slangu souč. mládeže
borvinda – techn. ruční vrtačka na dřevo nebo na železo, srov. kolovrat [A] něm. Bohrwinde kolovrátek, ruční vrtačka, bohren vrtat, Winde vrátek, naviják
borynka – hezká dívka [A] slang souč. mládeže
boryš – obdivné označení muže, borec, hrdina. Koho to maj v bráně, to je nějakej novej boryš.
bóřená, bóřka – brněn. hádka, nadávání. Přindu dom a bóřená, a každé deň to samý, no teho bys měl taky plný kelcny.
bosky – morav. naboso
bosorka – nář. čarodějnice, přen. stará žena, srov. baba [A] maď. boszorkány čarodějka, ježibaba
bosoška – hudeb. bossanova (druh latinskoamerického tance)
bošák – 1. motor. klíček do zapalování, dnes užíváno spíše mezi motorkáři. Na těch drncákách mi za jízdy vypad bošák. 2. dopr. řidič autobusu, srov. gumař [A] prý podle klasického zapalování firmy Bosch
bota – 1. chyba. Nenapadlo mě, že zrovna ty uděláš takovou botu. 2. prásknout do bot – utéct, srov. vzít roha | SSČ
botička – zařízení pro vnější mechanické blokování kola automobilu. Já tam byl fakt jen čtvrt hoďky, vylezu ven a na kole botička.
botka – techn., želez. kolejová brzdící zarážka (proti samovolnému rozjetí vozu), též čuba, čubka [A] Jindra 1921; něm. Schuh nebo Hemmschuh t/v, Hemme brzda, Schuh špalek, zarážka (dosl. bota)
boubelka – eufemické označení obézní dívky nebo mladší ženy, srov. baculka, otylka. Mně se třeba boubelky hrozně líběj, hubený holky mi připadaj takový neduživý.
bouda1 – 1. podvod, podraz, lest (v polic. slangu), často ve spojení šít na někoho boudu. Ušili na mě boudu, ty prachy už neuvidim. 2. svět. krádež, srov. čórka [A] tento starý argot. výraz uvádí již Rippl 1926, Podzimek 1937 má v mluvě světských též boudař podvodník
bouda2 – 1. škol. školní budova (brněn. bóda) 2. motor. karoserie auta, jít přes boudu převrátit se přes střechu auta 3. rozhl. hlasatelna, v hudeb. slangu zvukově izolovaný prostor pro bubeníky v nahrávacím studiu, srov. kukaň 4. divad. nápověda, tahat z boudy spoléhat se na nápovědu (když herec neumí roli) 5. želez. stavědlo, hradlo 6. hlava, ovšem asi jen ve spojení dostat na boudu – dostat pěstí do obličeje, srov. dostat na *budku
bouch – rozhl. předěl ve zpravodajské relaci (může být dlouhý, krátký, mluvený)
bouchač – 1. silný muž, frajer, rváč, srov. ranař 2. intimní přítel
bouchačka – pistole, srov. stříkačka, krochna [A] uvádí již Oberpfalcer 1934
bouchanda – argot. zvrhlá, perverzní žena [Z] Rippl 1926 (dosl. citace)
bouchat – 1. pracovat, srov. vybouchat. Bouchám do dvou, ve tři tam můžu bejt. 2. vulg. mít pohlavní styk 3. bouchat službu – voj. být zařazen do služby
bouchlý – motor. nabouraný, srov. klepnutý. Černá audyna z devadesátýho šestýho, decentně bouchlá na předek, za ty prachy skvělej kup.
bouchnout – 1. prodat, srov. střelit. Můžu bouchnout tu stopětku, dvacet táců za ni vždycky dostanu. 2. nabourat. Trochu jsem mu tu fábku bouchnul, nic vážnýho, ale ten vyváděl jak magor, že prej je úplně nová. 3. mít poruchu, vysadit, vypadnout. Jirko, bouchnul nám zvukař, nevíš vo někom na zejtřek, apec máme vlastní. 4. krimin. zastřelit 5. sport. výrazně prohrát [A] první význam uvádí Rippl 1926 (mezi argot./slang. výrazy)
bouchnout si – drog. aplikovat si injekčně dávku drogy
boukač – svět. pes, srov. džukel. Boukač štumfuje. (Pes štěká.) [Z] Podzimek 1937; starý a rozšířený výraz, též v krimin. argotu
bouračka – 1. motor. havárie. Popojížděli jsme snad hodinu, každej zastaví a čumí na tu bouračku jak vejr. 2. demolice 3. krádež, viz bouranda 4. cirkus. zbourání cirkusového stanu, sbalení a odvoz všeho na další místo působení | 1,2SSČ/hovor.
bourák – 1. drahý, silný a zpravidla též velký automobil (obv. zahraniční výroby) 2. silný, resp. odvážný muž, *borec. Takovej bourák zase nejsem, abych mu to řekl do ksichtu. 3. sport. v jachtingu silný vítr. Tohle neni pro mě, jeden den flauta, druhej den bourák. 4. rozhl. chyba ve vysílání, srov. palma 5. cirkus. velmi úspěšné číslo, někdy též novinka [A] druhý význam, podobně jako *ranař, pův. úspěšný zloděj
bouranda – argot. krádež [Z] Rippl 1926
bourat – 1. argot. provést loupež 2. porcovat, např. prase na zabíjačce 3. želez. rozdělovat vlakové soupravy při posunu 4. bourat kachle – viz kachle [A] první význam uvádí Rippl 1926
bouřka – zabíjačková polévka, častěji *prdelačka
boverák – brněn. žebrák, tulák, bezdomovec, *somrák. Za tři tédny sme vypadali jak boveráci, rychna jak sviňa, ale celé vagón pro sebe. [A] něm. arg. bower chudý, to asi z fr. pauvre chudý, vysl. "póvr"
boviják – tramp. nůž se širokou střenkou, dýka [A] angl. Bowie knife nůž se širokou střenkou, který navrhl jistý plukovník James Bowie ve dvacátých letech 19. stol., nejpopulárnější americký nůž v dobách dobývání Západu (býval prý velmi užitečný v soubojích na nože)
boxer – 1. kovový nástavec na prsty, druh zbraně, též *zabiják 2. motor. typ motoru s protiběžnými písty, hlavně u motorek BMW
boxnout, bombnout – dát někomu ránu pěstí
boží – výborný, vynikající, obdivný hodnotící výraz; občas se vyslovuje "bóží". Fakt boží film, seš vůl, chodíš na kdejakou sračku a tohle si necháš utýct. [A] jedno ze slov typických pro slang souč. mládeže
boží požehnání – hazardní karetní hra, viz gottes
božihodový – sváteční, slavnostní viz hodobožový | SSČ
božka – bankovka v hodnotě 500 korun [A] podle obrázku Boženy Němcové
božohodový – sváteční, slavnostní viz hodobožový. Proč sis na to vzal takový božohódový kalhoty? [A] Hod boží
božský – 1. skvělý, vynikající, srov. boží. Jeli jsme letos koncem května do Puly, no byla to božská dovolená, málo lidí, voda už byla teplá a pinglové ještě samá ochota. – Máša byla božská, šla se klanět snad desetkrát. 2. kápnout božskou – viz kápnout
brabčák – vrabec, též přeneseně. Ten plesnivej dědek nad náma furt sype brabčákům a já pak abych to prádlo prala znova. – Ten pitomec si vo ní myslel, že je to takovej bezbrannej brabčák, tak se vod ní dal klofnout.
brabec – 1. vrabec, též druh pokrmu 2. vulg. mužské přirození [A] druhý význam uvádí Nováček 1929
brábinka – viz brávinta
brácha – 1. bratr, srov. ségra. Naval to, nebo zavolám bráchu. – Brácha se po svatbě dost změnil. 2. kamarád, parťák. Brácho, nešel bys mi s tím píchnout? 3. já na bráchu, brácha na mě – označení nečestného, resp. nelegálního využití známostí či příbuzenského vztahu, srov. jánabráchysmus. Máš pravdu, točej se tam velký peníze, ale bohužel je to tam já na bráchu, brácha na mě. [A] Rippl 1926 uvádí mezi argot./slang. výrazy, stejně jako bráška či *ségra
bráchanec – bratranec
brajgl – 1. velký nepořádek. Na chatě byl po našich mladejch takovej brajgl, že jsme si fakt nejdřív mysleli, že tam byli zloději. 2. výtržnost, hlasitá zábava, rvačka, rámus … tahle panička chtěla jedné paní na ulici vyrvat z náručí kojence, a přitom ztropila velkou výtržnost a brajgl. (K. Čapek2) [A] jako argot. výraz uvádí již Rippl 1926, též brajglovat způsobit povyk; údajně podle monumentálních venkovských scén holandského malíře Pietera Brueghela (Selská svatba, Selský tanec aj.); psán též Breugel, něm. výslovnost "brojgl" (hol. brechl); Treimer 1937 uvádí, že slovo pochází ze slangu výtvarných umělců | SSČ/ob.
brak – nekvalitní věc, zmetek | SSČ
brambex – bramborák [A] slang souč. mládeže
bramboračka – 1. sport. nehezký, nepovedený fotbalový zápas, většinou zkažený rozhodčím. Rozhodčí z toho udělal totální bramboračku. 2. zmatek, chaos, nesouvislé vyprávění
bramborová medaile – sport. čtvrté místo
brambory – sport. brankoviště (v házené) [A] shoda části slova
bramírovat – svět. mluvit, srov. hanikovat, pchenelit [Z] Podzimek 1937
Brandenburák – Branibor
brandy – voj. praporčík [A] iron. označení, analogie podle hvězdiček
brankostroj – sport. v hokeji: dokonalá souhra mužstva v útočném pásmu s velkým počtem vstřelených branek
brant – morav. otrava krve, sněť [A] něm. Brand požár, též sněť, brennen hořet, zanítit se
branža – morav. chudáci, podřadná skupina obyvatel vesnice
branže – 1. obor, odvětví. … upozorňovala tatínka, aby se do toho nepouštěl, že to není jeho branže. (O. Pavel1) 2. med. střenka nůžek. Nastřihneš lehce kůži a zasuneš tam zásadně nejdřív tupou branži. [A] fr. branche větev (srov. angl. branch) | 1SSČ/hovor.
bráška – argot. mladší bratr, viz brácha [A] Rippl 1926 uvádí mezi argot./slang. výrazy; zdrob. z brácha
brašule – bratr
brát – 1. posuzovat příznivě. Chlapci tu novou angličtinářku prý docela berou, ale děvčata ji nějak nesnášejí. – Pět tisíc za víkend? No tak to beru! 2. brát na někoho – zajímat se o někoho, svádět někoho, snažit se na sebe upoutat. Podívej, jak na něj bere. 3. berou? – tradiční rybářská otázka 4. bere mě to – silně mě to zajímá, vzrušuje mě. Lenka už mě ňák nebere. – Že mě nenechá prolízt? Tak to mě moc nebere, fotr mě to zařídí jinde. 5. vydělávat. Kolik tam vlastně bereš?
bratislava – voj. druh šikany, při které se vojákovi obrátí kovová skříňka vzhůru nohama [A] čtyři nožičky připomínají Bratislavský hrad
bratránek – 1. bratranec, srov. bráchanec 2. argot. pobuda, trhan [A] druhý význam uvádí Rippl 1926
bratru – přibližně. Garsonka? Takovejch bratru sedumset táců.
bratříčkování – hanl. předstírané, resp. účelové přátelství. To máš z toho bratříčkování. | SSČ
Brauzec – brněn. bývalé městské lázně pod Františkovem [Z] Nováček 1929; něm. Brausebad sprchová lázeň (ve veřejných lázních), zast. Brause sprcha, Bad lázeň
brávinta, brábinka – svět. kořalka, srov. drátenice, šalabranda, švitorka [Z] Podzimek 1937; rom. bravinta kořalka, srov. breberka, asi z něm. Branntwein pálenka (Wolf), brennen pálit, Wein víno
brázda – 1. řada v divadle, v kině apod. Držim ti flek v pátý brázdě. – Zablokuj mi dvě první brázdy pro šéfa, von přivede nějakou větší společnost a po koncertě nás zvou na nějakej pařák. 2. též fronta
brazilci – vězeň. Romové, srov. indiáni [Z] Suk 1993
brblat – reptat, nesouhlasit. Nenuť je už znovu chodit nahoru, budou brblat. [A] onomat. původu, srov. mrmlat, breptat (Rejzek) | SSČ/hovor.
brbta – morav. učitel, srov. břešťák [Z] Bartoš 1913; jeden z mnoha argot. výrazů pro učitele; snad z brebtat
brča – limonáda [A] slang souč. mládeže
brčko – 1. cigareta, dnes obv. marihuanová cigareta. Já s ním taky párkrát smotla brčko, ale nikdy jsem nehulila pravidelně, to ne. – U nás ve studiu je brčko legální, šéf jako ofiko nic neví, ale pro podporu kreativy prej leccos skousne. 2. hudeb. plátek (strojek) hoboje [A] Rippl 1926 uvádí jako "cigaretový oharek, špaček", oblíbené v slangu souč. mládeže
brdo: na jedno brdo – hanl. jednotvárný, jednotvárně. Ty její vobrázky jsou pěkný, akorát když jich vidíš víc, tak jsou všechny na jedno brdo. [A] stč. brdo část tkalcovského stavu, která zvedá a spouští osnovu, pův. hřeben; dosl. tedy tkát stejným způsobem; od tohoto základu i brdo kopec (viz např. Brdy), pův. rozeklaný horský hřeben (Holub) | SSČ/ob.
brďo: ty brďo – vyjádření údivu
brebentit – rychle, hodně a obv. nesrozumitelně mluvit. Co to celou dobu brebentila? Tys jí rozuměl? | SSČ/hovor.
breberka – 1. malý hmyz. Fuj, von má ve vlasech ňáký breberky. 2. argot. kořalka [A] oba významy uvádí Rippl 1926 mezi argot./slang. výrazy, u prvního jako "veš"; snad z dětské řeči, u Jungmanna bebelka (Rejzek); druhý význam snad příbuzný s *brávinta (bývala též odv. brábinka)
bréca – stará (nepříjemná) žena, též o starších herečkách či zpěvačkách. No jo, už jsem taky stará bréca. – Taková stará bréca, a furt na ni lidi choděj, já to nechápu. [A] Nováček 1929 uvádí význam bába; Rejzek odvozuje od brečet
breja – svět. kaše [Z] Podzimek 1937; něm. Brei kaše
brejk – 1. sport. únik závodníka, sólový nebo v malém počtu (např. v cyklistice), resp. hráče (spojený s protiútokem, např. v hokeji); též získání bodového náskoku, např. v tenise (kdy hráč získá soupeřovo podání, aniž ztratí své). Parádní brejk, blafák a gól. (m) – Zbejvá jim ještě šedesát kiláků, ty dva ten brejk neudržej. (m) 2. vězeň. podvod, někdy také útěk, srov. šmé [A] druhý význam uvádí Hála 2002; angl. break t/v, to break zlomit, utrhnout (se) | 1SSČ
brejknout – sport. udělat *brejk. Brejknul jsem ho ve třetím setu. [A] angl. to break away utrhnout se
brejkovat – tančit break dance [A] slang souč. mládeže
brejle – 1. dejchnout na brejle – argot. utéci, upláchnout, *zdrhnout 2. mít něčeho plný brejle – být z něčeho unavený či znechucený, mít toho dost, srov. kecky. Na konci pátého setu má už těch výměn od základní čáry plný brejle. (m) [A] první význam uvádí Rippl 1926
brejlit na někoho – dívat se na někoho upřeně, srov. vejrat na někoho
brejlovec – člověk, který nosí brýle
brekeš – něco odporného, hnus, srov. degeš, hegeš [A] slang souč. mládeže
brémnót – brněn. zaplatit [A] viz pozn. u hesla *zabrenčit
bremza – brzda, srov. šlajf, šlajfka [A] Jindra 1921; dř. též bremscajk brzdné zařízení; něm. Bremse t/v, bremsen brzdit, Bremser brzdař
bremzák – brzdař, též bremzr [A] něm. Bremser brzdař, bremsen brzdit
bremzovat – brzdit [A] viz bremza
bremzr – brzdař, též bremzák. Ten Olin je tak vymóglované, že aji z teho učňáku ho vylili bez matury, tak u nás včíl fachčí bremzra. [A] něm. Bremser brzdař, bremsen brzdit
bren – denaturovaný líh (brněn. i ostrav.) [A] něm. Brennspiritus t/v, brennen pálit, vypalovat, Spiritus líh
breňák – brněn. denaturovaný líh, též bren [A] něm. Brennspiritus t/v, brennen pálit, vypalovat, Spiritus líh
brenčit – brněn. 1. sejmout karty 2. platit [A] Nováček 1929; něm. brennen pálit, ve víd. arg. brenna (brennen) platit; viz pozn. u hesla zabrenčit
brenšpiritus – ostrav. denaturovaný líh, též bren [A] něm. Brennspiritus t/v, brennen pálit, Spiritus líh
brept – divad., rozhl. přeřeknutí, *překec, srov. blaf, šuml; též ve školním slangu
brepta – kdo hodně a obv. bez hlubšího smyslu mluví | SSČ/hovor.
breptat – 1. mluvit bez hlubšího smyslu 2. mluvit s mnoha přeřeknutími, srov. brept [A] onomat., srov. něm. brabbeln breptat | SSČ
breptnout – divad. přeřeknout se, též ubreptnout se
bretle – brněn. lyže [A] něm. Brett prkno
brezle – ostrav. strouhanka [A] viz prézla
brgul – bramborový guláš [A] slang souč. mládeže, srov. kašpárek
bric – argot. bratr, srov. brácha, švica [Z] Nováček 1929; br- odpovídá českému bratr i něm. Bruder, Oberpfalcer však uvádí vliv jidd. beriss spojení, hebr. b’rith (to potvrzuje i Wolf, který uvádí stejný původ v jidd. beris u něm. arg. Briske bratr i sestra, dále tvary Brieze, avšak zde uváděné pol. bracki bratrský sem nepatří)
brif – brněn. dopis [A] něm. Brief dopis, srov. líbesbríf
brigadýr – 1. vězeň. člen vězeňské samosprávy, nadirigovaný vychovatelem či správou věznice ke komandování spoluvězňů, srov. bonzák 2. nasraný jak brigadýr – velmi rozčílený [A] první význam uvádí Suk 1993
briksla – nehezká žena
briksna – žák, který se pilně učí, ve snaze být pochválen, *šprt [A] slang souč. mládeže
brikula, brikule – viz brykula, brykule
briskně – rychle, svižně | SSČ
brkat – zakopávat. Nemohli byste si ty křápy uklidit, každej vo ně tady brká. | SSČ/hovor.
brko – 1. vulg. mužské přirození. Ty seš mladej kluk, tak když jim budeš vochotnej podržet a hulit brka, tak to nakonec můžeš mít dobrý. 2. řidč. rychlé auto. Tý jo, to je brko, tacháč to má do tří set. 3. cigareta, dnes obv. obsahující marihuanu. Poslední brko, teď čekám na novou úrodu. 4. sport. křídlo, křídelní útočník. Co mu teď nadáváš, von hrál celej dorost levý brko a ty ho postavíš do vobrany. 5. noha, odtud *natáhnout brka [A] Nováček 1929 uvádí pouze poslední význam
brkoko – drog. cigareta marihuany
brkosit – svět. mít pohlavní styk, srov. dorotit, kajlovat, pinkat [Z] Podzimek 1937
brkoslav – voj. vojín v prvním roce dřívější dvouleté základní služby, viz bažant [A] vlastně pták
brky – peníze [Z] Oberpfalcer 1934
brňavka – místo na lokti silně citlivé na úder (místo, kde je kmen loketního nervu těsně pod povrchem, při úderu je cítit brnění i na předloktí)
Brníčko, Brnisko – brněn. Brno, srov. Bryncl. Brnisko je fajn, už to néni takové loch jak třeba Znojmo, ale zas ne jak Prágl, tadyk se každé s každým zná, névéš ešče tak přes jedneho.
brnka – voj. brigáda rychlého nasazení [A] podle zkratky BRN
brnkačka – 1. něco snadného, srov. zívačka, dávačka. Matyku, češtinu a anglinu už má a bižule by pro něj měla bejt brnkačka. 2. vězení 3. vulg. ženské přirození [A] poslední dva významy uvádí Rippl 1926, poslední také ER 1930
brnkat někomu na nervy – rozčilovat někoho, event. někoho stresovat (z dávné představy, že nervy mohou být napjaté jako struny)
brnknout – zatelefonovat [A] Rippl 1926 uvádí mezi argot./slang. výrazy | SSČ/hovor.
Brno: jak Brno – velký
brocak – ostrav. chlebník, srov. procok [A] něm. Brotsack chlebník, viz brótsak
brončíř – brněn. rváč, který začíná hospodskou bitku [Z] Nováček 1929
bront – brněn. rámus, kravál [Z] Nováček 1929
bronz – 1. opálení, často ve spojení chytat bronz, lapat bronz opalovat se 2. škol. známka za tři, dobře
broskvička – 1. vulg. ženské přirození (vyholené) 2. hezká dívka, srov. kočka. Myslím, že Radek má nějakou novou broskvičku. [A] slang souč. mládeže
brótsak – 1. chlebník 2. brněn. tvář, obličej, ústa [A] druhý význam uvádí Nováček 1929; něm. Brotsack chlebník (srov. brocak), Brot chleba, Sack pytel, pytlík, odtud asi čes. *chlebárna, srov. brocak
brouk – 1. klasický Volkswagen vyráběný od 30. do 70. let 2. mít brouka v hlavě – mít starost, event. se tak označuje lehký stupeň duševní abnormality [A] první význam podle něm. hovor. VW Käfer Volkswagen brouk | 2SSČ
broukes – argot. zlý [Z] Puchmajer 1821; něm. arg. brauges zlý, rozhněvaný
brousek – sport. tvrdý hráč ve fotbale či v hokeji [A] viz brousit
brousit – 1. mít pohlavní styk 2. brousit soupeře – sport. hrát velmi tvrdě 3. brousit kolem něčeho – snažit se něco získat. Kolem Jitky mlsně brousí takovej dědek, taky s ní párkrát jel na vleku. [A] první význam pův. argot., resp. v morav. nář., asi z něm. schleifen brousit, v argotu také souložit, rovněž hovor. ausschleifen t/v
bručet – být ve vězení, ve výkonu trestu. Houby v cizině, bručel, aspoň vosum let, vim to vod Pavla, kerej seděl asi půl roku s nim! [A] jako argot. výraz uvádí již Rippl 1926; srov. něm. brummen bručet, být ve vězení, též být po škole
brum, bruml – argot. cigaretový špaček [Z] Rippl 1926, srov. brumajzl
brumajzl – 1. cirkus. foukací harmonika, častý doprovodný nástroj potulných kejklířů 2. argot. doutník, cigáro, srov. bruml [A] Kludský a Cibulka 1970, druhý význam Rippl 1926; něm. brummen bručet
brumendo – hudeb. bručivý zpěv se zavřenými ústy [A] něm. brummen bručet, koncovka připomíná italské hudební názvosloví (ritardando aj.); výraz je zřejmě českého původu, ojedinělý výskyt slova v německé literatuře (brumendo, brummendo) je snad v souvislosti s autory českého původu nebo překlady z češtiny
bruncák – brněn. záchod. … vyfásl akorát tři metry a u sódu jim řekl, že to je kreán, to že si vodkróti kepeňó v putynce na bruncáku. [A] Nováček 1929 (vč. příkladu), podobnou frázi vztahující se ke krátkému trestu uvádí i Suk 1993; něm.+ brunzen močit
brunclíci – film., tel. *ruchaři, pracovníci oddělení, které vytváří ruchy [A] podle Bohumíra Brunclíka (1915–1975), legendárního pracovníka Filmového studia Barrandov, který byl tvůrcem profese "ruchař"
bruncna – brněn. močení, moč, záchod. Počkéte chvílu, musim sešvihnót bruncnu. [A] něm.+ brunzen močit, čurat
bruntál – nespecifické hodnocení, viz brutální [A] slang souč. mládeže
brusič – sport. tvrdý hráč ve fotbale či v hokeji [A] viz brousit
bruslit – 1. neznat něco, neorientovat se, *plavat. Chtělo to trochu drzosti, já v tom taky dost bruslil, ale v třiadevadesátým to účetnictví vlastně neuměl nikdo. 2. surfovat po internetu [A] druhý význam v slangu souč. mládeže
brutální – výrazný, působivý, šokující, někdy též nepříjemný, srov. hustý, drsný, brutus. Ty boty sou trochu brutální, ale skvěle se v nich chodí. – Ty jeho kytarový sóla jsou boží, fakt brutální. [A] slang souč. mládeže
brutus – viz brutální. Má zase nový fáro, starýho vytuněnýho golfa, no jako vždycky, brutus. – V tý vesnici byly jen ženský a děti, něco na nás křičely a hrozily, docela brutus. (w)
brutvana – ostrav. 1. pekáč 2. vulg. ženské přirození [A] vyskytuje se i v jiných morav. nářečích, někdy ve tvaru brutvan, nebo protvan; něm.+ Brotpfanne t/v, Brot chléb, Pfanne pánev, pekáč
brygla, brygula – viz brykula
bryja – ostrav. kaše, jídlo bez chuti, dř. též sladká omáčka nebo povidla [A] pol. nář. bryja (breja) kaše, něm. Brei t/v (nebo Brühe)
brykula, brikula – ostrav. páčidlo, beranidlo, *pajcr; též brygula, brygla [A] Křístek 1956 vysvětluje z něm.+ Bohrkrückel, bohren vrtat (srov. bórmašina), Krückel hůl (srov. kryka)
brykule, brikule – 1. potíže, naschvály, pův. vrtochy. Tu grafickou kartu jsem musel vyndat, dělala tam hrozný brykule. 2. akrobatické kousky [Z] Rippl 1926 uvádí "dělat cavyky, pomlouvat, okolkovat"; dř. se v češtině vyskytoval také tvar brykole; fr. bricole uskakování, vzpínání se koně (Rejzek); jiný význam slova bricole je vrhací stroj, katapult; odtud něm. kulečníkový výraz Brikole, tj. zásah koule zpětným odrazem, který by snad mohlo vysvětlit druhý význam v češtině
Bryncl – brněn. Brno, srov. Brníčko. Ty už jsi jak moja švígrmutr, to sem poslóchal celé život, že Helena je z Brynclu a já su z lontu. [A] asi něm. Brünnzel, což by byla zdrob. z Brünn Brno (běžnější bylo Brünnchen Brníčko)
brynda – 1. řídká kaše, břečka 2. slabá káva. … sotva vypil doma tu bryndu, a něco zabručel ke své ženě … (K. Čapek1) 3. nepříjemnosti, komplikace. … na peníze mají lehkou ruku. Nenechají kamaráda v bryndě. (K. Poláček1) [A] asi z morav. nář. brýzgat kapat tekutinou, přen. tlachat (srov. kecat, které má rovněž oba tyto významy), nebo z brouzdat, které je však rovněž nejspíš od brýzgat (Machek, Holub); jinou možností je pův. z něm. Brühe břečka (Rejzek) | SSČ/hovor.
bryndat – nechtěně rozlít nápoj či tekutý pokrm. Nenech ho prosím tě bryndat na koberec. [A] viz brynda | SSČ/hovor.
brzda – voj. chleba. Zase brzda a lančmít, to se nedá žrát věčně.
brzo: to brzo! – iron. pozdě. To deš brzo, před chvílou všici vodjeli.
břehule – hanl. nepěkná žena. To je vůl, vezme si takovou břehuli a pak se vod ní ještě dá takhle sekýrovat.
břešťák – argot. učitel, srov. brbta [Z] Puchmajer 1821; rozšířený argot. výraz (též v mluvě světských), snad z břeštit, tj. vřeštit; také učitel, jako představitel státu, byl předmětem strachu i posměchu
břichabol – bolest břicha. Prosím tě přestaň už jíst, budeš mít zejtra zase břichabol.
břink – viz šmrnc
břinknout – uvědomit si, dojít, srov. docvaknout. Když mi to břinklo, tak už bylo pozdě.
břitva: na břitvu – med. indikovaný k operaci. Ještě počkáme na laborku, ale nejspíš to bude na břitvu.
břízky – divad. pejorativní označení příliš realistické dekorace [Z] Bezouška 1971
břizolit – omítka typu brizolit
břuch – břicho. Neché už tech třešní, bude tě zas bolet břuch. [A] asi z morav. nář., srov. pol. brzuch t/v
bú – hanl. pozdrav, obv. jako reakce, když někdo nepozdraví. Co se mu stalo? Vodešel a neřekl ani bú. – Mohla bys ho naučit, že má babičce říct aspoň bú, když sem přijedete?
bu bu bu – citoslovce s významem postrašit, vyhrožovat. Na něj stačí udělat bu bu bu a von hned couvne. Větší problém bude s ní. | SSČ
bub, bube – karet. spodek, čtvrtá nejvyšší hodnota v mariáši, též kluk, panáček, nýdr [A] něm. Bub i Bube chlapec
bubák – 1. dět. strašidlo 2. zakončení jádřince na povrchu jablka či hrušky 3. voj. viz starší rajonista | 1SSČ
buben – 1. břicho těhotné ženy. Vyprdni se na ni, je prej v tom, do léta má buben a ty do toho spadneš. – Takovej buben, to budou jistě dvojčata. 2. na buben – vniveč, na mizinu, srov. cu grund. Já ti ten mobil asi zase zabavim, takhle nás přivedeš na buben. [A] souvislost s těhotenstvím je velmi stará, Wolf cituje vojáckou písničku z r. 1815 varující děvčata, aby si nedala "eine Trommel anhängen", tj. pověsit na krk buben, srov. panděro
bublák – 1. provzdušňovací zařízení do akvária. Když jsi dal takový prachy za ty ryby, tak sis měl taky pořídit lepší bublák. 2. rozhl. podkres, hudba pod mluveným slovem (ve zpravodajství)
bublat – tiše a nezřetelně mluvit, tiše nadávat. Nech ho bublat, je nadranej, za chvíli usne.
bublinky – šampaňské, šumivé víno [A] slang souč. mládeže
bubliny – 1. šampaňské, šumivé víno, srov. šampáňo. Lídě chutnaj nejvíc bubliny a taky jí to připadá nóbl. 2. grafický prvek, v němž se v komiksech znázorňuje řeč 3. hudeb. základní způsob vedení basu v rock n´rollu a boogie-woggie, u nás známý jako "dej nám pánbů kýbl bublin"
buc – 1. horn. sochor. Na takovó flec musíme mět aspoň dva buce. 2. vulg. mužské přirození, obv. ve spojení brousit buca (onanovat). Mirek? Teho ženské nestojijó ani čas ani mergle, přinde dom, šópne do videa péčko a brósi si buca. [A] Nováček 1929 uvádí ještě další vulg. spojení nabrósit si buca vo kanál tj. mít pohlavní styk
buclák – větší hrnek vypouklého profilu
bůček: natírat bůček – argot. mít pohlavní styk [Z] Rippl 1926
budár – vězeň. záchod [Z] rom. budaris t/v (koncovka -aris svědčí o tom, že je to slovo přejaté), mohlo by být z maď. bodé budka
budějárna – praž. Budějovické náměstí v Praze 4 Krči, resp. zdejší gymnázium, od 70. let také stanice metra. Dělám vod malička španělštinu, tak jsem šla na Budějárnu. (80+)
budík – kardiostimulátor, pacemaker. Doktor říkal, že jsem měl namále, ale s tím budíkem se teď prej už nemusím bát.
budíky – přístroje s klasickým kulatým číselníkem či displejem. Ty budíky jsou už dost málo čitelný, ale nový si tam dát nenechám, to by nebylo stylový.
budka – hlava. Radši se ho moc neptej, dostal tam na budku.
budník – argot. břicho, obv. ve spojení má naplivanej budník je těhotná [A] Rippl 1926
budulínek – argot. prostý či naivní člověk, v podsvětí označení pro snadnou oběť okradení. Neboj se, to je budulínek, jdi za ním.
bufáč – bufet, rychlé občerstvení
bufet – vězeň. 1. okénko v celových dveřích pro výdej stravy 2. jídlo [Z] Hála 2002
bufeťák – 1. člověk dojídající zbytky v bufetech, pobuda, *somrák, dnes obv. bezdomovec. Zuzko, koukej to nádobí okamžitě vodnášet, jinak se nám sem natáhnou bufeťáci a hosti vemou roha. 2. cirkus. tradiční označení jídelního vozu, srov. maringotka
bufík – bufet
bufr – želez. nárazník, srov. pufr, štosbol [A] Jindra 1921; něm. Puffer t/v
bufy – vyšší boty s tlustou podrážkou do obtížného terénu, někdy užíváno též pro pohorky, srov. traktory [A] uvádí již Rippl 1926; snad z fr. bouffer nadouvat se, srov. pol. bufa zvon u rukávu, rus. nář. velký záhyb (Rejzek)
bugina – 1. motor. buggy, speciální závodní vozidlo 2. vulg. homosexuál, srov. buzerant, buk, bukvice. Řek jsem ti, že za mnou nemáš chodit do práce, ta čúza vod nás z kanclu kdákala na chodbě, že koho prej tu hledala ta bugina. [A] angl. buggy t/v (pův. dětský kočárek), druhý podle začátku slova bu-, který se shoduje se slovem buzerant, zvukově přikloněn k prvnímu
bugr – 1. rámus, výtržnost, hlasitá hádka, hlučná oslava. Vedle na cimře někdo vyhrál ve sportce druhou, dělali bugr až do rána. 2. hlasité kárání podřízených. Ráno vždycky nejdřív přijde na dílnu a udělá bugr. [A] uvádí již Nováček 1929; původ je nejasný, nejspíš z fr. bougre hrome, sakra, bougrement strašně ze stfr. bogre nebo bougre kacíř, sodomita, srov. buzerant (Rejzek); Treimer uvádí jako argot. výraz, možná od brajgl (Machek) nebo z maď. hovor. bugris chrapoun, hulvát, je také bőg řvát
bůhvíjaký – nejistého původu, kvality, složení apod. Najíme se doma, v hospodě máš to maso bůhvíjaký.
buchar – bití, nářez, výprask, srov. tern, mixna. Je to v cajku, dostal buchara, bude hodnej jak beránek. [A] v pův. významu "velké kladivo" je z něm. Pochhammer (resp. z nář. Puchhammer či Buchhammer); k tomu Machek dodává, že k počeštění přispěla domnělá souvislost s bouchat, bušit; něm. pochen bouchat (nář. puchen či buchen) ovšem příbuzné není
buchat se – hlasitě se smát [A] slang souč. mládeže
buchec – brněn. 1. bití, výprask, viz též buchar. Jak donde dom, tak dostane takové buchec, že na to nezapomene. 2. rvačka, srov. mlata. Kam přinde Míla, tam je buchec, on dycky nekoho vyštengruje. 3. legrace, *sranda
buchetka – slečna [A] slang souč. mládeže
buchna – drog. injekční stříkačka, též v polic. slangu
buchta – 1. dívka. Viděl jsem včera tu tvou buchtu s ňákym staršim chlápkem, ale fotr to nebyl, furt ji sahal na zadek. 2. vulg. ženské přirození, srov. buchtička. Že prej nám za pajcku ukáže kozy a za další pajcku buchtu. 3. žert. rána do zad [A] snad podle měkkosti a klenutosti prsou, v morav. nář. žena s tlustým obličejem; poslední význam snad od bouchnout | 1,3SSČ/ob.
buchtička – vulg. ženské přirození. Jestli prej jsem manekýna, když mám vyholenou buchtičku! [A] srov. munsemla
buk – vulg. homosexuál, srov. teplouš, bukvice
bukál – brněn. vulg. homosexuál
bukálka – polic. zajištění slin pro zjištění DNA
bukanýr – polic. homosexuál [A] též ve slangu souč. mládeže
bukva – 1. písmeno. Na mě jsou už ty bukvy malý, přečti mi to prosím tě. 2. vulg. homosexuál, srov. bukvice [A] první význam z rus. bukva písmeno, druhý asi podle začátku slova bu-, který se shoduje se slovem buzerant; zvukově přikloněn k prvnímu
bukvice1 – vulg. homosexuál, srov. teplouš, buk. Do Savoye s nima prosím tě nechoď, tam teď choděj hlavně bukvice. [A] asi podle začátku slova bu-, který se shoduje se slovem buzerant
bukvice2 – hloupý člověk, hlupák srov. bogo [A] Rysová 2003, slang souč. mládeže
bul, bulovnice – svět. zadnice, srov. chynda, karasnice [Z] Podzimek 1937; rom. bul zadnice
bulač – ostrav. kdo vynechává pracovní směny. Takeho bulača jak ty sem tu ešče něměl, to je už třeti šichta v tym měsicu.
bulat – ostrav. vynechat bez omluvy pracovní směnu, chodit za školu. Tuž esli stě mohli na enhačku bulať, tak tutaj ni.
bulaty – ostrav. nešikovný, hloupý
buldok – míchaný alkoholický nápoj (gin s džusem)
bulík – 1. tupý (též naivní) člověk 2. věšet na nos bulíky – lhát, obelhávat 3. argot. policista (dř. četník) [A] první význam podle spis. bulík mladý vůl, poslední význam uvádí Rippl 1926, snad z něm. arg. Bulle policista (spis. býk, odtud i náš bulík), srov. bejk
bulimka – med. bulimie, stav podobný mentální anorexii (srov. mentálka). Ta tvoje holka má bulimku, přestaň si namlouvat, že je to jen blbnutí s dietama.
bulit, bulet – hanl. brečet. Nebul, tak moc se ti zase nestalo.
bulvár – hanl. noviny nebo časopis, který publikuje (zejména) informace o známých osobnostech, včetně zpráv, které jsou těmto lidem nepříjemné. V ňákým bulváru prej psali, že Míša Tejnická ze septimy hrála v ňákým německym pornofilmu, nesehnal bys mi vo tom něco na webu? | SSČ
bulvínek – naivní chlapec, též kdo se všemu diví [A] slang souč. mládeže
bulvit – 1. dívat se 2. být překvapený, srov. zírat. Co tak bulvíš, vona ti to neřekla? [A] slang souč. mládeže
bulvy – oči. Ten tvůj Mireček na mě celej večer valil bulvy.
búm – konjunktura (stavební búm), event. i móda nějaké činnosti spojená s větším odbytem. Tyhle hry maj teď obrovskej búm. [A] angl. boom konjunktura, rozmach
bumážka – potvrzení. Můžem tam jet rovnou nebo potřebujem nějakou bumážku? [A] rus. bumážka od bumaga papír
bumerang – učitel tělesné výchovy [A] slang souč. mládeže
bumerl – brněn. nedobytná pokladna [Z] Nováček 1929; Oberpfalcer 1934 uvádí též tvar bumrl či pumrdle; něm. arg. Bumm’rl pokladna
buml – 1. pomalá procházka, dř. také demonstrativní korzo německých studentů (Holub) 2. flám, pitka [A] něm. bummeln pomalu se procházet, loudat se, také flámovat, Bummel procházka, toulka
bumlák – želez. pomalý vlak, manipulační vlak. Ve dvě pro ně přijede bumlák. (n) [A] něm. Bummelzug pomalý vlak, v dnešní době také turistické vláčky jezdící po silnicích; bummeln viz bumlovat, Zug vlak
bumlovat – 1. loudat se, flákat se, jít hodně pomalu. Bumloval tam celý odpoledne. 2. flámovat, opíjet se. V sobotu večer jezdil bumlovat do Prahy. 3. jezdit *bumlákem [A] něm. bummeln pomalu se procházet, loudat se, také flámovat, Bummel procházka
bundoš – brněn. bunda. To je betálné bundoš, gdes to zehnal?
buneta, buněta – svět. čepice, srov. micka, buneťák klobouk, srov. stádík [Z] Podzimek 1937; fr. bonnet čapka
buňky – talent, nadání. Já jsem na jazyky nikdy neměla buňky. | SSČ
buntek – ostrav. poklopec [A] viz puntek
buntovat – morav. podněcovat k odporu proti úřední moci, proti nadřízeným apod. [A] něm. Bund machen spiknout se, utvořit (tajný) spolek pro vzpouru, Bund spolek, svazek (binden vázat, srov. Bundesrepublik spolková republika), odtud i pol. buntować t/v; kdysi přes puntovat (povstalec byl puntovník) také dnešní *punktovat
bunzie – argot. výčep kořalky [Z] Rippl 1926
bunzírovat – 1. vybuchovat, např. o zátce, která je vyražena vzrůstajícím tlakem plynu uvnitř nádoby. Tu flašku zazátkuj až ráno, teď by to ještě mohlo bunzírovat. 2. vybuchnout vzteky. Já jsem kliďas, ale když se to stalo potřetí, tak už jsem taky bunzíroval.
búr, búra – 1. pětikoruna, mince v hodnotě 5 korun. Máte v tom vozejku pětku nebo búra? 2. vězeň. trest odnětí svobody na pět let. Kvůli tý krávě jsem dostal búra, kdyby držela hubu, tak mi dali rok, nejvejš dva. [A] uvádí Rippl 1926, není však ve starších přehledech (Puchmajer, Juda, Bredler), Oberpfalcer 1934 uvádí "pro 5 Kč je nyní obecně rozšířeno jméno búr n. búra, bora"; asi z něm. arg. Bor hotové peníze, z Bargeld t/v, bar holý, Geld peníze (srov. gelťásek); další obměny byly bor, borek či burek (Rejzek, Rippl), užívalo se i velkej búr pro padesátikorunu | SSJČ/argot.
buráky – burské oříšky, arašídy [A] viz buran | SSČ/hovor.
buran – 1. hanl. venkovan, srov. balík 2. kdo nezná nebo nedodržuje pravidla společenského chování [A] již ve staré češtině se užívalo búr jako hanl. označení sedláka (Rejzek), to převzato z něm.+ bur či bure obyvatel stejné osady (starší gebur, kde bu bylo obydlí, srov. moderní bauen stavět, příb. i s čes. být či bydlet), odtud sedlák, v moderní němčině je Bauer sedlák již bez hanl. podtextu; stejného původu je také hol. boer sedlák (vysl. rovněž búr), z něhož máme v češtině burské oříšky či Búrskou ("boerskou") válku mezi Angličany a potomky holandských přistěhovalců v jižní Africe na konci 19. stol.
buranov – hanl. venkov, vesnice, srov. lont. Hovno s voctem nakyselo! Tohle je náš rajón, blbečku, vrať se do buranova. (P. Jarchovský1)
burdo – svět. vůz [Z] Podzimek 1937; viz vurdo
burek – argot. pětikoruna, pětikorunová známka, srov. búr [Z] Rippl 1926; tento tvar podporuje etymologii, kterou uvádí Rejzek, viz búra
burgla – brněn. motocykl
burgyňa – morav. 1. řepa 2. hlava [A] stejně tak ve slov. nářečích
burizon – brněn. vesničan, venkovan, srov. lonťák, london [A] viz buran
burka – argot. prostitutka [Z] Nováček 1929; snad z něm. Burk kanec, zast. Borg prase
búro – film. silný reflektor o výkonu 5 kW, *pětikilo, srov. kilo
burza – bleší trh, viz též bursa [A] dř. také nelegální obchodování s vězni (Rippl 1926, uvádí též odv. bursovat), resp. zprostředkovatelna práce (Nováček 1929)
buržoust – hanl. příslušník buržoazie (ze socialistické terminologie 19. a první pol. 20. stol.). Kdybych vyhrál milión, kópil bych si perník a vyflákal bych se na celé svět i s okolím a žil bych ze svó staró jako buržóst. (Nováček1; perník, zde chaloupka)
buřina – argot. pevný, tuhý klobouk [A] Rippl 1926
buřt – 1. malý obézní člověk 2. baterie (zejm. užívaná do svítilny), monočlánek R20 – srov. dvojbuřtovka 3. pozdrav, totéž co ahoj 4. je mi to buřt – je mi to jedno, nezajímá mě to [A] třetí význam uvádí Rysová 2003, slang souč. mládeže; čtvrtý význam podle něm. es ist mir Wurst je mi to jedno, dosl. je mi to buřt
buřtguláš – guláš připravený místo masa z některé levnější uzeniny (špekáčky, kabanos, párky apod.). Dneska máte buřtguláš, mám večer schůzi.
buřtoto – tramp. buřtguláš, guláš z brambor a z uzeniny
buřtovat: to si buřtuj! – to si piš! [A] slang souč. mládeže
bus – autobus [A] dnes pod vlivem angl.; původ všech slov končících na "bus" je v lat. omnibus všem (tj. 3. p. mn. č. od omnis všechen); pův. fr. voiture omnibus povoz pro všechny, nápis na konečné stanici první koněspřežné linky v Paříži
bušit – 1. pracovat. Bušit vod nevidim do nevidim? To si pak ty prachy ani neužiješ. 2. vulg. mít pohlavní styk. Jó hoši, ve vašich letech jsem taky mohl bušit třikrát denně. 3. bušit klíny do hlavy – přesvědčovat, ale i klamat, balamutit [A] poslední význam srov. něm. bumsen bušit, v běžném vulg. významu souložit
butela – láhev [Z] Nováček 1929
butr – 1. velký kámen (z šutr) 2. máslo. Máte k snídani jen suchý housky, butr jsem včera zapomněla koupit. [A] něm. Butter máslo, dále viz putra
buty – ostrav. boty [A] srov. pol. bóty (vysl. buty)
buzar – strk (šťouch), po kterém se koule odrazí o mantinel kulečníkového stolu; podobně např. u kuželek či bowlingu, v hokeji apod. Podařilo se mu to zahrát dvojitým buzarem. – Místo, aby puk buzarem vyhodil, tak ho namazal soupeři. (m) [A] fr. pousser strčit z lat. pulsare tepat, srov. pulzovat
buzda – vulg. homosexuál
buzec – vulg. homosexuál [Z] Nováček 1929
buzerace – vulg. obtěžování
buzerák – voj. nástupiště, viz buzerplac
buzerant – vulg. 1. homosexuál, srov. buzna. Já myslel, že tenhle časák kupujou hlavně buzeranti. – Uklidni se, nebuď jak hysterickej buzerant, nám se určitě nic nestane. 2. neoblíbený člověk, který často něčím obtěžuje. [A] odvozuje se od stř. lat. bulgarus Bulhar, což bylo označení různých sekt, zejm. sekty bogomilů, rozšířené mezi slovanským obyvatelstvem Balkánu od 10. stol. až do příchodu Turků; neví se, zda příslušníci sekty prováděli "sodomii" (anální pohlavní styk), pravděpodobné je, že toto nařčení bylo součástí ideologického boje proti sektám; toto označení sodomity přešlo přes starofr. boulgre (a pozdější bougre) do různých evropských jazyků, např. angl. bugger či it. bugero, odtud pak přes benátské buzerar provádět sodomii do rak. buserieren, resp. Buserant, odtud se slovo dostalo do češtiny a maďarštiny; v něm. argotu se udrželo jen busi, avšak v maď. zůstalo buzeráns (homosexuál), buzerál (otravovat) i buzi (odpovídá čes.*buzík)
buzerlist – žákovská knížka, index [A] slang souč. mládeže
buzerovat – vulg. obtěžovat (často o nadřízeném); odtud *buzerplac. Ráno vždycky buzeruje kvůli nevyplněnýmu hlášení. [A] rak. buserieren otravovat, též tlačit se na někoho, pův. také provádět (anální) pohlavní styk, dále viz buzerant
buzerplac – voj. nástupiště, větší prostranství ve vojenském útvaru, kde se odbývají nástupy, tedy i káravé projevy velitelů, srov. buzerák [A] analogicky k *apelplac
buzertaška – pánská kabelka, obv. s jedním uchem
buzik, buzík – vulg. homosexuál, srov. buzna. Jak Řezníček vykládal, že byl pionýrskej vedoucí, tak už tehdy mě napadlo, že to je buzík. [A] jako argot. označení homosexuála (dosl. pederasta – podle tehdy běžné terminologie) uvádí již Rippl 1926; viz buzerant; z něm. argotu slovo Buserant zmizelo již dávno, ojediněle se snad ještě užívá Busi resp. Buserl (etymologie, kterou u tohoto hesla uvádí Wolf, je sporná: prý z Puze, což je zkrác. Arschputze homosexuální prostitut)
buziklub, buzklub – vězeň. místo, kde se stýkají homosexuálové
buzitaška – pánská kabelka, viz buzertaška
buzna – 1. vulg. homosexuál, srov. buzerant, buk, bukvice. Teprv po půl roce jsem zjistila, že ty dva chlapi, co jsem s nima v kanclu, jsou buzny. 2. autobus [A] druhý význam uvádí Rysová 2003, slang souč. mládeže
buzně – svět., ňadra, prsa, též brněn. a v souč. vězeň. mluvě. Ma velky buzně, na jednym ma dole vykerovany srdičko. – Podikhel se, jaký má klabý buzně (J. Suk). [A] něm. Busen ňadra, ve světském prostředí však bývalo chápáno od rom. buzni koza (Podzimek 1937 odvozuje z perského buz kozel); podrobněji viz heslo *kozy
buznit – otravovat, obtěžovat, být dotěrný. Chodí mě sem buznit každý pondělí.
buzola – vulg. homosexuál. Jak se Renata vrátila s Martínkem z porodnice, tak zjistila, že Patrik je buzola a že už má asi tři roky přítele, akorát že chtěl mít dítě. [A] slang souč. mládeže
buzoně – svět. vesta [Z] Podzimek 1937; z *buzně
buzuluk – brněn. vulg. homosexuál
bydlet – voj. spát, ležet na lůžku. Seru na to, jdu bydlet.
bydlo – voj. lůžko, viz bidlo
bydžovák – svět. náhončí při obchodu s koňmi [Z] Podzimek 1937
bychle – viz bichle
být na – vyjadřuje zálibu, dnes často preferovaný sexuální objekt. Vsadil bych se, že Řezníček je na chlapečky.
být odejit – být propuštěn [A] pův. žert. obrat, který se dnes běžně užívá
být v tom – být těhotná. Irena je prej v tom, myslíš, že si to nechá?
bytař – polic. zloděj specializovaný na krádeže v bytech | SSČ/ob.
bytná – manželka, přítelkyně, srov. stará [A] slang souč. mládeže
bzdít – nář. pouštět větry, srov. zabzdít
bzikat – slabě bzučet, povídat. Jestli mi ještě jednou někdo bude bzikat vo ekologii, tak mu rozbiju hubu.
bzučák – zvukový varovný signál, někdy nepřesně také příslušné tlačítko
bžunda – legrace. Byla s ním bžunda, kdybys do něj neryla, tak tu moh ještě tejden zůstat. [A] snad z hornického slangu s významem planého vyfouknutí nálože (Rejzek); Křístek však neuvádí
caban – morav. 1. mužské přirození 2. hanl. blbec, obv. jako nadávka. Ty seš stejné caban, jak byl tvůj fotr.
cabina – vulg. ženské přirození
cablačka – rozbředlý sníh, břečka ze sněhu a bláta. U nás v Praze taky sněžilo, akorát že tady je z toho hnusná cablačka. – V tý slaný cablačce mi úplně vodešly boty.
cabnót se – brněn. minout, netrefit se, udělat chybu, srov. felit se. Dvě sta padesát? To by se ale Zbyňa musel nejak cabnót!
cabrio – motor. kabriolet, osobní automobil s odnímatelnou střechou (plátěnou, plastovou i kovovou), srov. gabrio, targa
cácorka – drobná, energická dívka, holčička (dnes někdy i v hanl. významu). Mladý pojedou hned v červenci, takže by naši malou cácorku mohli dát k nám, ne? [A] cácat houpat, vrtět (dnes jen ve slov.), přípona -orka snad podle sýkorka (Rejzek)
cágl – sochor, tyčovina, čtyřhranný materiál, cágle, cáglovky kleště na stříhání tyčoviny (v hutích), resp. na její držení [A] něm. Zaggel sochor, tyčovina
cagoň – morav. 1. hanl. výrostek, puberťák, někdy jako nadávka. Takové cagoň a on se chová jak malé děcko. 2. nápadně vysoký člověk. Jura hrál basket od osmi a ve dvanácti už byl takové cagoň, že ho mlíkárna vzala do dorostu. [A] Machek uvádí ve skupině slov přibližně stejného významu: cahún, cahoň, cagoň, caloň, caláň, cangál, snad prý příb. s *čahoun; dále je jistě příb. čangál (vzhledem k významu vysoký člověk)
cágr – kyvadlo u hodin, pendl. Neměly cágr, ale ten jsem sehnal zase v jinym bazaru. [A] něm. Zeiger ukazatel, hodinová ručička, pův. kovový ukazatel u slunečních hodin; jak došlo k přenesení významu na kyvadlo není jasné, tento původ však potvrzuje např. Menzel a kol. ve slovníku těšínského nář. (zde cajger t/v)
cágrovky – staré hodiny, pendlovky. Měli jsme tam troje cágrovky, jedny dokonce odbíjely.
cágry – morav. 1. ručičky u hodin 2. hodiny. Takové drahé cágry na chatu nechcu. [A] prý spíše na jižní Moravě; asi z něm. Zeiger hodinová ručička
cachtat (se) – máčet (se), koupat. Alena teď cachtá ty svý nestydatý kozy někde ve Španělsku a my dvě poctivý krávy pojedem zase tak maximálně na Mácháč. [A] expr. k cákat (Rejzek)
cajdák – hudeb. pomalá skladba (v populární hudbě)
cajdat – tramp. chodit v přírodě, srov. čundrovat
cajgnis – vysvědčení [A] Jindra 1921; něm. Zeugnis t/v
cajgr – řem. ukazovatel, ručička přístroje [A] Jindra 1921; něm. Zeiger t/v, srov. cágr
cajchnovat – řem. kreslit, rýsovat [A] Jindra 1921; něm. zeichnen t/v
cajchnovat se – morav. chlubit se, srov. vycajchnovat se [A] něm. auszeichnen vyznamenat se, zeichnen kreslit
cajk – 1. nástroj, pomůcka, srov. vercajk. Než si rozložil ty svý cajky, tak to trvalo snad půl hodiny. 2. v cajku – v pořádku 3. druh látky (vyznačující se pevností). Tyhle kalhoty mám ještě po tátovi, ty jsou ušitý z cajku. (n) [A] něm. Zeug nástroj (zast., dnes hlavní význam odpovídá českému drek), též textilie; původ ad 2 nejasný | 3SSČ
cajkšmíd – řem. kovář [A] Jindra 1921; něm. Zeugschmied t/v, Zeug věc, hmota, Schmied kovář, schmieden kovat, dělat
cajky – nářadí, krámy, viz cajk
cajmrsk – výprask, nářez [A] možná z něm. nář. Zeimer záda, hřbet (dnes Ziemer; z jiného nář. tvaru je *cemr), druhá část snad z mrskat (Machek)
Cajsko – brněn. Čechy [A] viz cajzl
cajti – policisté. Cajti tam byli za dvě minuty, to jsem čuměla. A dědek taky, ani za tu dobu nevstal. – Cajti prej dostali dva tácy každej a dejchák zase uklidili. [A] zkrác z (poli)cajti; starý argot. výraz, oblíbený znovu v slangu souč. mládeže, srov. licajt
cajtnot – šach. časová tíseň [A] něm. Zeitnot časová tíseň, Zeit čas, Not nouze
cajtunk – brněn. noviny [A] něm. Zeitung noviny, Zeit čas (slovo se však vyvinulo paralelně ze starého zidung, tidinge zpráva)
cajzl – brněn. Čech (často zejm. Pražák), srov. čížek. Možná ses tu narodil, ale jak vodevřeš šnábl, tak vim, že si zasrané cajzl. – Ti cajzli musijó mět dycky neco lepšího. [A] něm. Zeisel (vysl. cajzl) tj. zdrob. z Zeisig čížek, což asi žert. chápáno jako zdrob. slova Čech
cajzlovské – brněn. český
cákat – vulg. mít orgasmus [Z] Ouředník 2005
cáklý – blázen, duševně nemocný
cáknout – uhodit, praštit
calif – motor. motocykl Jawa 350 California [A] model vyvinutý v 70. letech pro kalifornskou policii
caloň – morav. 1. hanl. výrostek, puberťák, chasník, někdy jako nadávka. Jak teho caloňa zmerčím, tak dostane takové virgajs, že to ešče nezažil. 2. obézní člověk, cvalík, též o malých dětech. Aji náš Jura byl pěkné caloň, štyry kila dvacet. [A] Machek uvádí ve skupině slov přibližně stejného významu – viz pozn. u hesla *cagoň
cálovat – platit. Bude cálovat jak mourovatej. [A] něm. zahlen platit, srov. cólčit
cambus – hluk, rámus, *kravál. Ne abyste tu dneska zase dělali cambus, vydržte to do pátku, my se soudružkou třídní budeme přes noc dole v Peci a vy si tu dělejte, co chcete. (80+)
camfrgajst – argot. sperma [Z] Rippl 1926
camprdlík, camprlík – malý výstupek, tlačítko (srov. čudlík), páčka, často označení malého předmětu, jehož přesný název neznáme. Urval se mi ten camprlík, co se to tim zavírá. – Šáhni pod tu desku a vzadu nahmatáš takovej camprlík.
camrák – 1. osobní vlak, courák. Dneska už akorát camrák v půl jedenáctý, v Ústí budeš něco po půlnoci. 2. sport. pomalá střela v kopané. Takovej camrák, kam čumíš? 3. zápisník, poznámkový blok, deník, srov. cancák
camráky – přepravní doklady v mezinárodní dopravě. Chtěl akorát vidět camráky, co vezu mu bylo ukradený. [A] podle zkratky CMR, tj. fr. Convention de merchandises par route Dohoda o mezinárodní dopravě (zkrácený název)
camrat – 1. mluvit hloupě, bezobsažně, *žvanit, srov. cancat, též ostrav. Nemoh bys už přestat camrat? 2. rozlévat, bryndat [A] souvisí s cákat, cancat a dalšími slovy začínajícími na cá- (Machek)
camrat se – 1. chlubit se, vytahovat se. S takovó škochtló se chceš camrat? 2. loudat se 3. máčet (se), koupat (se) [A] viz camrat
camrda: jet na camrdu – sport. v cyklistice: přenášet kolo ve špatně sjízdném terénu [A] podle Karla Camrdy, mistra světa v cyklokrosu z r. 1988
canc – 1. sdělení bez obsahu nebo bez významu, často v mn. č. Tenhle canc už jsem četl nejmíň stokrát. 2. cár papíru, bezvýznamný dokument. Tehdy to pro tebe byl canc papíru, takže teď holt nemáš v ruce nic.
cancák – tramp. deník, zápisník, památník, někdy se tak označuje také sešit s texty a akordy písniček (oblíbené v trampské a folkařské mluvě). Ivane, nevíš, kde mám ten cancák? Já tam měl celýho Kryla. (80+)
cancat – mluvit hloupě, bezobsažně, *žvanit, srov. camrat [A] souvisí s cákat, camrat a dalšími slovy začínajícími na cá- (Machek)
cancour, cancourek – vyčnívající cár látky, tkanička, krátký provázek. Pojď sem, kouká ti z tý sukně nějakej cancour. – Jak mám na tenhle cancourek ještě něco navázat? [A] snad z cár, existovalo i něm. nář. Zanzer t/v (Machek)
candec – brněn. taneční zábava [A] asi z *candrbál
candrbál – veselice, tancovačka [A] uvádí již Rippl 1926; pro tanec má též candrnaj nebo cajdrnaj, přesto je původ nejasný, podle druhé části slova asi z něm. Ball ples (možná z některé složeniny, např. Tanzball, Sonderball, Zigeunerball, Samstagsball)
cánek – hanl. chlap, lump, podvodník. Ať sem ten cánek víckrát nechodí, hele, že ty se s nim vlastně znáš? (80+) [A] Nováček 1929 uvádí jako brněn. výraz; Treimer odvozuje jako zdrob. (da)cánek, od *dacan
cánperš – cirkus. *perš, kterou spodák drží v zubech [A] něm. Zahn zub
cánrád – řem. ozubené kolo [A] Jindra 1921; něm. Zahnrad t/v, Zahn zub, Rad kolo
cánštangle – řem. hřeben, ozubený hřeben, ozubená tyč, ozubnice [A] Jindra 1921; něm. Zahnstange t/v, Zahn zub, Stange tyč
cány – argot. žvásty
cap – 1. morav. kozel 2. škol. nedostatečně [A] srov. něm. Bock kozel, i zde prý označovalo chybu (Oberpfalcer)
capart – malé dítě | SSČ/hovor.
cápek – 1. mladík, nezkušený muž, hlupák 2. muž menšího vzrůstu. Takovej ušmudlanej cápek, ale vona se ho drží jak klíště, že prej z ní konečně udělal ženskou. [A] uvádí již Oberpfalcer 1934 jako jeden z výrazů pro voj. nováčky; odvozuje z nář. cap kozel (avšak srov. chcápek) | SSČ/ob.
capfenštrajch – nář. večerka, ve starém voj. slangu čepobití [A] něm. Zapfenstreich čepobití, večerka, Zapf čep
capka – brněn. párek
caplík – nýtek, kolíček, někdy také tlačítkový vypínač. Ten caplík držel to víko, ty chytráku!
car – brněn. vulg. mužské přirození
casat, casnit, casnovat – tahat za něco (častěji brněn.), třepat, srov. ucasaný. Necasej ty rukávy! [A] z morav. nář.
casnunk, casunk – morav. tanec, zápas
casting – první rande [A] slang souč. mládeže; angl. casting konkurs (užívá se u filmu, v modelingu aj.)
cávr – brněn. dva, dvě [Z] Nováček 1929; něm. zwei dvě
cébrat (se) – brněn. brouzdat se, koupat se, rozlévat [A] brněn. tvar slovesa *cejprat
cecky – vulg. ženská prsa, ňadra (obecně nebo hanlivě). Cecky má velký, ale vošklivý. [A] z cecek struk, stč. cecat sát, příb. s cucat (Holub)
céčko – 1. označení třídy ve škole. Jestli se to bude opakovat, tak tě dám přeřadit do céčka. 2. vitamin C 3. trasa C pražského metra, srov. áčko, béčko 4. brněn. hotel Continental 5. brněn. pomalá hudba, *ploužák, *ciťák 6. plastový výlisek tvaru C, předmět sběratelského zájmu dětí první pol. osmdesátých let. Tys nesbíral céčka? 7. voj. civil, resp. civilní oděv. Tak zejtra jdeme do céčka. 8. krimin. Rom, Cikán | SSČ/hovor.
cédačka – brněn. koupání. Na Rivecu bévala cédačka aji v řece.
cédák – brněn. koupaliště. Chodíme s dětima na cédák v Zábrdkách.
ceďák – prudký déšť [A] viz cedit
cédat se – brněn. koupat se. Járin a já jsme se cédali celé den, ale na Alenu to bylo trochu studénka, tak jen lapala bronz. [A] Nováček 1929
cédéčko – 1. kompaktní disk 2. celodenní směna [A] podle zkratky CD, tj. angl. compact disk | 1SSČ/hovor.
cedeso – comp. kompaktní disk, CD [A] slang souč. mládeže
cedit – pršet. Jestli do zejtřka nepřestane cedit, tak jedem domů.
cedník – rozhl. mikrofon, srov. bambule, mikrák
cédo – comp. kompaktní disk, *cédéčko. Mám pro tebe to cédo, ale je bez bukletu. [A] slang souč. mládeže; podle zkratky CD, tj. angl. compact disk
céeska – voj. celodenní směna
cégr – 1. argot. ženské poprsí, častěji brněn. Fanóš má novó pinklicu, ta ti má takové cégr, že má tu svó palušu zas každé večer narvanó. 2. morav. velká nebo těžká taška [A] první význam uvádí Rippl 1926, Nováček 1929 uvádí v brněn. mluvě; rak. nář. Zeger nůše, taška
cech – brněn. účtenka, paragon
cejch – 1. řem. značka, ryska, míra 2. hanl. známka něčeho špatného, srov. nálepka 3. svět. znamení, někdy ve spojení vkydnout cejcha dávat znamení, srov. cink, cunt [A] Podzimek 1937; něm. Zeichen znamení | 1,2SSČ
cejcha – 1. cícha, povlak na peřinu 2. obézní mužské břicho, srov. vana, vampna. Má pivní cejchu. [A] rak. Zieche (Bettzieche) povlak na peřinu (běžný něm. výraz je Bettüberzug, tj. doslova povlak na postel, Bett postel, über- přes, ziehen povléct)
cejn, cejna – argot. 1. dvacetikoruna, srov. denča, kříž, hromada, rukáv 2. peníze obecně, zejm. získané loupeží, odtud také zlato. Bylo suchý léto, bylo málo cejnu … (z písničky o Máně) – Cejn z čórovačky se musí zkódrovat, nemůže se dát do placu navostro (J. Suk). [A] Podzimek 1937; něm. zehn deset (zlatých, tj. dvacet korun), viz poznámku u hesla *šesták; slovo cejn však v argotu označovalo také cín, Rippl 1926 uvádí např. cejnař zloděj hrnců na prádlo, resp. cejnařit krást hrnce na prádlo
cejprat – rozlévat něco, *bryndat, plýtvat vodou, častěji brněn. jako *céprat
ceknout – hlesnout, něco říci, něco prozradit. Jestli cekneš, tak víš, co se stalo tomu Slovákovi. [A] vzniklo vložením "e" do starého slova ckáti označujícího vyslovení "c", jak se pronáší při údivu nebo zalíbení, později dostalo dnešní význam (Machek) | SSČ
celňák – celník. Čekali jseme v Gmündu do úterka, až bude mít službu nějakej Láďův známej celňák.
celopéro – sport. v cyklistice celoodpružené kolo (odpružené vpředu i vzadu), též ful [A] je-li takové kolo zakoupeno v hypermarketu (a ne ve specializované prodejně), pak se prý poněkud posměšně nazývá celotesco
celt – cirkus. cirkusový stan [A] něm. Zelt stan, srov. celta
celťák – 1. cirkus. stavěč stanu, dělník, který staví nebo bourá putovní cirkus (dříve tuto práci vykonávali také cirkusoví hudebníci), též tenťák 2. tramp. maskáč, bunda z celtoviny [A] něm. Zelt stan
celtit – svět. platit [Z] Podzimek 1937; něm. zahlen počítat (asi z nář. či staršího er zählt), srov. cálovat, cólčit
cemr – zadek, záda. Tohle je hrozná móda, nahej pupek, nahej cemr, kdyby aspoň ty holky neměly ty břicha tlustý a ty záda pokérovaný. [A] srov. morav. nář. cemer; něm.+ Zemer hřbet, dnes Ziemer
cengr – svět. voják, četník, srov. kanďas, rulďák, slepka [Z] Podzimek 1937; snad pův. z perského džengaver bojovný, nejspíše prostřednictvím romštiny
cengrovka – svět. válka [A] viz cengr
cénka – brněn. desítka (pivo, číslo tramvaje apod.), srov. desina [A] něm. zehn deset
cenťák – centimetr. Vo cenťák jsem se nemoh seknout, to si děláš srandu! [A] uvádí již Oberpfalcer 1934
centr – sport. 1. střed, přihrávka do středu (obv. v kopané) 2. střední útočník [A] viz centrforvard | SSČ
centrál – centrální zamykání u auta. Sorry, podělal se mi centrál a já debil jsem si dal zaslepit ty kreténský zámky. [A] lat. centrum střed
centrálka – brněn. Ústřední hřbitov [A] něm. Zentralfriedhof t/v, zentral centrální, ústřední, Friedhof hřbitov (Frieden klid, pokoj, Hof dvůr)
centrálmolkeraj – vulg. ženská ňadra [A] uvádí Nováček 1929, Rippl 1926 i Treimer 1937; něm. Zentralmolkerei ústřední mlékárna, dodnes se Molkerei užívá jako jeden z vulg. výrazů pro ňadra
centrforvard – střední útočník [A] angl. centre forward t/v, z lat. centrum střed
centrhalvbek – střední záložník. Ještě jsem neviděl, aby centrhalvbek se zlomeným žebrem zachraňoval situaci! (E. Bass1) [A] angl. centre halfback t/v
cep – vulg. mužské přirození [A] srov. cyp
cepovat – přísně vychovávat, tvrdě cvičit, drilovat [A] vlastně tlouci cepem | SSČ/hovor.
céprat – brněn. rozlévat něco, plýtvat vodou, srov. cejprat
céres – 1. nadávání, hádka, *sprdunk. Řekla jsem tátovi, že bude dědečkem, tos měla vidět ten céres. 2. bití, porážka, *nakládačka. Dvakrát si začli a dvakrát dostali céres, akorát že dvacet let po válce dostáváme céres my, každej den. (80+) – Jak tě potkám samotnýho, tak dostaneš céres, na to nezapomeneš. 3. rychlost, výkon, síla, obv. ve spojení "na plnej céres", nebo "dát céres", tj. přidat plyn. Se studenym motorem na plnej céres, pro tebe je takovýho auta fakt škoda. [A] srov. kséres
cerha – svět. plachta, srov. kapna [Z] Podzimek 1937; rom. cerha plachta
césen – brněn. jízdní kolo [Z] Nováček 1929
cesťák – 1. cestovní příkaz. Doktore, uvědomujete si, že jste do těch Litoměřic jel bez cesťáku? (80+) 2. cestovní výkaz. Když nemáš vyplněnej cesťák do vosmýho, tak ty prachy dostaneš až další měsíc, jasný? 3. obchodní cestující, obchodní zástupce. Když tátu ve dvaačtyřicátým vyhodili vod dráhy, tak dělal panu Pohankovi cesťáka. 4. polic. nájezdný pachatel
cetky – drobné věci bez (větší) hodnoty, laciné ozdoby či dárky. Ta Ruth je hrozně lakomá, přiveze každýmu akorát pár cetek, který koupí při přestupu ve Frankfurtu na letišti, no vona je echt po tvý mámě. (80+) | SSČ
cetl, cetle – 1. tabulka, cedule. Ty cetle jsou po celým Liberci. 2. tradiční druh pečiva 3. brněn. potvrzení [A] něm. Zettel tabulka
cezak – ostrav. cedník [A] srov. cezan
cezan – morav. cedník
cézar – císařský řez, srov. kajzr. Vona má nějak úzkou pánev, vobě děti měla cézarem.
cíba – cibule. Nemohla bys tu cíbu nakrájet ty?
cíbata – svět. ženské prsy, srov. basamtrlíky [Z] Podzimek 1937
cibéby – morav. rozinky. Vezmeš cibéby, zaliješ je rumem až po rantl a necháš je tam namočené do rána. [A] něm. nář. Zibebe t/v, dříve typický rak. a jihoněm. výraz, postupně byl vytlačován severoněm. Rosinen, podobně jako je morav. výraz vytlačován českým; snad ze sicilského zibibbo, to pak z arab. zibiba rozinka
cibule – argot. kapesní hodiny, též ve svět. mluvě, srov. gambáně, pídě [A] Podzimek 1937; srov. něm. Zwiebel cibule, v argotu hodiny | SSČ/hovor.
cicmat se – hanl. líbat se s někým (obv. na veřejnosti), srov. muckat
cíčko – cigareta [A] slang souč. mládeže
ciferník – obličej
cifra – číslo | SSČ
cifrovat – hudeb. "ozdobně" tančit nebo hrát na hudební nástroj, obv. s použitím velkého počtu jednoduchých, málo nápaditých kroků, figur či melodických chodů
cifršpión – 1. účetní 2. účetní revizor, revizor pokladen na železnici [A] druhý význam Hubáček 1981
ciftla – cigareta [Z] Nováček 1929
cigánit – lhát [A] z morav. nář.
cigárko – cigareta. Tak já nevim jak vy, ale já bych dal cigárko, děláme už zase hodinu v kuse.
cigáro – 1. cigareta, srov. cígo, cíčko. Zastav mi tady, potřebuju si koupit cigára. 2. doutník [A] uvádí již Rippl 1926
cígle – 1. otěže. Hlavně drž pevně cígle. 2. vliv, možnost nátlaku, srov. páka. Mělas říct dřív, už na něj nemám cígle. [A] něm. Zügel uzda, oprať, srov. fírcígl
cígo – cigareta. Tohle cígo bylo poslední, další fakt nemám, sorry.
cigorky – xenofob. Romové, častěji *cikorky
cigoš – xenofob. Cikán, Rom. Ale my nejsme žádný cigoši. Cigoši bydlej za řekou. (J. Topol)
cihelna – argot. porodnice v Praze u Apolináře [Z] Rippl 1926
cihla – 1. brněn. koláč, buchta, chléb, srov. bims, komisárek 2. cirkus. sloní trus [Z] první význam Nováček 1929, druhý význam Hančl 1995
cihlička – ostrav. žehlička [A] ve slezské části Ostravy se vyslovuje tihlička
cihlina – řem. škrabka na dřevo, na vyhlazování povrchu [A] Jindra 1921; něm. Ziehklinge t/v, ziehen táhnout, Klinge čepel, ostří
cikcak, cik cak – klikatě. Budeš muset jet cik cak po okreskách, hlavní silnice už hlídaj. – To si ze mě snad děláte srandu, dyť jste ten plot udělali cikcak. [A] něm. zickzack t/v (vysl. cikcak), asi z zackig zubatý; souvislost s fr. zigzag je nejasná (Kluge) | SSČ/hovor.
cikno – svět. malý, srov. tykno [A] rom. tikno malý, ve slov. romštině cikno t/v
cikorky – xenofob. Romové, též cigorky. Nemusíš mět fédry, ty cikorky na Pekařské jen štengrujou, ale večer choď radš přes Pellicovou, to máš recht. [A] podle cikáni
cílo – svět. 1. ujednané místo 2. schůzka 3. souboj [Z] Podzimek 1937 odvozuje z něm. Ziel cíl, asi s rom. koncovkou; rom. cilo však označuje klacek, kůl, vztah k uvedeným významům je nejistý
cimerka – voj. úklid ložnice [A] viz cimra
cimpfrlich – viz cimprlich
cimpr campr – (na) malé kousky, střepy [A] rak. Zimperl, resp. Zimper malý kousek (Holub) | SSČ/ob.
cimprdlík – viz cimprlich
cimprláček – morav. kudla, čepelka [A] snad z čepel, přes lašské čempel, čemprle (Machek)
cimprlich – choulostivý, přecitlivělý, rozmazlený nebo příliš stydlivý člověk [A] něm. zimperlich, zimpferlich pův. zimper, zimpfer přecitlivělý, málo odolný, event. nadměrně stydlivý
cimprlína – ženský tvar od cimprlich; v češtině užíván i pro muže. Jirko, nebuď taková cimprlína. [A] něm. Zimperliese, žert. k zimperlich a Liese Líza (označuje ženu); dále viz cimprlich
cimra – místnost určená k ubytování, častěji ve voj. či vězeň. mluvě. Dali k nám na cimru novýho chlapa, řek bych, že to bude práskač. (80+) [A] něm. Zimmer místnost, pokoj | SSČ/ob.
cimrovat – horn. dřevit [A] něm. zimmern dřevit, pracovat jako tesař (Zimmermann), srov. cimra
cinda – praž. Císařská louka
cindr – řem. zapalovač [A] Jindra 1921; něm. Zünder t/v, zünden zapálit
cindra – techn. zápalná šňůra (v lomech) [A] něm. Zünder zapalovač, zápalná šňůra, zünden zapálit
cingrlátka – ozdoby, obv. kovové, visící
cink, cynk – argot. 1. tajné znamení, tajná zpráva, též v souč. vězeň mluvě, levý cink falešné dokumenty, falešné jméno, falešné razítko apod., srov. cunt 2. v užším slova smyslu značka nenápadně nakreslená na dveřích, na zdi domu, na plotě, na schránce apod., pomocí které dává informaci o příslušném domě ten, kdo jej navštívil, tomu, kdo teprve přijde (tradičně využívali žebráci, ale i bytaři) [A] v naší literatuře uvádí poprvé Puchmajer 1821; jedno ze základních slov argotu u nás i v okolních zemích, proniklo do dalších oblastí lidské činnosti (např. v cirkus. slangu označuje cink nenápadný pokyn krotitele, na který je zvíře naučené, avšak divák jej nepostřehne; cinky se ve starých rodinách dědily) i do obecné mluvy; za cink lze obecně považovat jakékoli tajné znamení, typické byly např. posunky při karetní hře – temeno hlavy např. označovalo eso, čelo krále, nos svrška, ústa spodka, brada 10, knoflíčky košile 9, 8 a 7, počet poškrábání pak signalizuje barvu (tento systém dobře funguje, i když se hraje s novými, tedy neznačenými kartami), podobné posunky se užívaly též v soudní síni; v něm. arg. Zink tajné znamení, tradičně vysvětlováno z lat. signum znamení, jinou možností je staré něm. Zink ve významu zub (pily), skoba, snad podle tvaru starých cinků
cinknout se – morav. opít se
cinknout1 – 1. svět. prozradit 2. krimin. tajně označit (karty, dveře apod.) 3. ředit alkohol vodou, srov. křtít, pančovat [A] Podzimek 1937; viz cink
cinknout2 – lehce se dotknout
cinknutý – 1. označený, pův. tajně (zejm. karty na rubové straně). Nehraj s nima, ty karty budou cinknutý. – Já věděl, že to byl fízl, co já pamatuju, měl dycky cinknutý číslo, na tom žigulu měl devět devět nula nula. 2. svět. prozrazený, známý, srov. proštumfovat 3. (alkohol) ředěný vodou 4. opilý [A] uvádí již Rippl 1926, poslední význam uvádí Zimová 1965; něm. arg. gezinkt t/v, zinken tajně označit (karty, dveře aj.), viz cink
cinkostn – prosklená skříň, skleník [A] asi z něm. Zinnkasten (Zinn cín, Kasten skříň), asi proto, že se tam dř. umísťovalo cínové nádobí (nář. výsl. a>o)
cinkovaný – argot. známý; věc, kterou již lidé dávno znají, cinkovaný chmaták známý zloděj [Z] Juda 1902; něm. arg. gezinkt t/v, zinken tajně označit – karty, dveře apod., viz cink
cinkplac – argot. umluvené místo, místo schůzky ke zločinu [Z] Puchmajer 1821; něm. arg. Zinkplatz t/v, Zink znamení, cink, Platz místo
cinkvajs – argot. peníze [Z] Rippl 1926
cintat – 1. bryndat 2. hanl. mluvit nesmysly
cinti – cirkus. někdejší řeč potulných lidí, kejklířů a komediantů [Z] Kludský a Cibula 1970; jde o označení části evropských Romů, resp. jejich řeči; rom. sinto svobodný, viz sinťák
cintr – vězeň. vězeňský oděv, srov. sintr [Z] Hála 2002
cinty – hlouposti, žvásty
cintyla – řem. vyřezávací pilka, srov. šukalka
cip – viz cyp
cípant – řem. objímka, stahovačka, obroučka [A] Jindra 1921; něm. Ziehband t/v, ziehen táhnout, Band pásek, stuha
cipísek – malé dítě [A] podle dětské postavy z pohádek o Rumcajzovi (autor Václav Čtvrtek), zkrác. ze zaklení (kru)cipísek
ciplík – hubička (u džbánu, u konve) [A] Jindra 1921; něm. Zipfel t/v
cirach – svět. střevíc (někdy mn. č. ciracha), též v souč. vězeň. mluvě, srov. týrach [Z] Podzimek 1937; rozšířený argot. výraz; rom. cirach, tirach střevíc, Wolf uvádí tirachengero švec
cirát – ozdoba, okrasa [A] Jindra 1921; něm. Zierrat t/v, zieren zdobit, ozdobit
ciráty – 1. okolky, drahoty, srov. cavyky. Tak nedělej ciráty a svlíkni se! 2. ozdoby [A] něm. Zierrat ozdoba (někdy se zdůrazněním zbytečnosti), zieren zdobit
cirgl, cirkl – řem. kružítko, kružidlo [A] Jindra 1921; něm. Zirkel t/v, zirkeln přesně vyměřit kružidlem
cirgus – viz cirkus
cirkus – pozdvižení, výtržnost, vřava, (obv. oslava, výtržnost, nadávání), srov. bengál. Každej den tam nahoře byl takovej cirkus, že na ně Jára zavolal bezpečnost. [A] něm. Zirkus cirkus, také však pozdvižení, shon, zmatek
cirkusák – pracovník cirkusu
císař – med. císařský řez, srov. cézar, kajzr. Dvojčata snad císařem, ne?
cíťa – žena, která se snadno dojme, někdy i o mužích [A] slang souč. mládeže
ciťák – 1. citlivý či přecitlivělý člověk, kdo se snadno dojme či často pláče, cíťa, céčko 2. dojemný film, kniha, píseň apod., též doják. To už nebyl ani ciťák, to byl sprostej kýč, Maruško, a navíc, tys brečela jednu chvíli i při Velkým flámu.
cítit – viz necítit
cítit se – věřit si, mít dobré sebevědomí. Ten Milan se teď ňáko cejtí, debil, doufám, že mu to ten Rumun dneska nandá. | SSČ/hovor.
citlivka – přecitlivělý člověk, srov. háklivý, háklich
citróny – vulg. prsy [A] Nováček 1929
citýrovat – zbytečně obtěžovat, pův. předvolávat [A] něm. zitieren předvolávat (na úřad, na ředitelství), pův. citovat, z lat. citare jmenovat, citovat
civil – 1. voj. označení běžného (civilního) života užívané ve vojenském a vězeňském prostředí, srov. céčko 2. hudeb. neformální oblečení. Hrajeme ve smokase nebo v civilu? | SSČ/hovor.
civilka – 1. dř. civilní služba (nahrazující základní vojenskou službu) 2. divad. hra ze současnosti hraná v civilu [A] druhý význam uvádí Hubáček 1981
civilkář – muž na civilní službě. Ten novej civilkář dal do pořádku síť v celym špitále.
civilky – vězeň. peníze
civilní hovno – vězeň. tradiční posměšné úsloví vztahující se k nově příchozím vězňům, dř. i ve vojenském slangu. Má v sobě civilní hovno. [A] Oberpfalcer 1934 uvádí ve vojenské mluvě (vč. příkladu)
cizen – argot. dobré, v pořádku [Z] Nováček 1929
clona: do clony – rozhl. konec zvukového záběru, při stáčení pozvolna zesilovat, srov. najet, fejdnout
cloumák – dávka povzbuzujícího nápoje, obv. tvrdý alkohol, silná káva apod.
cmrndat – nechtěně rozlévat, bryndat
cmunda – bramborák [A] smoudit, expres. k čmoudit (Holub)
coglař – brněn. cihlář [A] něm. Ziegel cihla
cochcárna – 1. divad. nekvalitní inscenace, v níž si každý na jevišti dělá co chce 2. v běžném životě se dnes užívá zejm. tam, kde mají děti příliš volnou výchovu, resp. tam, kde nevládne pevná ruka
cólčit – viz cólovat
cólovačka – brněn. placení [A] viz cólovat
cólovat, cólčit – brněn. platit, srov. lepit, cálovat. Nechcu cólovat to, co sem nepil, dondite mi pro vedócího. [A] něm. zahlen platit (nář. zohlen, viz pozn. u hesla fotr)
colštok – řem. míra, měřítko, ¬*metr [A] něm. Zollstock t/v, Zoll palec (coul), míra, Stock tyč
coul – řem. palec [A] něm. Zoll palec (coul) | SSČ
coura – vulg. žena často střídající sexuální partnery (není obv. pro prostitutku), srov. běhna, čůza, kurvička. Zamlada to byla pěkná coura a teď káže.
courák – 1. pomalý osobní vlak (v protikladu k rychlíku) 2. pomalý tanec, srov. ploužák 3. divad. málo významná role, avšak s opakovanými výstupy v průběhu celé hry
couranda – škol. sborovna [Z] Oberpfalcer 1934
courat se – 1. jít pomalu, vléci se, loudat se. Dělej, co se tak couráš. 2. toulat se. Coural se ze školy až do večera a vymejšlel, jak to doma řekne. | SSČ/hovor.
cournout se – jít kousek cesty pěšky (někdy jako protiklad k jízdě). Nechce se mi lízt do metra, radši se cournem.
couvačky – motor. couvací světla. Já mám ty modrý couvačky i v techničáku, fakt!
cpaniko – cigareta, kterou si kuřák sám nacpává, srov. dělaniko [Z] Oberpfalcer 1934
cpát něco někomu – argot. obviňovat někoho z krádeže [Z] Rippl 1926
cpát se – hodně jíst. Vlastik teď hodně přibral, po tý operaci přestal běhat, ale cpe se jako před tím. | SSČ/hovor
crcat se s něčím – udělat něco s obtížemi či pracně, párat se s něčím. Crcali se s tou korekturou celej tejden, já bych to příště dal někomu jinýmu. – Na ten vejlet jsme se crcali starou Karosou, nemělo to ani vopěrky.
cu fíl – příliš. Tak tohle už je cu fíl. [A] něm. zu viel, zu- příliš, viel hodně, mnoho
cu grund, cu grunt – viz cugrunt
cuc na špejli – lízátko, nanuk apod.
cucák – 1. nezkušený mladík. Vy se bát nemusíte. Na cucáky nejdu … (M. Kundera, Směšné lásky) 2. cucflek. Vona si snad myslí, že jsem úplně blbej, že to měla prej vod houslí. Byl to cucák, bylo to na druhý straně. 3. motor. sytič
cucat – hanl. pít | SSČ/hovor.
cucat se – líbat se [A] víd. zuzeln t/v
cucavý – určený k cucání, obv. ve spojení cucavý bonbon. Kup děckám aspoň nějaký cucavý bonbony.
cucflek – zarudlé místo na kůži jakožto stopa po intenzivním líbání, obv. na krku. Ty seš fakt blbej, dyť jsi mi udělal cucflek. [A] víd. Zuzlfleck t/v, zuzeln cucat se, líbat se
cuckovat – trhat na malé kousky
cucnout si – napít se. Můžu si trochu cucnout?
cug – ostrav. vlak [A] něm. Zug vlak, srov. cuk
cugcvang, cucvang – šach. nevýhoda tahu [A] něm. Zugzwang tlak nutnosti jednat, Zug tah, Zwang nátlak
cugfira, cugfirer – viz cukfíra
cughák, cugluft – viz cukhák, cukluft
cugrunt – nazmar, k zániku, na dno, srov. na *buben. Myslím, že tvůj synáček přivede fabriku cugrunt. [A] něm. zu Grunde nazmar, Grund dno
cuchna – nář. *cuchta
cuchta – vulg. nepořádná žena, viz cuchtle. Jak sis moh vzít takovou cuchtu? Nic mi nepovídej, každej ví, že nádobí meješ ty, luxuješ ty a hajzly, ty bych u vás fakt nechtěla vidět. [A] viz cuchtle
cuchtle – vulg. nepořádná žena, špindíra, event. žena, která často střídá sexuální partnery, srov. šlompna, cumploch. Taková prsatá cuchtle, a Olda musí sedět v kanclu akorát s ní! [A] něm. nář. Zuchtel nepořádná žena, pův. (chovná) prasnice, od Zucht chov zvířat; dodnes se občas užívá nadávka "Du alte Zuchtel"; takto se zdá, že pův. přejatý tvar byl cuchtle a cuchta by vzniklo až v čes., v něm. totiž slova obsahující kmen "zucht" (bez "l") označují spíše pořádek, disciplínu a dobrou výchovu (strenge Zucht přísná výchova, preußische Zucht pruská disciplína); dnes již mnozí necítí hanlivý význam: Tu atestaci jsem do porodu nestihla, takže ze mě nakonec možná bude spíš domácí cuchta.
cuk – 1. průvan, též cukluft 2. řem. tah v komíně od kamen, průtah u topeniště. Máš zatopit hned, jak vstaneš. Jak na komín praží slunko, tak to nemá žádnej cuk. 3. v cuku – spěšně, rychle 4. brněn. vlak, srov. ajska 5. hudeb. snížec u pozounů, srov. cukpozoun 6. falešnej cuk – argot. špatný krok [A] poslední význam uvádí Rippl 1926; něm. Zug tah, průvan, vlak, třetí význam buď z něm. in einem Zuck nebo in einem Zug obojí má význam naráz (zucken škubnout, cuknout)
cukajzn – řem. poříz, řezák [A] Jindra 1921; něm. Zugeisen t/v, ziehen táhnout, roztáhnout, Eisen železo
cukání – chuť nebo potřeba něco udělat, srov. svrbění. Měl jsem cukání mu jednu vrazit, ale nechtěl jsem, aby to vypadalo, že se předvádím před Jitkou. | SSČ/hovor.
cukat se – dělat drahoty, váhat se souhlasem. Jestli se bude cukat, tak soused na chatě by to určitě koupil.
cukatúra – trhavé pohyby (obv. o stroji). Má to trochu cukatúru, ale do servisu s tim dojedeš, na semaforech drž nohu na plynu, ať ti to nechcípne. [A] dnes se někdy slyší též ve významu "mít cukání"; slovo prý vytvořila dvojice Voskovec+Werich, srov. napnelismus
cukfíra – želez. vlakvedoucí [A] něm. Zugführer vlakvedoucí, méně často strojvedoucí, Zug vlak, Führer vůdce, führen vést, řídit
cukhák, cughák – řem. tažný hák [A] Jindra 1921; něm. Zughaken t/v, Zug tah (ziehen táhnout, zatáhnout), Haken hák, skoba, závěs
cukhup – řidč. kladkostroj, viz hupcuk [A] něm. Zughub zvedák, kladkostroj t/v, ziehen táhnout, zatáhnout, Hub zdvih
cukle – ostrav. pantofle [A] znovu se objevuje v slangu souč. mládeže; morav. nář. cukel dřevák (též cokitle), z bavor. zokel, it. zoccolo dřevák
cukluft – průvan. Votevři dveře, ať je trochu cukluft, je tu k zalknutí. [A] něm. Zugluft průvan, Zug tah, průvan, Luft vzduch
cuknout – 1. trhnout něčím. Cuknul jsi moc brzo. 2. rozmyslet si něco, ustoupit od něčeho. Je to až moc výhodný, bojim se, aby nakonec necuknul. 3. argot. zatknout, zadržet [A] třetí význam uvádí Rippl 1926; něm. zucken trhnout, škubnout
cukpozoun – hudeb. snížcový (tahový) pozoun [A] něm. Zugposaune t/v, Zug tah, snížec (zde), Posaune pozoun
cukr – drog. kokain
cukrbliky – přehnaně přátelské úsměvy, flirtování. Střídavě mi vejral na kozy a na malýho dělal cukrbliky. [A] něm.+ Zuckerblick sladký pohled z Zucker cukr, Blick pohled
cukrle – sladkost, bonbón, lahůdka. Von je naučenej, že po jídle dostane cukrle. [A] rak. Zuckerl cukrovinka, bonbón
cukrouš – oslovení, obv. posměšné. Hele cukrouši, ty prachy chci do pátku.
cukroušek – miláček, někdy jako posměšné označení muže [A] viz cukrovat
cukrovat – mluvit zamilovaně, roztouženě [A] od citosl. kukru kukru (hrdlička jako symbol zamilovanosti), přikloněním k cukroušek; srov. něm. nář. kuckern kokrhat, ale i vydávat zvuk jako hrdlička, patří do okruhu výrazů pro ptačí zvuky (nář. kuckern, kükerükü, kuckuck rufen, krähen)
cukrovat kolej – doprav. sypat písek pod kola
cukštangle – řem. táhlo [A] Jindra 1921; něm. Zugstange t/v, Zug tah, ziehen táhnout, Stange tyč
culifinda – slabá či špatná káva, pův. káva z cikorky. Po tý její culifindě se mi vždycky chce ještě víc spát. [A] dř. též cilifinda, curifinda, cifinda, ficinda aj.; něm. Cikorikafe, odtud cikorikafinda (-nda podle brynda), další tvary zkracováním (Machek)
culík1 – pramen vlasů stažený těsně k povrchu hlavy (gumičkou apod.), ohon [A] snad od culit zaplétat, žmolit (Jungmann), dále nejasné | SSČ/ob.
culík2 – argot. kousek železa sloužící k vystrčení klíče ze zámku [A] uvádí Rippl 1926; jeden z tradičních způsobů vloupání zadními dveřmi z dvorků apod., kde bývaly dveře bez prahu, často s mezerou dole (pod dveřmi se nejprve podsunul hadr, na který pak vysunutý klíč spadl)
culit se – usmívat se [A] snad expr. k tulit se (Machek) | SSČ/hovor.
cumel – 1. kus látky namočený v něčem sladkém (sladká voda, med, event. s rumem), který se vkládal kojencům do úst jako dudlík, přen. něco silně sladkého. Má ráda kafe sladký jak cumel, prej že si na to zvykla v Tunisu. 2. opilec | 1SSČ
cumle – vulg. ženská ňadra
cumploch – vulg. nepořádná a líná žena, srov. cuchta, šlompna. Co já pamatuju, tak chodila ve špinavejch šatech, a když vyprala, tak to nosila nevyžehlený, takovej cumploch a teď nás bude poučovat z rádia? (w) [A] též v morav. nář. (nejen žena, ale i muž); snad z něm. nář. Zumpel nepořádná, líná žena, rak. nář. Zumpl prosťáček (souvisí snad se starým Zump či Zumpf mužské přirození, též cíp látky, v bavor. nář. též hlupák, srov. cyp); Machek uvažuje také o souvislosti s rak. Tschümpeli coura, Eisner odvozuje (asi nesprávně) z něm. Sumpfloch (Sumpf bahno, Loch díra)
cund – brněn. zpráva, tip [A] viz cunt
cunda1 – brněn. balon, míč
cunda2 – svět. znamení, srov. cejch, cunt, cink [Z] Podzimek 1937
cundr1 – 1. dohazovač 2. řem. okuje, opal [A] první význam Kott 1910, druhý Jindra 1921; něm. Zunter t/v
cundr2 – vězeň. materiál sloužící k zapalování, obv. vyráběný z nastrouhaného celuloidu (např. hřebenu), chlupů z deky, kusů omítky a celofánu [Z] Suk 1993; něm. Zunder troud
cunt – 1. argot. oznámení, hláška, tip (pův. na krádež). Dostal cunt na betálnó káru. 2. divad. narážka, náznakové slovo, jež je orientačním znamením pro započetí nějaké činnosti, též šlágvort [Z] Nováček 1929 odvozuje z něm. zünden zapálit, Suk 1993 z něm. zunutze k užitku, zu- k, nutzen užívat
curyk – brněn. nazpátek, zpátky, zpět [A] něm. zurück zpět, zu- k, Rücken záda, srov. ruksak
cuvaks, cúvaks – voj. nováčci, též ve vězeň. mluvě o novém vězni. Hele, tohle říká každej cuvaks a pak si zvykne. Ale když utečeš, stejně tě chytnou a pak to budeš mít posraným navrch … (Vašek Káňa) [A] něm. Zuwachs přírůstek, zu- k, při, přidat, wachsen růst, srov. rekrut
cvaja – škol. známka chvalitebně, dvojka [A] Oberpfalcer 1934; něm. zwei dvě
cvakat – 1. platit 2. cvakat zubama – pociťovat silný chlad
cvaknout – 1. polic. zatknout, vzít do vazby 2. zaplatit
cvaknout se – 1. sport. převrátit se s lodí, *udělat se (ve vodáckém slangu) 2. mít drobnou autonehodu, srazit se
cvaknout si – napít se alkoholu (tvrdého). Cvakni si, než zas pojedeš, tak to vydejcháš. [A] uvádí již Rippl 1926 (dosl. "dát si loka")
cvalda – cvalík, baculaté dítě, menší obézní muž. Co by ji na padesátiletým cvaldovi jako ty mělo přitahovat? [A] něm. Zwalch cvalík, malé dítě (Rejzek)
cvargle – morav. tvarůžky, syrečky [A] asi z něm. nář. Zwarg nebo Twarg, dále viz u hesla *tvargle
cvek – 1. účel, smysl. To nemá žádnej cvek, do tmy ho stejně nenajdem. 2. řem. hřebíček [A] první význam uvádí již Oberpfalcer, druhý Jindra 1921; něm. Zweck účel, cíl, hřebík; odtud asi také *cvok
cverhok – 1. morav. krumpáč 2. řem. křížovka, příčnice (příčná neboli křížová sekyra) [A] něm. Zwerchhacke příčná sekera, křížovka, tj. sekera k čepelí kolmou k topůrku, odtud pak nář. význam krumpáč, Zwerch příčný, Hacke sekera, srov. cverok
cverok – řem. křížovka, příčnice (příčná neboli křížová sekyra) [A] viz cverhok
cvíbak – 1. sušenka 2. nepovedené těsto nebo výrobky z těsta apod. Nic si z toho nedělej, já když dělala první vánočku, tak z toho byl taky takovejhle cvíbak. [A] něm. Zwieback speciální suchar, sušenka, označení pro pečivo vyznačující se dlouhou trvanlivostí, které se dosahovalo dvojím pečením, do 17. stol. především námořní strava; zwei dvě, dvakrát, backen péci (stejný původ má i slovo biskvit, něm. Biskuit, přes fr. z lat. panis bis coctus chléb dvakrát pečený, z it. biscotto je přes rak. Biskotte je také náš piškot)
cvičák – cvičiště, dř. zejm. vojenské, dnes obv. kynologické. Do voběda na cvičáku, půl hodiny na žrádlo a pak do večera buzerace na pévéesce. (80+) – Měl jsi s ním tehdy pořádně chodit na cvičák.
cvíčka, cvíka – škol. cvičení, praktika, dř. též domácí úkoly. Dělá se na cvíčkách prezence? – Můžu až od pěti, máme cvíka z chemie. [A] uvádí již Oberpfalcer 1934
cvičky – motor. výrazně ojeté pneumatiky, prakticky bez vzorku, srov. galusky, bačkory
cvígra – škol. cvičení, praktika, dř. též domácí úkoly [A] uvádí již Oberpfalcer 1934 (argotizující, romsky znějící koncovka)
cvikací kleště – štípací kleště, štípačky
cvikat – štípat (kleštěmi) [A] něm. zwicken nebo zwacken štípnout, štípat
cvikl, cviklík – řem. klínek, hmoždinka [A] Jindra 1921; něm. Zwickel t/v
cviknout – štípnout. Moh bych si zkusit ten lístek cviknout? [A] něm. zwicken nebo zwacken štípnout, štípat
cvingle – řem. zdířka, obroučka [A] Jindra 1921; něm. Zwingel t/v, zwingen násilím vtlačit, vsunout
cvízl – řem. rozbočka [A] Jindra 1921; něm. Zwiesel t/v, též rozcestí, zweigen větvit se
cvok – 1. blázen, srov. dylina, homolka 2. jedinec s nekonvenčním či výstředním chováním 3. řem. hřebík, nýt [A] Podzimek 1937 uvádí jako světský výraz s velkým počtem synonym (dalaman, drn, dylina, makovec), Rippl 1926 uvádí též odv. cvokovat bláznit; snad ze starého rčení mit v hlavě cvek, kde cvek, stejně jako cvok označuje hřebík (Machek) | 3SSČ
cvokárna – psychiatrická léčebna, blázinec, srov. cvokhauz, pakárna. Já přesně nevim, jestli se zcvoknul z toho chlastu nebo jestli se nejdřív zvencnul a pak začal chlastat, ale jistý je, že ho z tý cvokárny hned tak nepustěj. [A] pův. argot. výraz, uvádí již Rippl 1926 i Podzimek 1937
cvokař – psychiatr, někdy též psycholog. Prej jestli nezačnu jíst, tak mě vodveze k cvokařovi. [A] dřív však označovalo blázna (Rippl 1926)
cvokařit – bláznit, panikařit
cvokatět – začínat bláznit, někdy o rozvoji duševní nemoci, srov. pakatět
cvokhauz – blázinec, srov. cvokárna, pakárna. Nedivil bych se, kdyby z vás ta úča přišla do cvokhauzu. [A] uvádí již Podzimek 1937
cvrčkárna – vězeň. blázinec. Zkusím to sjet přes cvrčkárnu. [A] Suk 1993 (vč. příkladu)
cvrčky – vězeň. pouta, okovy bez řetězu, želízka, srov. klepeta. Vedli mě přes nemocnici, cvrčky na ruce, civilové čuměli a já se chlemtal. [Z] Suk 1993 (vč. příkladu)
cvrkot – 1. ruch, práce v rychlém tempu. Tam je pro mě trochu velkej cvrkot, to radši ty prachy voželim. 2. sledovat cvrkot – pozorovat dění, snažit se v něm vyznat [A] Rippl 1926 uvádí jít na cvrkot vyslídit něco, mít na něco čich
cvrlikat – zamilovaně mluvit (srov. cukrovat, vrkat, tokat), někdy jen mluvit přehnaně přátelsky. Cvrlikala jsem s nim včera celý dopoledne, myslim, že už ho to přešlo, prej zase příští měsíc něco vobjedná.
cvrndat – nechtěně rozlévat, bryndat, též cmrndat
cvrnknout si – neudržet moč, pomočit se, obv. se užívá o mírném úniku moči do spodního prádla, srov. připočurat se, stříknout si [A] pův. cvrnknout si do trenek
cyferblat, cyfrblat – ostrav. hodinky, též obličej (srov. ciferník) [A] též v pol. nář., z něm. Zifferblatt ciferník, Ziffer číslice, Blatt list
cymbal – ostrav. nešika, hlupák
cynk – viz cink
cyp – ostrav. 1. hlupák, někdy však bez podtextu v podobném postavení jako "týpek" apod. Nejsem žaden cyp, tak drž pysk. – Jedneho sparťanského cypa zašili za rasisticke kidy. 2. vulg. mužské přirození. Možeš dostať po pysku, až se ti cyp postavi. 3. jak cyp – nespecifické hodnocení, charakteristické pro současný ostravský dialekt, analogie (dnes už nejen) brněnského "jak sviňa". Ten film byl dobry, kurva, jak cyp. – Budě to pruser jak cyp. [A] pův. nevyučený havíř, pomocník havíře, což je zřejmě z něm. nář. Zipf nezajímavý muž, trouba, v hovor. němčině také mužské přirození; slovo je příbuzné s čes. cíp: něm. Zipfel, resp. Zipf (ve staré němčině bylo Zip, vysl. cip) označuje výčnělek, cíp nebo také mys (dosl. výčnělek do moře)
čabajka – doprav. kloubový autobus zn. Ikarus, srov. harmonika, housenka [A] žert. podle maď. původu, narážka na oblíbený druh klobásy, maď. csabai kolbász čabajská klobása, podle města Békéscsaba (dř. Csaba, vysl. čaba)
čabátko, čábě – svět. dítě, srov. čávo
čabrák – morav. vrabec, vrabčák
čabraka – cirkus. zdobená přikrývka pro koně
čabrat se – ostrav. cákat se, koupat se
čábřit se – 1. o počasí: jasnit se. Už se to čábří, za chvílu jedem. 2. o problémech: řešit se [A] viz vyčábřit se
čáčo, čáčovný – svět. hodný. Ta gádžinka je čáčovná. (Ta selka je hodná.) [Z] Podzimek 1937 uvádí pro rom. čačo význam hodný, skutečný význam však je pravdivý, pravý (hodný je lačho)
čáčura – argot. prostitutka, srov. běhna, děvka [Z] Rippl 1926
čadit – 1. kouřit, obv. o ohni, ze kterého vychází nápadný tmavý kouř, někdy též kouřit cigaretu, srov. očadit, začadit 2. hledat zloděje (o detektivech) [A] druhý význam uvádí Rippl 1926, též odv. čadil nebo čadidlo detektiv (Oberpfalcer 1934)
čágo – pozdrav podobný, i když méně používaný, jako čau, někdy též čágo belo
čáchat (se) – morav. koupat (se), máčet (se) ve vodě. Letos se děcka mohly čáchat v řece už začátkem května. [A] příb. s čachtat se a s ráchat se
čachrář – kdo neprůhledně jedná v něčí neprospěch, intrikán, kšeftař [A] viz čachry | SSČ
čachrovat – dělat intriky, neprůhledně jednat v něčí neprospěch, brněn. též čachřit [A] něm. arg. schachern nepoctivě obchodovat, krást, to z jidd. šacherer obchodník, kramář (Machek, Wolf)
čachry – intriky, tajné a současně nepoctivé jednání, podvodné obchody, srov. kúhandl [A] viz čachrovat | SSČ
čachry machry – intriky, podvodné jednání [A] Machek uvádí hanácké čachre machre a dává druhou část do souvislosti s *machlovat
čachřit – brněn. dělat intriky, viz čachrovat [A] viz čachry
čachtat (se) – máčet (se), koupat, častěji *cachtat. My si čachtali nohy v chladné vodě a přitom jsme rybařili. (O. Pavel2) [A] asi z čvachtat se
čaj – kdo je velmi slabý, také slabý soupeř. S takovým čajem nemůžeš prohrát.
čaja – 1. svět. dívka, milá 2. brněn. kibic [Z] Vondrák (cit. Nováček 1929); maď. csaj dívka
čajda – čaj [A] Suk 1993 uvádí ve vězeňském slangu (sjet čajdu na čmouda)
čaje – svět. 1. děvče, srov. rákle, raklička. To je šukárná čaje. (To je hezké děvče.). 2. žena, srov. bílý kůň [Z] Podzimek 1937; rom. čhaj romská dívka, dcera
čajíček – slabý film (divadelní hra, kniha apod.), někdy s podtextem cíleného zastření násilí
čajka – dívka [A] slang souč. mládeže; rom. čaji děvče, to však asi z maď. csaj t/v
čajznout – ukrást, viz čmajznout [A] snad expr. z (roz)čísnout, srov. štípnout (Rejzek)
čáka – čepice (obv. válcová) s řemínkem pod bradu, dř. běžná součást voj. C. a K. uniformy [A] z maď. csákó (Machek); jiného původu je čáka jako naděje (od čekat)
čakr – svět. obchod [Z] Podzimek 1937; asi jde o obměnu slova čachr
čalamáda – krájená zelenina v nálevu z octa a oleje, základem obv. bývají papriky, rajčata, cibule a zelí, může obsahovat i další druhy zeleniny [A] maď. csalamádé kukuřice na krmení, hovor. čalamáda
čamrda – vlček (hračka), přen. čilá žena. Je jí přes devadesát a ty schody vyběhne jako čamrda.
čamtat – nář. 1. mlaskat. To takhle čamtáš, i když obědváš s klientama? 2. hanl. usrkávat, chlemtat. Čamtá jednu matonku už dvě a půl hodiny. [A] častěji snad na Moravě, popisuje se však i v jiných nářečích
čananý – morav. pěkný, srov. činaný
čančat – morav. zdobit, krášlit, srov. načančat
čang – xenofob. Číňan, event. jiný příslušník žluté rasy (Vietnamec, Korejec apod.)
čangál – morav. vysoký člověk, dlouhán
čangr – vězeň. Rom [Z] Suk 1993
čangrovica – argot. polévka [Z] Nováček 1929
čapák – dobrý fotbalový brankář (opak je živá díra)
čapáky – 1. dlouhé nohy 2. sport. v cyklistice zimní cyklistické kalhoty
čapáry – dlouhé nohy
čapat – brněn. chytat, též ve sportu. Kdo čapal? Ten nátaha, ten Klenovec. (O. Nováček)
čapatý – morav. s krátkýma nebo křivýma nohama [A] srov. čapy
čapek – brankář [A] slang souč. mládeže
čapět – morav. dřepět, též čupět
čapnout – vzít, uchopit. Neměl jsem prut … když, tak čapnu nějakého do ruky. (O. Pavel2)
čapnout si – sednout si na bobek, dřepnout si
čapy – brněn. 1. nohy. Dál nendu, už ně bolijó čapy. 2. dělat čapy – nadávat, vyčítat, dělat nepříjemnosti. Zas mně dělala čapy, příště tam deš ty.
čára – 1. hra, při které se házejí mince co nejblíže k čáře nakreslené na zemi. 2. člověk výjimečně vysokého vzrůstu 3. brněn. Česká ulice v Brně, srov. Štaplenda (dř. pojem označoval linii Hlavní nádraží – Masarykova ulice – náměstí Svobody – Česká ulice) 4. argot. cesta, silnice, časté bylo spojení Čárou nevlíkej. (Po silnici nechoď.). 5. státní hranice, srov. kopečky. Sloužil jsem dva roky na čáře. 6. vzít čáru – utéci 7. vulg. ženské přirození, viz čárka
čarachán – krimin. policista, srov. šarachán. Neplaš, to je sanita, hovno čaracháni.
čárat – neuměle nebo nepořádně kreslit. Začíná bejt nervózní, celou schůzi něco čáral na okraj zápisu.
čárka – 1. vulg. ženské přirození, též čára 2. hezká dívka 3. zásluha, obv. ve spojení mít čárku šplhnout si u někoho [A] první význam uvádí např. ER 1930, druhý ze slangu souč. mládeže
čarovat – divad. dělat z role, co v ní není [Z] Bezouška 1971
časák – 1. časopis 2. rozhl. časové znamení
časovka – sport. 1. časová kontrola, časový závod v cyklistice 2. šach. časová tíseň, srov. cajtnot
časy – hodiny [A] slang souč. mládeže; rus. časy hodinky (žert.)
čau – pozdrav na uvítanou i na rozloučenou, někdy vysl. s dlouhým "á". Čáu, ty seš už zpátky? – Čau Pavle, potřebovala bych s něčím pomoct. [A] it. ciao (vysl. čáo), přesněji z benátského ciau, které v místním dialektu odpovídá it. schiavo otrok, služebník; k nám přišlo přes Vídeň, kam tento pozdrav v první polovině 19. stol. přinesli vojáci sloužící v severoitalské části monarchie; odpovídá našemu "(uctivý) služebník", resp. víd. "G’schamster Diener" se stejným významem; srov. šamstr, servus
čaues – pozdrav na uvítanou i na rozloučenou, též čauves, čauvec. Tak čaues, já du. [A] viz čau
čauky – pozdrav na uvítanou i na rozloučenou, častěji mezi ženami, event. ve snaze o přátelský výraz; častý pozdrav na internetu při chatování (ovšem cca 6krát méně než ahojky). [A] viz čau
čauvec, čauves – pozdrav na uvítanou i na rozloučenou, srov. čaues [A] viz čau
čávo – svět. dítě (mn. č. čávata), též v souč. vězeň mluvě [A] Podzimek 1937, kdysi běžný argot. výraz, odv. čávoro nemluvně, čávalo hloupý, dětský; rom. čávo dítě (příb. s *čaje), čhavoro malé dítě, děťátko (-oro je zdrobňující přípona)
čéče – člověče (oslovení), srov. člobrdo
čédina – škol. český jazyk, srov. češák [A] Oberpfalcer 1934 uvádí jako nejčastější výraz (dále čénina, čenčina, čéša, češka), pro slovenštinu pak analogické slonina
čégra, čégřina – škol. český jazyk, srov. čédina
čégro – čestné slovo (ujištění). Fakt to bylo, už když jsem přišel, čégro! (80+)
čéháčko – brněn. Černohorská pivnice, černohorské pivo
čehún – Čech [A] pův. slov. výraz, později i na Moravě
čech – stud. Dějiny státu a práva České republiky (vyučovací předmět na právnických fakultách)
čecháček – hanl. Čech; v podtextu jsou tradičně kritizované vlastnosti – malost, vypočítavost, závist či sklon k žalování
čechr – brněn. pivo [A] uvádí již Nováček 1929, odvozuje z něm. Zecher piják, souvisí asi víd. arg. Tschoch, též Tschocherl či Tschecherl dř. hanl. označení levné kavárny či putyky, dnes také ve smyslu útulné hospůdky
čechrovat – brněn. pít pivo, točit pivo, srov. začechrovat [A] uvádí již Nováček 1929; viz čechr
čeják – škol. český jazyk [A] slang souč. mládeže
čéjéčko – číslo jednací. Jestli to nemá čéjéčko, tak to pro mě neexistuje.
čekanka – dlouhodobá přítelkyně, kterou se její partner stále ještě nerozhodl si vzít (její matka je tchyně čekatelka)
čekovat – sledovat, dívat se [A] slang souč. mládeže; angl. to check kontrolovat
čeledník – místnost podřízených (např. architektonické nebo právnické kanceláře), srov. šéfárna
čelo – hudeb. violoncello
čelo: hodit čelo – usnout na lavici [A] slang souč. mládeže
čenda – kolega, kamarád [A] slang souč. mládeže
čendž – 1. sport. změna, tj. posun v postavení hráčů na hřišti ve volejbale 2. odtud i mimo sport. Tak pánové, čendž, teď deme my. [A] angl. change změna
čenich – hanl. nos
čenichovka – úder pěstí do obličeje
čepičář – 1. pouliční prodavač obv. ruských, resp. sovětských vojenských beranic 2. hanl. důchodce za volantem [A] druhý význam ze slangu souč. mládeže
čepička – vulg. prezervativ
čepka – čepice. Taky jsi vyhrál akorát čepku?
černá – 1. argot. noc, celou černou po celou noc 2. vězeň. poslední noc před výstupem [Z] Puchmajer 1821; příklad způsobu tvorby slov typického pro hantýrku 19. století, kdy vlastnost označuje věc samu (metonymie), srov. hluboká, červná; druhý význam uvádí Hála 2002
černá flákota – argot. uzenina, uzené maso [Z] Puchmajer 1821
černá sjezdovka – sestava asi pěti velkých kalíšků (*panáků) různých barev (fernet, rum, zelená atd), často ve spojení sjet černou sjezdovku, srov. paleta
černá šlechta – želez. lokomotivní personál [Z] Hubáček 1981
černíci – argot. Romové [Z] Puchmajer 1821, srov. kálo
černo: na černo – argot. tajně, pod falešným jménem, bez platné jízdenky [A] uvádí již Rippl 1926
černobyl – vězeň. silný čaj [Z] Hála 2002
černoch – 1. vězeň. Rom 2. doprav. černý pasažér
černoprdelník – hanl. 1. kněz (obv. katolický), dnes také někdy člen křesťansko-demokratické strany 2. sport. fotbalový rozhodčí (méně častý význam). Každej věděl, že tenhle černoprdelník dycky tlačil Viktorce a normálně píská dál. 3. důchodce pracující jako závodní stráž [A] první význam uvádí Nováček 1929, třetí Suk 1993
černošina – hudeb. hanlivé označení jazzové hudby [A] užívali její odpůrci před válkou, i později v 50. letech, v podobném významu se užívalo i kočičina aj.
černota – 1. nezákonná činnost (obv. ekonomického charakteru) 2. tisk. černobílý tisk (v protikladu k barevnému). Tu černotu máme vytištěnou za dva dny, ale ta barva to zdrží aspoň do pátku.
černý – 1. argot. bez peněz, srov. švorc 2. xenofob. Rom, srov. kálo [A] Rippl 1926; v argotu bývala též řada spojení s významem tmavý či noční (srov. černá), resp. tajný (viz na *černo)
černý havrani – pohřební služba, pohřebáci
čerpačka – cirkus. nástroj či předmět, který kouzelník nejprve ukáže jako zcela prázdný, ale vzápětí je naplněn různými předměty, též prezentka
čert – 1. brněn. policista, srov. beng 2. jako čert – hodnocení intenzity, např. silný, nesnesitelný (o bolesti), lačný (peněz), též ochotný hodně pracovat apod. Kristla byla na prachy jako čert, ale uměla hospodařit, to se musí nechat. [A] Rippl 1926 uvádí též význam advokát, právník; druhý význam z pův. jako čert na hříšnou duši
čertíci – policisté, obv. dopravní
červená – 1. krev, srov. malinovka. Nech ho, už mu teče červená! 2. znamení "stát" na semaforu. Za to, že přehlíd červenou, to je trochu drsný. [A] první význam (jako argotický) uvádí Rippl 1926; jde o jeden z mála dochovaných výrazů vytvořených způsobem typickým pro argot 19. stol., kdy vlastnost označuje věc samu (metonymie), viz pozn. u hesel *černá, *hluboká; srov. něm. arg. rote Sauce krev (dosl. červená omáčka)
červeňáky – polic. protokol o zadržení, vzetí do vazby
červený – karet. srdce, jedna ze čtyř barev v mariáši, srov. herce
český střed – hudeb. typický harmonický postup 8 taktů ve formě AABA, a to v části B, což je symbol pro střední část této formy
česnečka – nář. česneková polévka, úkrop | SSČ/hovor.
česnekačka – nář. česneková polévka, viz česnečka
čest – pozdrav (při příchodu i odchodu) používaný dř. mezi stranickými funcionáři, také žert. Tak čest, Jarmilko, zkontrolujte pak prosím vás, jestli jsou zavřený vokna. – Čest, je to prej vo hodinu posunutý, nepudem ještě teď na jedno? [A] vlastně čest práci
češák – škol. český jazyk, srov. čédina (užíváno spíše na základních školách)
četka – česká tisková agentura. Bude to bohužel tak, hlásila to kromě četky taky BBC. [A] podle zkratky ČTK
četník – žert. policista
čezeta – motor. motocykl značky ČZ [A] pův. Česká Zbrojovka
či – svět. nic, srov. nývo, vyskytuje se i v souč. vězeň. mluvě. Nevkydávej mu či. (Nedávej mu nic.). – Či pchen. (Nic neříkej.) [A] Podzimek 1937; rom. či nic, Wolf odvozuje z perského či něco
čib – argot. řeč [Z] Rippl 1926; rom. čhib jazyk, řeč; pod názvem Romani čib vydal v r. 1821 učebnici romštiny Ant. Jar. Puchmajer; její dodatek věnovaný zlodějské hantýrce je významným zdrojem poznání českého argotu
číbalák, číbalo – svět. starosta, srov. husťák, hustý [Z] Podzimek 1937; rom. čhibalo starosta, čhib řeč
čibuk – cigáro [A] slang souč. mládeže
číča – 1. kočka 2. vulg. ženské přirození 3. hezká dívka
čičenka, číčka – vulg. ženské přirození [A] uvádí např. ER 1930
čičmat se – brněn. mazlit se, srov. cicmat. Čičmal se s fronk larvó. (Mazlil se s hezkou holkou.) [A] Nováček 1929 (vč. příkladu)
čičmunda – hanl. nevýznamný člověk, pomocník, přidavač, srov. podržtaška. Na Kavkách dělá, to jo, ale je to nějakej čičmunda.
číhnout – podívat se na něco. Číhni na to, má novej bourák.
čichač – drog. kdo vdechuje těkavé látky
čichačství – drog. závislost na těkavých látkách
čichat – drog. jako drogu vdechovat páry organického rozpouštědla (toluenu a dalších těkavých uhlovodíků), srov. čichač
čik – argot. cigareta, srov. čiko [A] víd. arg. Tschig nebo Tschik cigareta, nedopalek (také v maď. argotu je czikk t/v), z it. cicca t/v, prý odvozeno od faktu, že nedopalky se dříve žvýkaly
čiko – 1. krimin. cigareta. Než to vysypeš, tak z toho dycky musíš vybrat čika. 2. xenofob. Rom, srov. čikoš [A] první význam z argot. *čik, druhý viz čikoš
čikoš – xenofob. Rom, srov. čiko [A] běžně chápáno jako cigoš, slovo samo však označuje maďarského pastevce koní (maď. csikós, z csikó hříbě)
čikyta – frajer [A] slang souč. mládeže; spíše snad v souvislosti se známou značkou banánů než přímo ze špan. chiquito dítě
čílit se – zlobit se, rozčílit se. Co se čílíš? Počkej tejden a dej se překvapit.
čimágo – svět. cigareta, srov. čudka, pimangere [Z] Podzimek 1937
číman, čiman – podnikavý člověk. To víš, neni inženýr jako ty, ale zato je to čiman. [A] uvádí již Rippl 1926, pův. asi z morav. nář.
čimelík – vězeň. podřadný vězeň, sluha (otrok) silnějšího vězně, též čmelík
čimelit – vězeň. posluhovat silnějšímu vězni
čína – čínská restaurace, čínské jídlo
čina, čína – špatné počasí, obv. s prudkým deštěm a větrem. Táta musel k pacientům za každýho počasí, i když byla třeba venku hrozná čina.
číňák – 1. klasické kuličkové pero s kovovou krytkou a excentricky umístěným hrotem speciální silné náplně (kdysi považováno za relativně luxusní předmět). Propiskou jsme psát nesměli, ale v pátý třídě jsme dostali Zítkovou a ta dovolila číňáky. 2. xenofob. Číňan, člověk asijského původu. Ovoce kupuju akorát u číňáků, to, co prodávaj v sámošce, můžeš rovnou vodnýst na kompost.
činaný – 1. hezký, milý. Ty seš můj činanej pejsánek, viď? 2. řidč. chytrý
činelit – svět. psát, též v souč. vězeň. mluvě, srov. šrajbovat. Kchéruješ činelit? (Umíš psát?) [Z] Podzimek 1937; kdysi běžný argot. výraz, odv. např. činiben dopis; rom. čhinel řezat, psát i psát
činit se – snažit se, udělat rychle a důkladně. Ten se musel činit, byla prej jen koupit chleba a byt je vybílenej.
činóglovat – brněn. pracovat [Z] Nováček 1929; něm. arg. tschinageln těžce pracovat (nář. výsl. tschinogeln), viz šináglovat
čínská tělka – divad. neviditelná tělka (viz tělka), nenalíčit se [Z] Bezouška 1971, žert. výraz
činžák – nájemní dům. Hele, v devětatřicátým měl prd a v šestačtyricátým koupil dva činžáky? Tak drž radši hubu. | SSČ/hovor.
činže – 1. nájem. To vám ještě porád činži platí máma? 2. jak činže – hanl. nepříjemný, protivný. Marcela je zas vod rána protivná jak činže.
čípek – dobrý člověk [A] též v polic. slangu
čipka – morav. krajka
čipovat – motor. zvyšovat výkon motoru. Některý diesely se daj docela slušně čipovat, z tohodle jsem vycedil štyricet koní navíc. – To by sis to nesměl nechat čipovat vod takovýho trouby. [A] angl. to chip t/v
čipsy – bramborové lupínky [A] angl. chips bramborové hranolky, pomfrity, v americké angl. bramborové lupínky
číro – druh účesu s vlasy vyčesanými vzhůru, obv. "do kohouta"
čirykle – 1. svět. pták 2. vězeň. slabší vězni posluhující silnějším [A] Podzimek 1937; rom. čiriklo pták
čísla: dělat čísla – polic. hanl. snažit se o objasněnost bez ohledu na závažnost jednotlivých případů
číslo – 1. přátelská, někdy též obdivná "výtka", srov. numero. Ty jsi ale číslo! 2. vulg. pohlavní styk. Než usnul, tak ještě udělal dvě čísla. 3. centimetr. Má prej dobrejch pětadvacet čísel, teda jestli Olina nekecá! 4. voj. počet dnů zbývajících do odchodu do civilu; kolem tohoto čísla býval celý kult, číslo vojáka zařazovalo do jednotlivých skupin (bažant, půlka, mazák, suprák), obv. s předložkou "za" (za šestset, za padesát, odtud i *zapár). Zobák, řekni číslo. Pětset třicet. Ty pičo, to je za milion. (80+) 5. vězeň. odsouzený, trestanec [A] Rippl 1926 uvádí i význam policista
čistá ruka – částka peněz po zdanění nebo nepodléhající zdanění, srov. čistého. Měl jsem tam každej měsíc nejmíň patnáct tisíc čistá ruka, a to byly tenkrát sakra prachy.
čistý – 1. polic. nevinný, kdo se nedopustil ničeho špatného. Prověřil jsem to, je čistej, držel jsi ho tu zbytečně. 2. být čistý – drog. nebrat drogy, abstinovat 3. čistého – částka peněz po zdanění nebo nepodléhající zdanění, srov. čistá ruka. Já jsem říkal, že budete mít pětatřicet tisíc, ale snad jste si nemyslel že čistýho? 4. čistá – karet. čistá kanasta. Máme čistou a dvě červený trojky. 5. čistá – morav. žitná kořalka
čitelný – v souvislosti s lidmi či firmami: do čeho je vidět, co lze ověřit, co je dobře známé. Ti Taloši nésó moc čitelní, lepší bude je z teho tendru vyřadit.
čítovat – 1. comp. podvádět, užívá se zejm. v počítačových hrách. Jestli nechceš čítovat, tak musíš furt sejvovat, nejlíp každej krok. 2. odtud i podvádět obecně. Dej si bacha, při losování posledně čítovali. [A] angl. to cheat podvádět
číty – comp. triky, podvody, užívá se zejm. v počítačových hrách. Vod třetího levlu to dohraju akorát s čítama. [A] angl. to cheat podvádět
číza – motor. motocykl značky ČZ, srov. čezeta. Já mám tu čízu už štyricet let. [A] pův. Česká Zbrojovka
čížek – brněn. Čech, srov. cajzl
čižmy – morav. boty, dříve obecně, někdy se tak dnes označují zejm. kozačky [A] maď. csizma vysoká bota, holínka, snad z tur. čizme
člen – 1. zajímavý člověk, kamarád 2. dř. někdy ve stejném významu jako *týpek. Ty vole, ten Ivan je ale člen. 3. bét členem – brněn. být opilý [A] poslední významu uvádí Nováček 1929
člobrda – člověk [A] Nováček 1929
člobrdíček – človíček
člobrdo – hra "Člověče, nezlob se!"
človák – xenofob. Slovák
čmajznout – ukrást, odcizit [A] viz čajznout
čmaňa – cigareta [A] slang souč. mládeže
čmáral – staveb. hanlivé označení projektantů řemeslníky. Nějakej čmáral mi bude říkat, jak mám připojit odpad!
čmárat – psát nečitelně, někdy jen psát
čmáry – dekorativní kosmetika, make-up [A] slang souč. mládeže
čmelák: mět čmeláka – brněn. špatně vypadat [Z] Nováček 1929
čmelík – viz čimelík
čmikat – polic. odpykávat si trest
čmoud – kouř, také čoud
čmoudit – kouřit, také čoudit
čmoudlý – snědé barvy pleti, obv. Rom (xenofob.), častěji *přičmoudlý. Olda je trochu čmoudlej, tak se policajti vždycky choděj ptát nejdřív jeho.
čmrgna – brněn. holka [Z] Nováček 1929
čmucík – pusinka [A] slang souč. mládeže
čmuďák – argot. tabák, čmudka cigareta, též v souč. vězeň. mluvě [A] uvádí již Puchmajer 1821
čmuchat – argot. pátrat, vyšetřovat zločin [A] jako argot. výraz uvádí již Rippl 1926, též odv. čmuchací žukl policejní pes | SSČ/ob.
čmuchyna – pes, kočka [A] slang souč. mládeže
čmukovat – líbat se [A] slang souč. mládeže
čobnót – brněn. ukrást, srov. šluknót. Jak byl nakéřené, tak mu pré nejaké grizlák v šalině čobl šrajtoflu. [A] Nováček 1929
čobol, čobolák – xenofob. Slovák (dnes často jen žert.) [A] zřejmě podle knihy Miroslava Švandrlíka Černí baroni: Čo bolo, to bolo, terazky som majorom! (slavný výrok majora Halušky zvaného Terazky)
Čobolsko – xenofob. Slovensko (dnes často jen žert.), srov. Slovač [A] viz čobol
čočkin – člověk, který nosí brýle [A] slang souč. mládeže
čočky – 1. brněn. brýle, oči 2. dát/dostat čočky – vynadat/dostat vynadáno, dát/dostat kapky. Počkej až přijde, já mu dám čočky. 3. doprav. světelná signalizace pro tramvaje
čočmeny – brněn. brýle, oči. Ten kalósek ti musel scat na nohu, s takovéma čočmenama nemůže fachčit mašinfíru!
čofky – vulg. malá prsa
čógra – čočka. Hlavně teď přestaň žrát fazole a čógru.
čógry – čočky (oční). Proč si radši nepořídíš čógry?
čoch – brněn. hospoda (pův. laciná, *pajzl), pitka, soukromá oslava, mejdan. Jednó sme se v jednom čochu trochu víc kósli … (P. Jelínek) [A] Nováček 1929 má výklad "hospoda, kde se prodává čaj, čajovna", ve slangu souč. mládeže také ve významu taneční zábava; víd. arg. Tschoch, Tschecherl hospoda, srov. čechr
čochnit – mazlit se s něčím, dělat něco s velkým zaujetím. Nesmíš se s tím tak čochnit, stejně to bude za měsíc zase vodřený. [A] asi z *rochnit
čochr – brněn. páčidlo [Z] Nováček 1929
čochtan, čochtánek – hanl. pivo načepované bez pěny, např. čepované z pípy po velmi malých dávkách (takže než je sklenice plná, je část již zvětralá) nebo pouze po stěně sklenice
čochtat se – máčet se, koupat se. To necháš děcka se čochtat v týhle ledový vodě? [A] asi z čachtat se
čokl – hanl. pes. Museli jsme holce koupit k vánocům čokla, ale vydrželo jí to přesně měsíc, teď ho chodim venčit už jenom já. [A] rom. džukel pes, srov. džukel | SSČ/ob.
čoklař – hanl. majitel psa, resp. kdo chodí psa venčit, *pejskař. Musíš čumět, kam šlapeš, dyť víš, jaký jsou ty čoklaři prasata!
čoklbuřt, čoklvuřt – hanl. laciný salám, v brněn. mluvě obv. kabanos. Já nésu háklich pani Dajčová, stačí ně nejaké čoklbuřt. (80+) [A] uvádí Nováček 1929 (koňský salám) i Treimer 1937; něm. Hündewurst t/v, Hund pes, Wurst uzenka; traduje se, že angl. hot dog vzniklo z něm. Hündewurst, tak totiž v 19. stol. nazývali párek němečtí přistěhovalci do New Yorku
čoko – drog. heroin
čokoláda – 1. techn. svorkovnice, elektrotechnický přípravek pro spojení většího počtu vodičů, jejichž odhalené konce jsou ve zdířkách fixovány šroubky 2. drog. hašiš 3. hudeb. xylofon [A] velmi výstižnou analogii s tabulkou čokolády vyvolává jak tmavá barva plastu (kdysi bakelit), tak fakt, že z výchozí svorkovnice se odlamují úseky potřebné délky; třetí význam uvádí Oberpfalcer 1934
čokoška – čokoláda (obv. v řeči žen). Kup jí čokošku, na tý je závislá.
čonda – viz čunda
čondat – brněn. míchat, ředit
čong – xenofob. Číňan, Asijec, srov. čang
čonkovat – vězeň. sloužit silnějšímu (nadřazenému) vězni [Z] Hála 2002
čopr – motocykl typu Harley-Davidson, též šopr. Čí je to motorka? To není motorka, miláčku, to je čopr … (z filmu Pulp Fiction) [A] angl. chopper t/v, také vrtulník, pův. mechanický sekáček (robot)
čór – 1. krimin. zloděj, srov. čórka, čórnout, dnes běžně užíváno i mimo krimin. prostředí 2. argot., svět. zkušený zloděj, často ve spojení čór na černo noční zloděj, čór na šaušprunk denní zloděj [A] Juda 1902 (Puchmajer 1821 ještě neuvádí); kdysi výraz pro zloděje zkušeného, který byl často trestán (ne příležitostného), jedno z nejrozšířenějších argot. slov, stejně tak v argotu dalších evropských národů; rom. čor zloděj | SSJČ/argot.
čórák, čórař – krimin. zloděj (pův. profesionální)
čóres – argot. zloděj [Z] Rippl 1926 uvádí též čóri loupež; rom. čor zloděj
čórka – 1. krimin. krádež, loupež 2. argot. zlodějka [A] uvádí již Juda 1902; rom. čori krádež
čorkař – krimin. zloděj, čórkařina obživa založená na krádežích
čórmen – brněn. zloděj
čórnout – 1. ukrást 2. svět. též vzít, srov. chudelit. Čórni dranžúrek a tachti vychmátnout manč. (Vezmi talíř a jdi vybrat spropitné.) [A] Podzimek 1937; rom. čorel krást, ukrást
čórnutý – 1. ukradený, kradený 2. svět. zavřený, uvězněný [A] Podzimek 1937
čóro móro, čoromoro – rozruch, zmatek
čorokér, čorokhér – svět., argot. donucovací pracovna, vězení [Z] Podzimek 1937 vysvětluje z rom. čor zloděj, kher dům; čoro však znamená také chudý, čoro kher chudobinec
čórovačka – krádež, srov. čórka
čórovaný – kradené
čórovat – svět. krást, srov. čórnout [A] Podzimek 1937
čoud – 1. kouř, dým, také doutník 2. dát si čouda – zakouřit si 3. v čoudu – pryč, viz v čudu [A] uvádí již Rippl 1926 | SSJČ/argot.
čout – cítit, slyšet, tušit, brněn. *čut. Myslím, že už něco čuje.
čtecí – tel. čtecí zařízení; je umístěno na objektivu studiové kamery a moderátor z něj čte text svého vstupu
čtená – divad. čtená zkouška, první zkouška nové hry, kdy herci či zpěváci dostanou scénář (tzv. knihu) a od režiséra dostávají základní pokyny
čtverec – škol. známka dostatečně, čtyřka
čtverka, čtverylka – argot. čtvrté oddělení pražského policejního ředitelství (i přilehlé vězení), viz čtyřka [Z] Rippl 1926
čtvrťák – 1. žák čtvrtého ročníku školy, užívá se na základních, středních i vysokých školách 2. čtvrtý ročník. Ve čtvrťáku už to nebyla žádná sranda. 3. malý peníz
čtvrtka – 1. sport. v atletice běh na 400 metrů (čtvrt míle), srov. půlka 2. voj. druhý pomocník dozorčího (*dévéťáka), často býval z řad absolventů
čtvrtky – rozhl. zpravodajská relace, začínající v patnácté a pětačtyřicáté minutě hodiny
čtyrák – sport. čtyřkajak, srov. dvoják
čtyřicítka – 1. vysoká horečka (dosl. 40 °C a výše). Tejden měl čtyřicítky. 2. žena ve věku (přibližně) čtyřiceti let
čtyřka – tradiční označení policejního oddělení v Bartolomějské ulici v Praze, kdysi čtvrté oddělení pražského policejního ředitelství; stejně označována i související vazební věznice v Konviktské ulici (dř. užíváno jak v polic., tak krimin. mluvě), též čtverka [A] známé ze seriálu "Hříšní lidé města pražského" podle předlohy J. Marka
čtyřkolka – 1. automobil s náhonem na všechna čtyři kola (4×4), srov. ofroud. 2. jednomístné terénní vozítko se čtyřmi koly. V neděli zase budou čtyřkolky, hadry si brát nemusíš, Olda nám pučí kombinézy.
čtyřky – velká ňadra [A] podle dř. užívané stupnice velikosti košíčků podprsenky
čtyřmastový – cirkus. (stan) se čtyřmi stožáry, viz mast [A] něm. Viermast Zelt stan se čtyřmi stožáry (v němčině podobně jako u lodí, dosl. "čtyřstěžník"), vier čtyři, Mast stožár, Zelt stan
čtyřtakt – sport. v házené maximální povolený počet kroků při uvolňování útočícího hráče, který drží míč
čuba, čubka1 – hanl. 1. pes, fena 2. žena, která často střídá partnery, děvka 3. svět. visací zámek [A] Podzimek 1937; něm. nář. Zaupe fena, také hanl. o promiskuitních ženách, třetí význam analogicky k něm. arg. Hund pes, srov. stč. psík zámek
čuba, čubka2 – 1. brzda, pův. na hospodářském voze 2. želez. kolejová brzdicí zarážka (proti samovolnému rozjetí vozu), též botka [A] Jindra 1921; něm. Schuh, Hemmschuh t/v, Hemme brzda, Schuh brzdový špalek
čuba3 – motor. zařízení na zapojení vleku u nákladních automobilů, srov. kuple. Máš tam ale nabouranou čubu, on s tím zacouval do zdi. [A] Suk 1993
čubajzna – argot. fena, pes [Z] Rippl 1926; v jeho době prý též posměšné označení pražského deníku Národní politika
čubárna – hanl. ústa, huba
čubička – primitivní styl plavání [A] viz čuba, podle podobnosti s psím plaváním
čubka – viz čuba
čubrnět – dívat se, obv. s podtextem překvapení, srov. čumět. Něco jsem ti koupil, to budeš čubrnět. [A] asi od *čumět
čuča, čuči – svět. ženská ňadra, někdy též čučky, též v souč. vězeň. mluvě, srov. buzně. Maria ma eště maly čuča! – Klabý čuči! [A] rom. čuča ňadra (j. č. je čuči); vyskytuje se též v argotu okolních národů, srov. čúza
čučák – 1. podomácku vyráběný alkohol, někdy laciné víno nevalné jakosti, čúčo 2. alkoholik pijící velmi levná vína [A] viz čúčo
čučan – brněn. vulg. mužské přirození … když byl operován na pimplík nebo když mu řezali čučana. (Nováček 1929)
čučanda – brněn. pozorování
čučet – dívat se, zírat, srov. čumět, čubrnět. Nemluví, čučí celej den z vokna, já nevim, jestli se nepomátla.
čučka – 1. otvor ve dveřích pro pozorování chodby přede dveřmi, často vybavený zvětšovacím sklem a kovovým krytem 2. vězeň. podobný otvor (též vybavený sklem a krytem), avšak pro pozorování vnitřku cely, srov. šmírdíra 3. hodit čučku – brněn. podívat se. Ty, hoď čučku, estli mám zamčené kancl. 4. brněn. pozorování bez aktivní účasti (obv. pohlavního styku nebo svlékajících se žen), srov. čumenda, čučanda [A] viz čučet
čučkař1 – 1. morav. zbabělec, *srabař 2. neúspěšný člověk, kdo dělá jen malé věci, troškař, žabař 3. vězeň. dozorce (podle kontrolování skrz *čučku)
čučkařit – mít málo výnosné zakázky, dělat nevýnosné věci, v krimin. prostředí spokojit se s malými krádežemi. Takovejch let jsem čučkařil, tak mi to přej.
čučkin – 1. kdo tajně pozoruje jiné lidi (neoblečené, při sexu apod.), voyer, *šmírák 2. vězeň. dozorce, viz čučkař
čučky1 – 1. výčnělky, kolíčky, které drží police. Pod některejma fochama jsou jen tři čučky, prohlídni to, než to spadne. 2. něco malého, srov. čudla, čurda. Živí nás teď Alena, já mám jen sem tam nějaký čučky, hlavně dabing. [A] asi od *čučet
čučky2 – svět. ženská ňadra, častěji *čuča [A] rom. čuča ňadra (j. č. je čuči), viz čuča
čučmen – alkoholik pijící velmi levná vína [A] viz čúčo
čučnout se – podívat se [A] slang souč. mládeže
čúčo – 1. ovocné dezertní víno, bývalo velmi levné (v 80. letech min. stol. od 8 Kč za litr) a určitou zvláštností bylo, že se prodávalo také v drogeriích. Když bylo nejhůř, tak se na koleji chlastalo čúčo. 2. levné víno, často vyhledávané osobami závislými na alkoholu, srov. čučák 3. vězeň. alkohol tajně vyráběný ve vězení [A] poslední význam uvádí Hála 2002; původ slova je nejasný, nepravděpodobná je zkrác. slov. čučoriedka borůvka, která však nikdy nebyla typickou surovinou pro výrobu tohoto druhu vína, pouze spekulativní je vztah k it. ciuccio dudlík, cumel (vysl. čučo) nebo k romským slovům s kmenem čuč-
čučoriedka – přitažlivá dívka [A] slang souč. mládeže; slov. čučoriedka borůvka
čud: v čudu – pryč, méně často v *čoudu. Tak její starej je někde v čudu … (P. Jarchovský1)
čuďák – svět. tabák, též v souč. vězeň. mluvě [A] Podzimek 1937
čudit – kouřit [A] uvádí již Puchmajer 1821 | SSČ
čudka – vězeň. cigareta [A] starý argot. výraz, uvádí již Puchmajer 1821, též čuďačka dýmka
čudl – viz čudlík
čudla – malá ryba, přen. něco malého. Je totiž pravděpodobné, že vám nezabrala žádná čudla … (O. Pavel1)
čudle – brněn. vulg. prsní bradavky
čudlík – malý výstupek, tlačítkový vypínač, srov. čudl, čumprlík. Ten červenej čudlík nech zmačknutej, vostatní musej bejt vypnutý.
čuch – 1. cit, odhad, vyvinutý smysl pro něco. Kdysi tatínek hledal ten kraj po čuchu. (O. Pavel1) 2. šach. výraz pro šach
čuchajda – argot. prostitutka, srov. běhna, děvka [Z] Rippl 1926
čuchák – rozhl. tlačítko na mixážním stole, kterým se dá poslechnout připravený zvuk, aniž by to bylo slyšet ve vysílání, srov. očuchat, kipnout
čuchal – svět. četník, srov. beng [Z] Podzimek 1937
čuchat – 1. vědět. Jak to mám sakra čuchat, přijel jsem před hodinou. 2. viz čichat
čuchnót si – brněn. vulg. mít pohlavní styk. Nečuchl si ani k šestru. (Odbyla ho) [Z] Nováček 1929 (vč. příkladu)
čuchometr – žert. nos. Zkus si to, ale dávej bacha, to má jiný brzdy než jseš zvyklá, ať si nenabiješ čuchometr.
čuchtat se – morav. piplat se
čukl – argot. pes, srov. džukel [Z] Juda 1902; rom. džukel, čukel pes, též v něm. arg. Schukkel
čulibrk – vulg. homosexuál [A] vzniklo z *hulibrk, vzhledem k záměně "č" za "h" mnozí necítí souvislost s původním slovem, to proto není vždy vnímáno jako vulgární (Udělej čulibrka!)
čulizník – vězeň. člověk žijící ze zbytků jídel, z toho, co najde v popelnici, *somrák, srov. plvajz, santusák [Z] Suk 1993
čuma – hanl. ústa, srov. čuňa. Pakuj se vod tý plotny, než ti plesknu jednu přes čumu.
čumák – 1. hanl. obličej, nos. Nestrkej mi sem furt ten čumák. 2. motor. maska automobilu. V noci bude mrznout, postav to čumákem ke zdi, ať ráno nemusíš škrábat vokno. 3. viz psí čumák
čumákovat – morav. dlouho čekat [A] srov. čurákovat
čumec – 1. nos, obličej, častěji *čumák 2. argot. kino [A] druhý význam uvádí Rippl 1926
čumenda, na čumendu – něco, na co se dívá bez aktivní účasti, srov. čuminda, dř. zejm. o pozorování pohlavního styku nebo svlékajících se žen, dnes často i v neutrálním smyslu. Vod rána bulí, prej jí někdo řek, že Jirka v sobotu vzal nějaký dva kluky na čumendu. – Kunratickou letos neběžim, pudu tam jen tak na čumendu.
čumes – obličej [A] slang souč. mládeže
čumět – hanl. 1. dívat se, někdy jako protiklad k aktivní činnosti. To víš, že se neučí, co přišel ze školy, čumí na televizi. 2. být překvapený, srov. čubrnět. Až se vrátíš, tak budeš čumět, jak se to tu změnilo. [A] asi příb. s čnět (vyčnívat), či čouhat, snad souvislost "být vidět" s "vidět" | SSČ/ob.
čumil – zevloun, přihlížející člověk. Hned tam byla spousta čumilů, ale aby někdo zavolal sanitu, to ne. | SSČ/ob.
čuminda – viz čumenda. Dědek dělá, že z loďky chytá ryby, ale jezdí sem na čumindu.
čumkarta – pohlednice. Tak my jim na tu dovolenou dáme dva tisíce šilinků a voni nepošlou ani čumkartu. (80+) [A] slang předválečné generace
čumnout se – podívat se [A] slang souč. mládeže
čumprlík, čumprdlík – 1. hrací figurka. Já chci zase červený čumprlíky, ty mi přinášej štěstí. 2. tlačítko, malý výčnělek, srov. čudlík. Na co byl ten krajní čumprlík, já mám pocit, že jsem ho trochu urval?
čuňa – brněn. ústa. Drž čuňu nebo přez ňu dostaneš. – Laďa nepřinde, rozbil si na kole čuňu, ale fest. [A] z morav. nář.
čuňačinky – hanl. obrázky, texty či filmy s erotickým či pornografickým obsahem, též sviňačinky
čuňák – hanl. nemrava, chlípník, nestyda (obv. výraz používaný ženami o mužích), srov. prasák
čuňárna – 1. nemravnost, něco obscénního 2. něco nesprávného či nečestného, srov. sviňárna, prasárna. Zatloukat šrouby, to je ale fakt čuňárna. – Ty to primářovi fakt napíšeš? To je ale čuňárna.
čunče – obv. o dítěti, které se zašpinilo, srov. čuně. Ty seš ale čunče, di si honem umejt ruce.
čunda – 1. vulg. ženské přirození, též čonda. Já neřek, že ti nedá, ale ta její čunda ti bude hodně velká, klidně si to vyzkoušej taky. 2. hanl. dívka. Ta tvoje čunda to na mě všecko shodila, ale vodsereš to ty, to si piš. [A] první význam uvádí např. ER 1930, druhý je tzv. synekdocha (pojmenování části místo celku)
čunďáry – argot. boty [Z] Rippl 1926
čundr – výlet do přírody, vandr, obv. o víkendu či o prázdninách, na dva a více dní (tj. přes noc). Nastydlý vaječníky, to jsou ty tvý čundry v březnu. [A] běžně se cítí souvislost s vandr, pochází však z něm. nář. tschundern (vysl. čundrn), které má v různých německy mluvících oblastech velmi rozdílné významy a ne každému je srozumitelné (někteří mají pocit, že slovo může pocházet z češtiny); k našemu významu nejbližší je asi rak. toulat se, procházet se, dále také rychlá jízda na koni; souvisí s schundern či schindern (existuje také tschindern), opět s řadou různých významů, kde nejbližší je asi klouzat se (Wolf), srov. čundranda
čundranda – klouzačka [Z] Oberpfalcer 1934
čundrovat – jezdit do přírody (přes noc), srov. cajdat
čuně – špinavý člověk, kdo nedodržuje zásady hygieny | SSČ/ob.
čunelit – svět. naslouchat, též v souč. vězeň. mluvě, srov. šunelit. Vkydávej garda, gádžové čunelej. (Dávej pozor, sedláci poslouchají) [Z] Podzimek 1937; rom. šunel poslouchat, slyšet
čupět – morav. sedět v dřepu, srov. čapět, čupnout si dřepnout si
čupr – pochvalné hodnocení, obv. podnikavý, čiperný, dř. též pěkný, hezký. Tvoje babička, jó to byla tenkrát čupr holka. – Sakra, to mám štěstí, že mám tak čupr švagrovou … (B. Hrabal3) [A] uvádí již Rippl 1926 s příklady čupr holka, čupr písnička; Machek odvozuje z nář. čuprný čiperný, avšak srov. rak. hovor. tschuper s významem super vynikající
čurabelka – sodovka, limonáda, minerálka. Dej mi pivo, vod rána sedím za koláčem a piju jen samý čurabelky. [A] koncovka podle *kysibelka
čuráček – vulg. mužské přirození malých rozměrů, obv. však jako nadávka či posměšné označení muže. To sis místo mě našla tohodle čuráčka?
čurák – vulg. 1. mužské přirození 2. nadávka vyjadřující obecnou nesympatii. Ten čurák nechal ráno votevřený vokna, máme s Lubošem voba mokrý postele. [A] od čurat, což je asi onomat. původu, snad s významem "hlasitě téci", srov. crčet, zurčet (Rejzek), je však také něm. nář. tschuren čurat (Machek)
čurákovat – dlouho stát na jednom místě, stát někde zbytečně, potloukat se, nebo i překážet. Čurákoval jsem tam hodinu a půl a vona nepřišla. – Brácha? Ten si ani nic nesháněl, čurákuje po městě a prej že to za rok zkusí znova. [A] Nováček 1929
čuráky – argot. boty [Z] Rippl 1926
čuramedán – nadávka. Něco takovýho může napsat jen čuramedán jako ty. (w)
čurbajs – nepořádek, zmatek, špína, častěji *čurbes. Ty koberce ti budou všude dělat čurbajs!
čurbes – 1. nepořádek, zmatek, špína 2. výtržnost, hlučná oslava. Ne, ať tady zase děláte čurbes přes půlnoc.
čurbík – nepořádek, špína, *čurbes [A] slang souč. mládeže
čurc – brněn. nůž [Z] Nováček 1929; z rom čurch nebo čúri nůž
čurcl – brněn. vulg. malý penis [Z] Nováček 1929
čurda – divad. malá role (též u filmu), srov. štěk. … pak epizodní, to znamená s jedním výstupem, a nakonec štěky, hundi, čurdy, pindy, křoví. (B. Bezouška)
čurdit – 1. svět. pršet, srov. lingrovat, mutrelit 2. močit. To pívo bylo dobrý, ale v noci jsem šel asi třikrát čurdit. 3. kazit. Ty vole, špičkovej rum a ty to budeš čurdit nějakym vermutem? [A] první význam uvádí Podzimek 1937; rom. čhordel nebo čhurdel téci, sypat; druhý význam expres. obměna čurat
čurdit se – rozčilovat se [A] snad podle čuřit se
čurina – 1. brněn. legrace 2. morav. vulg. ženské přirození, též čuryna
čuripinda – vulg. ženské přirození [A] uvádí např. ER 1930
čúro – argot. nůž, srov. zákos, kán, někdy ve spojení potopit čúro bodnout nožem, běžné též v souč. vězeň. mluvě [A] uvádí již Rippl 1926 i Podzimek 1937, rozšířený argot. výraz, též v mluvě světských, s řadou výsl. obměn (čúri, čúrek, čudl aj.); rom. čúri nůž
čurymrd – vulg. nadávka
čuryna – viz čurina
čuřit – argot. pít, proflámovat noc [Z] Rippl 1926
čuřit se – 1. rozčilovat se, srov. načuřit se 2. smát se [A] první význam snad podle zuřit, druhý (ze slangu souč. mládeže) snad příb. s *čurina
čus – pozdrav, u nás užívaný na rozloučenou i na přivítanou. Čus lidi, čemu se tak gebíte? – Pro dnešek stačí, a nezapomeňte, ve čtvrtek je trénink v tělocvičně, tak holky, čus. [A] něm. Tschüss, resp. Tschüs pozdrav na rozloučenou severoněm. původu, kde se vyskytuje také starší forma Atschüss, podobná s hol. Atjüs, to pak pochází ze špan. adios sbohem; španělský původ slova vychází nejspíš z krátké, ale kulturně i politicky významné vlády Španělů v Nizozemí, někteří uvažují o starším přijetí v rámci obchodního styku severoněm. hanzovních měst se Španělskem
čusbus – pozdrav, viz čus [A] slang souč. mládeže; užívá se také v různých spojeních jako čusbus autobus apod.
čusík – pozdrav, oblíbený zejm. při chatování, srov. ahojky, čauky [A] zdrob. z *čus, srov. něm. Tschüssie resp. Tschüsschen zdrob. od Tschüss; i v němčině slovo svádí k jazykovým hrátkám, módní je např. Tschüssikowski srov. naše čus bus, čus autobus apod.
čut – brněn. cítit, slyšet, tušit. Kdo to má čut, že se Máňa rozhodne přijet aji s dětima, já nemám nic navařený, je to akorát pro zlost. [A] morav. nář.
čutačky – kopačky, srov. šutačky [A] uvádí již Oberpfalcer 1934; viz šutat
čutálisti – hanl. fotbalisté
čutaná – kopaná, srov. šutaná [A] uvádí již Oberpfalcer 1934; viz čutat, šutat
čutat, čutnout – kopat, kopnout do míče. Hele, nechcete si s náma čutnout? [A] kdysi šutat, v počátcích kopané u nás převzato z angl. shoot střílet (góly), snad přikloněno ke kutat (kopat), srov. šutaná, šutačky | SSČ/hovor.
čutból – fotbal [Z] Oberpfalcer 1934
čutora – polní láhev, feldflaška [A] maď. csutora (vysl. čutora), náústek, špička dýmky | SSČ
čuz: hodit čuz – brněn. podívat se
čúza – vulg. 1. hanlivý výraz pro mladou ženu. Ta čúza to na tebe všechno naprášila mistrový. 2. žena často střídající (sexuální) partnery, prostitutka. Říkám ti, nepouštěj ho tam, ta čúza už dostala do postele věrnější mužský. [A] možná z něm. arg. Tschutschi, resp. rom. čuča ňadra (Wolf uvádí též tvar čuci), nebo jen varianta některého z jiných slov začínajících na ču- např. čunda (tato slova mají často hanl. význam, srov. slova na fi- s častým významem mazanosti)
čvaňhák – hanl. cigareta (event. ručně balená), nedopalek, doutník
čvaňhat – 1. kouřit 2. hanl. žvanit, mluvit bezobsažně či hloupě
čvaňho – cigareta
čvirikant – voj. nováček během prvního roku (někdy jen půlroku) služby, též bažant, pták, zobák; též ve vězeňském prostředí vězeň v podřadném postavení
čvoch – nechnutný pokrm, srov. blivajs [A] slang souč. mládeže
Copyright © Maxdorf 2006-2008