Český rozhlas

Michal Novotný, 18.6.2006

V rubrice Slova se zítra zmíním o tom, že vyšla publikace nazvaná Slovník nespisovné češtiny. Což je událost, kterou opravdu nelze odbýt jen nějakou stručnou zmínkou. Vydání takové knížky podle mne bude mít skutečně obrovský vliv, doufám, že nepřeháním, když řeknu, že to ovlivní stav celého našeho jazyka, úroveň češtiny vůbec.

Ale k velkým slovům se vrátím, teď splňme zpravodajskou povinnost. Publikaci vydal MAXDORF, což je nakladatelský dům, který se věnuje vydávání především medicínské literatury. Jejich lékařské, medicínské, velké a jaké ještě jiné slovníky jsou pověstně skvěle udělané. Toto zdravotnické nakladatelství vydalo práci jazykovědnou. To zní velmi podezřele. Pár kamarádů, kteří tak nějak mají rádi češtinu, se sešlo a jako vedlejšák si mezi svou hlavní prací střihli jazykovědný slovník. Opravdu to tak vypadá. Mezi editory lingvistického slovníku, z nichž hlavní je dr. Jan Hugo, se objevují jména známá z medicínských knih nakladatelství MAXDORF.

Vypadá, ale na svou čest člověka, který o psaní o češtině něco ví, prohlašuju, že to není pravda. Možná slovník sestavili přísně vzato laici bez příslušného vzdělání, ale výsledek, sbírka více než 12 000 nespisovných slov s přibližně 15 tisíci významy, je profesionální každým coulem. Slovník vznikal od 90. let a dnes je to v dějinách naší jazykovědy první práce, která víceméně v úplnosti shrnuje český argot, slang, vlastně známé pracovní a jiné slangy, obecnou a nespisovnou mluvu. Na téma se dívá také z historické stránky, velkou pozornost, shrnutím řady dnes už zapomenutých publikací na tohle téma, věnuje vlivu hebrejštiny, romštiny a jazyka jidiš a ovšem němčiny a jejich předchůdců na češtinu. Také pověstná brněnská plotna je zde probrána v relativní úplnosti. Mnoho se zde dozvíme rovněž o jazyce takzvaných světských ... A úplně mě s prominutím fascinuje způsob, jakým se autoři zhostili úkolu, který si jistě dali sami, ale nemohli nedat, totiž dovést přehled nespisovné češtiny až do současnosti, do zachycení stavu slangu dnešní mládeže. Ten nepoužívá jen notoricky známé výrazy hustý, vysmátý či brutální, je to jazyk, který je, jak po přečtení slovníku vidím, mnohem bohatší, zajímavější, než jak bychom čekali. Víte, že chleby jsou skejťácké boty? Že vokurka je naivní člověk, a když je někdo vyvětvený, znamená to, že je překvapený? Moc se mi líbí výraz vembeř, kterým česká mládež počátku 21. století označuje hlavu, také sloveso ragmotit ve významu hlasitě se smát mi přijde úplně přesné, i když samozřejmě nevím, jak vzniklo.

Etymologie slangů, nejen těch nejnovějších, bohužel bývá neprůhledná, v případě argotů, tedy tajné mluvy zločinců a vězňů je to ale v pořádku, tak to má být. Každé publikaci se dá něco vytknout, a práce slovníkového typu takovému kritikovi spolehlivě poslouží tím, že tam něco chybí. Ani Slovník nespisovné češtiny v tomto směru nezklame. Vůbec se zde nemluví, natož aby se z nich čerpalo, o několika publikacích v tomto oboru základních. Mám na mysli Velký slovník sprostých slov Karla J. Obrátila, Zakázaná slova aneb (ne)pikantní jazykovědu profesora MUDr. Antonína Doležala, doktora věd, a práci izraelské novinářky Ruth Bondyové Mezi námi řečeno. Chybí zde i vysvětlení některých výrazů, která jsou běžně dostupně jinde. například jsem z toho jelen, natáhnout brka, basama s fousama, klepla ho pepka; také slovo šmok nemá jen jeden význam, běžnější je ten ve slovníku neuvedený, totiž prodejný novinář.

Na druhé straně jsem ale v publikaci nakladatelství Maxdorf prvně v naší etymologické literatuře našel vvsvětlení výrazů semetrika, mačo, zahnout kramle ... Ale, jak prvně vyložené, tak zapomenuté výrazy jsou jen prkotiny, podstatnější je - a teď přicházejí avizovaná velká slova - , že v polovině prvního desetiletí 21. století jazyk zvaný čeština po jednom tisíciletí své přerývané existence udělal Slovníkem nespisovné češtiny definitivní krok ke své dospělosti. Je snad trochu srandovní, že mnozí autoři tohoto činu s velkým Č nejsou příslušně vzdělaní jazykovědci a že tuto základní povinnost a právo nesplnilo k tomu příslušné, řekněme kodifikační nakladatelství Academie, ale to je také jen málo důležité. Hlavně, že tu Slovník nespisovné češtiny je a od teď už bude. Čeština je od té doby definitivní.

[ZPĚT]